Anomer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Anomery stereoizomery, přesněji epimery cyklických forem sacharidů, glykosidů a podobných sloučenin, lišící se pouze konfigurací (polo)acetalovém atomu uhlíku, tedy C1 uhlíku aldóz, C2 uhlíku 2-ketóz, atd.

Anomerizace[editovat | editovat zdroj]

Anomery se tvoří anomerizací. Rozlišují se α- a β anomery. V roztoku mohou anomery přecházet jeden v druhý procesem zvaným mutarotace.

Určení anomeru[editovat | editovat zdroj]

Typ anomeru se určuje podle polohy hydroxylové skupiny (-OH) na prvním uhlíku, když je u D cukru -OH v Haworthově projekci dole (tedy vpravo v projekci Tollensově), pak je daná molekula α izomerem. Je-li u D cukru -OH nahoře (tedy vlevo v Tollensově projekci), jedná se o β anomer. U L cukrů se postupuje obráceně.

Fyzikální vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Anomery téhož diastereomeru (například D-glukopyranózy) stáčejí rovinu polarizovaného světla stejným směrem (zde doprava), ovšem o různé úhly, což lze využít ke stanovení poměru koncentrace těchto forem.