Anna z Landskronu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna z Landskronu
Anna von Landskron
Johann Josef Abert (cca 1860)
Johann Josef Abert (cca 1860)
Základní informace
Žánr historicko-romantická opera
Skladatel Johann Josef Abert
Libretista Christian Gottfried Nehrlich
Počet dějství 4
Originální jazyk němčina
Literární předloha Karl August Ense: Die Sterner und die Pfitticher
Premiéra 12. prosince 1858, Stuttgart, Hoftheater
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna z Landskronu (v německém originále Anna von Landskron, též uváděno zřejmě omylem jako Anna von Landsberg, v češtině zmiňována též jako Anna z Lanškrounu) je první, historicko-romantická opera ve čtyřech jednáních českoněmeckého skladatele Johanna Josefa Aberta na libreto Christiana Gottfrieda Nehrlicha. Poprvé byla uvedena dne 12. prosince 1858 v královském dvorním divadle ve Stuttgartu.

Vznik a historie díla[editovat | editovat zdroj]

Absolvent pražské konzervatoře J. J. Abert působil od roku 1853 jako kontrabasista v orchestru divadla ve Stuttgartu, hlavním městě Württemberského království. Brzy se zde prosadil jako skladatel a roku 1858 toto divadle uvedlo jeho první operu v duchu německého romantismu Louise Spohra nebo Heinricha Marschnera. Kritik Národních listů o ní s časovým odstupem napsal, že „překvapila méně individuelní stránkou výrazu, jako neobyčejnou znalostí účinku divadelního a svěžestí koncepce“ a že její autor „[p]řiznal se hned v první této své práci operistické co přívrženec školy eklektické, kteráž těžila z růzností jednotlivých slohů operních, během času v národě vlašském, francouzském a německém se vyvinuvších“.[1]

Podle Jitky Ludvové se děj libreta odehrává v době nejstarších Přemyslovců.[2] Libreto se však ve skutečnosti opírá o historickou novelu Karla Augusta Enseho Die Sterner und die Pfitticher (1821) (stejnojmenné drama Otto Roquetta bylo uvedeno roku 1856) a jeho děj je položen do roku 1273 do švýcarského města Basileje. Příběh je romantickou smyšlenkou, ač využívá některých skutečných jmen a historických odkazů. Na pozadí sporů mezi různými frakcemi ve městě se odehrává milostný příběh připomínající Romea a Julii, kdy láska mladých hrdinů, syna a dcery vůdců znepřátelených stran, skončí téměř tragicky. Vnitřní nesvornost způsobenou velkým císařským interregnem (1257-1273) zažehná nově zvolený císař Rudolf I. Habsburský. Adaptace této látky na libreto není z dramatického hlediska zcela povedená (např. postava Hildegard přísahá pomstu hlavnímu hrdinovi a pak bez dalšího mizí z děje), obsahuje však řadu hudebně vděčných situací. Císaře Rudolfa zpíval v při premiéře Jan Píšek, který Abertovo stuttgartské angažmá zprostředkoval.[3]

Abertova prvotina byla ve Stuttgartu přijata značně příznivě (podle referenta Bohemie „se ve Stuttgartu všeobecně prosadil názor, že německá opera může od Aberta mnohé čekat“[4], průlom na německá jeviště však skladatel zaznamenal až o několik let později svou třetí operou Astorga.

Osoby[editovat | editovat zdroj]

  • Hrabě Rudolf Habsburský, zvolený císař
  • Hrabě Friedrich, purkrabí norimberský, jeho vyslanec
  • Dietrich z Ramsteinu, hlava Hvězdů
  • Carl z Ramsteinu, jeho syn
  • Biskup Heinrich, hrabě z Neuenburgu am See
  • Hildegard, jeho neteř
  • Heinrich Mönch z Landskronu, basilejský purkmistr
  • Anna z Landskronu, jeho dcera
  • Marie, její příbuzná a společnice
  • Kurt, starý sluha
  • Edgar Berg, hejtman městské gardy a herold na turnaji
  • Job Huver, žalářník a starší cechmistr mečířského cechu
  • Rytíři, průvod císaře, měšťané a členové městské gardy, ženy

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

Erb Münchů z Landskronu

Město Basilej (roku 1273) žije již dlouho rozerváno půtkou mezi šlechtickou stranou pod praporem Hvězdy (Stern), jejímž náčelníkem je Dietrich z Ramsteinu, a měšťanskou stranou pod praporem Papoucha (Pfittich), jejíž hlavou jsou purkmistr Heinrich Mönch (Münch) z Landskronu a biskup Heinrich hrabě z Neuenburgu.

