António de Spínola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
António de Spínola
DuartePimentel04.jpg
Prezident Portugalska
Ve funkci:
15. května 1974 – 30. září 1974
Předseda vládyAdelino da Palma Carlos
Vasco Gonçalves
PředchůdceAmérico Tomás
NástupceFrancisco da Costa Gomes
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratické hnutí za svobodu Portugalska
Vojenská služba
SlužbaPortugalskoPortugalsko Portugalsko
SložkaArmáda Portugalska
Doba služby1920–1974
1981
Hodnostgenerál
polní maršál (čestná)

Narození11. dubna 1910
Estremoz
Úmrtí13. srpna 1996 (ve věku 86 let)
Lisabon
Místo pohřbeníLisabon
RodičeAntónio Sebastião Spínola
Alma materAcademia Militar (Portugalsko)
Profesepolitik, důstojník a spisovatel
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnívelkodůstojník Řádu věže a meče (1973)
Grand Cross of the Sash of the Three Orders
Commander of the Military Order of Avis
Officer of the Military Order of Avis
Medalha de Comportamento Exemplar
… více na Wikidatech
PodpisAntónio de Spínola, podpis
CommonsAntónio de Spínola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

António Sebastião Ribeiro de Spínola (11. dubna 1910 Estremoz13. srpna 1996 Lisabon) byl portugalský voják a politik, v roce 1974 prezident Portugalské republiky. Jeho otec António Sebastião Spínola byl generálním inspektorem financí.

Absolvoval vojenskou akademii, v roce 1939 vstoupil do Národní republikánské gardy. Od roku 1961 sloužil jako dobrovolník v Africe. V roce 1968 byl jmenován guvernérem Portugalské Guiney. Aby potlačil hnutí za nezávislost, vyhlásil program Za lepší Guineu, jehož cílem bylo zlepšit životní podmínky domorodého obyvatelstva. V roce 1973 se vrátil do Portugalska a vydal knihu Portugalsko a budoucnost, v níž vyzval k ukončení koloniální války a poskytnutí autonomie zámořským územím.[1] To vedlo k jeho popularitě mezi mladými důstojníky, kteří založili Movimento das Forças Armadas a provedli karafiátovou revoluci. Na základě dohody mezi vzbouřenci a dosavadním prezidentem Marcelem Caetanem byl Spínola dosazen do čela junty, která 26. dubna 1974 převzala moc v zemi, a 15. května 1974 složil prezidentskou přísahu. Zahájil demokratizaci země a vyjednávání s africkými představiteli o dekolonizaci. Snažil se potlačit levicové směřování vojenské vlády a 28. září 1974 se pokusil o převrat „mlčící většiny“ proti radikálním silám, po jeho ztroskotání oznámil 30. září rezignaci na post hlavy státu. Jeho nástupcem se stal Francisco da Costa Gomes. Po potlačení dalšího pokusu konzervativců o uchopení moci v březnu 1975 odešel do exilu v Brazílii, po návratu již zůstal stranou politického dění.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[2] PRT Military Order of Aviz - Officer BAR.png důstojník Řádu avizských rytířů 1948, 23. ledna
PRT Military Order of Aviz - Commander BAR.png komtur Řádu avizských rytířů 1959, 16. května
PRT Military Order of the Tower and of the Sword - Grand Officer BAR.png velkodůstojník Řádu věže a meče 1973, 6. července
PRT Military Order of the Tower and of the Sword - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu věže a meče 1987, 13. února
Vojenská medaile za chrabrost[3]
Stříbrná Medaile za vynikající službu[3]
Medaile za vojenské zásluhy II. třídy[3]
Medaile za vojenské zásluhy III. třídy[3]
zlatá Medaile za příkladné chování[3]
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko ESP Isabella Catholic Order GC.svg velkokříž Řádu Isabely Katolické[4] 1987, 14. prosince
Vojenský záslužný kříž I. třídy s bílým odznakem[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Portugalci slaví výročí Karafiátové revoluce. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online. (česky) 
  2. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f DE MORAIS, Carlos Alexandre. António de Spínola, O homem. 1. vyd. Lasabon: Editorial Estampa, 2007. 96 s. ISBN 9789723323962, ISBN 9723323966. OCLC 272404427 S. 91. 
  4. https://www.boe.es/boe/dias/1987/12/14/pdfs/A36647-36647.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]