1. dějství[editovat | editovat zdroj]

(Kolbiště, po konci turnaje) Lid provolává vítězi městského klání (sbor Heil dem Sieger, dem Tapfern, dem Starken), mladéu Carlu z Ramsteinu. Spolu se skupinou městských děvčat mu předává zlatý řetěz a vavřínový věnec purkmistrova dcera Anna z Landskronu. Anna a Carl k sobě zjevně cítí náklonnost, na což její otec, biskupova neteř Hildegard a hejtman městské stráže Edgar Berg shlížejí s nevolí: Landskrona hněte, že zvítězil syn vůdce šlechtické strany, zatímco Berga a Hildegard mučí žárlivost.

(Proměna – Zahrada u purkmistrova domu) Annina příbuzná Marie nadšeně vypráví o Carlově vítězství, což Anna s potěšením poslouchá (árie Wie schön war Carl, der Held). Přichází opěvovaný hrdina; Anna se schová v loubí a vyslechne jeho vyznání lásky (Carlova árie Hier will ich weilen… Holde Liebe! deine Zauber), pak se mu dá poznat a milenci se uchopí za ruce (duet Er/Sie ist's – er/sie naht!). Z povzdálí to nevraživě pozoruje Edgar Berg a přísahá Carlovi pomstu (árie Ja, sie liebt ihn!).

(Proměna – Místnost v biskupském paláci) Hildegard sedí u stolu a melancholicky přemítá (árie Auf ewig für mich verloren!... Klage, o Herz). Přichází Edgar Berg a předává jí dopis Carla Anně, který náhodně zachytil. Hildegard vybuchne s pomstychtivou zuřivostí (duet Ha! der Falsche!).

(Proměna – Spolková místnost v domě kupeckého cechu Saferan) V místnosti se shromáždili zástupci všech městských cechů. Starší mistr cechu mečířů Job Huver je vyzývá k odporu proti pyšné straně Hvězdů (zpěv Sehr klug, daß Ihr im Alltagskleid). Edgar Berg přináší zprávu o tom, že mladí šlechtici přepadli měšťanskou svatbu, zneuctili nevěstu a zabili ženicha,který se ji pokoušel bránit (árie Das Maß ist voll. Im Übermut des Siegs). Měšťané přísahají pomstu a volají do boje pod heslem „Vítězství Papouchovi“.

2. dějství[editovat | editovat zdroj]

(Hlavní náměstí v Basileji) Strana Papouchů zvítězila v prvním střetu a ženy a děti vítají bojovníky zpět (sbor Als Sieger, frei seh'n wir uns wieder). Biskup Heinrich varuje Landskrona před přílišnou sebedůvěrou a považuje tento okamžik za vhodný ke smíru, ale podle purkmistra usmíření není možné. Biskup neodepře měšťanské gardě své požehnání (ansámbl a sbor Wir streiten nur für unser gutes Recht).

(Proměna – Annin pokoj) Marie přináší Anně novinu, že jej otec se vrací z bože živ a zdráv jako vítěz. Ta se však ptá jen po Carlovi, o němž Marie nemá zprávy (Annina árie Wie es auch sei, nur ihm gehört mein Leben). Anna se vítá s vracejícím se otcem. Ten se obává, že by mohl v dalších bojít přijít o život, a proto by rád viděl dceru provdánu, a to za Edgara Berga (árie Mein teures Kind!... Des Vaters Rate fest vertrauen). Anna se však přiznává, že její srdce patří Carlovi z Ramsteinu. Landskron je zděšen, zavrhuje svou dceru jako zrádkyni a přes její a Mariiny prosby se hodlá Ramsteinům co nejdříve pomstít v boji (tercet Ich bin entehrt, verraten und betrogen').

3. dějství[editovat | editovat zdroj]

(Tábor Hvězdů před branami Basileje) Vojáci zpívají bojovou píseň (Es ruft der Kampf, es schmettert die Trompete), ale na Carla působí více zvuk večerní modlitby doléhající z blízkého ženského kláštera (sbor Benedicamus Dominum).Sám bojuje jen se sebezapřením, jeho myšlenky platí míru a Anně (velká scéna Ach diese heil'gen Klänge… Ohne dich, geliebte Seele). Annin služebník Kurt mu přináší milostný dopis od své paní. Carl jej čte a nedokáže se udržet, prchá tajně z tábora za ní (árie Edler Ritter! hindert jeden Kampf… Auf, auf! im Flug zu ihr).

(Proměna – Zahrada u purkmistrova domu) Je noc, Anna však nemůže spát a strachuje se o Carla; ten však již je v její zahradě a čeká pod balkonem (Annina romance Ich wandle durch die Nacht a duet Erscheine, Lebensstern!) Než se však milenci stačí dát do hovoru, vnikají do zahrady měšťanští ozbrojenci vedení Bergem, odzbrojují Carla a odvádějí ho do městského vězení.

4. dějství[editovat | editovat zdroj]

(Kobka městského vězení) Carl s odevzdáním vyčkává svou smrt (árie Wie träge schleicht die Nacht). Přichází Anna, která jej chce s pomocí oddaného žalářníka osvobodit. Jenže Carl odmítá uprchnout bez ní a Annu zase drží ve městě čest a dceřiná poslušnost (duet Dich seh' ich, meiner Augen Licht!). Dříve, než se Anna rozhodne, přichází stráž a odvádí Carla k soudu. Anna se v nejvyšší nouzi modlí za Carlův život k Panně Marii (árie Was soll ich tun?… Maria! blick herab).

(Proměna – Císařský sál basilejské radnice) Před shromážděnými radními i ostatními měšťany obžalovává Landskron Carla z toho, že zrádně vnikl do města s úmyslem vydat je nepříteli. To Carl popírá, odmítá však prozradit skutečný důvod své přítomnosti, a je proto odsouzen k smrti. Ale ani Annino přiznání, že to ona jej do obleženého města pozvala, nepomůže: naopak ji přísný otec odsuzuje k tomu, aby sdílela Carlův trest.

V té chvíli uvádí Edgar Berg norimberského purkrabího Fridricha, vyslance nové zvoleného císaře, jímž se stal dávný nepřítel města Basileje hrabě Rudolf Habsburský. Podle slov Fridrichových se městu odnímá soudní pravomoc. V honosném průvodu přichází sám císař a nařizuje oběma znepřáteleným stranám okamžitý smír. Purkmistr ihned obrací a žehná sňatku své dcera s Carlem z Ramsteina. Lid provolává slávu císaři: „Ať žije právo a zákon“ (finále: sbor Die Herzen hier schlagen dir liebend entgegen, zpěv císaře Mit Freuden, Kinder, sprech' ich's aus a ansámbl Jauchzet dem Herrscher des Reiches entgegen).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. P. Národní listy. 19. 10. 1876, roč. 16, čís. 289, s. 3 (příloha). Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  2. LUDVOVÁ, Jitka. Abert Johann Josef. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 15. (česky)
  3. Bohemia. 23. 12. 1858, roč. 31, čís. 329, s. 1333. Dostupné online. ISSN 1212-6225. 
  4. Bohemia. 26. 12. 1858, roč. 31, čís. 331, s. 1351. Dostupné online. ISSN 1212-6225. )

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUDVOVÁ, Jitka. Abert Johann Josef. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudebni divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 15-16. (česky)
  • BECKER, Heinz. Abert, Johann Josef. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: [s.n.], 1953. Dostupné online. Svazek 1. S. 18. (německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Libreto Anny z Landskronu