Anna de Noailles

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o francouzské spisovatelce. O francouzské dvorní dámě Anne, komtese de Noailles pojednává článek Anna d'Arpajon.
Anna de Noailles
Rodné jménoAnna Elisabeth Bibesco Bassaraba de Brancovan
Narození15. listopadu 1876
7. obvod
Úmrtí30. dubna 1933 (ve věku 56 let)
16. pařížský obvod
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Grave of Noailles
Povoláníspisovatelka, saloniérka, básnířka, modelka, romanopiskyně, aristokratka a panovnice
Žánrpoezie a román
Tématapoezie
Oceněníprix Archon-Despérouses (1902)
Velká cena za literaturu Francouzské akademie (1921)
komandér Řádu čestné legie
důstojník Řádu čestné legie
rytíř Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Mathieu de Noailles
Partner(ka)Henri Franck
Charles Demange
RodičeGrégoire Bibesco a Ralouka Bibesco-Bassaraba, Princess de Brancovan
PříbuzníConstantin de Brancovan (sourozenec)
Elena Bibescu (teta z otcovy strany)
Antoine Bibesco (bratranec)
Emmanuel Bibesco (bratranec)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna de Noailles [d'noaj], plným jménem Anna Elisabeth de Noailles, princezna Brancovan, hraběnka Mathieu (15. listopadu 1876, Paříž30. dubna 1933, Paříž) byla francouzská spisovatelka rumunského původu.

Byla dcerou rumunského knížete a vnučkou tureckého paši. Vzala si francouzského šlechtice, Mathieu-Fernand-Frédérick-Pascala de Noailles.[1] Mezi její přátele a literární souputníky patřili Marcel Proust, Paul Valéry či Jean Cocteau. V Paříži organizovala populární literární salon.

Publikovala 24 knih, z toho tři romány. Její sbírky básní Le Coeur innombrable („Nespočetné srdce“, 1901), Les Éblouissements („Oslnění“, 1907) a L'Honneur de souffrir („Čest trpět“,1927) vyznávají smyslnou lásku přírodě. Ve své lyrice byla inspirována romantickými básníky 19. století, jako byl Alfred de Vigny či Alphonse de Lamartine. Její pozdější díla odrážejí strach z nevyhnutelného fyzického kolapsu.

Byla členkou belgické Královské akademie francouzského jazyka a literatury.[2] Byla první ženou, která získala červenou stužku rytíře Čestné legie.[1]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Le Cœur innombrable (1901)
  • L'Ombre des jours (1902)
  • La Nouvelle Espérance (1903)
  • Le Visage émerveillé (1904)
  • La Domination (1905)
  • Les Éblouissements (1907)
  • Les Vivants et les Morts (1913)
  • Les Forces éternelles (1920)
  • Les Innocentes, ou La Sagesse des femmes (1923)
  • Poème de l'amour (1924)
  • L'Honneur de souffrir (1927)
  • Exactitudes, Paris (1930)
  • Le Livre de ma vie (1932)
  • Derniers Vers et Poèmes d'enfance (1934)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Noailles, Anna de (1876–1933) - Women in World History: A Biographical Encyclopedia | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. 
  2. Anna de Noailles | French poet [online]. britannica.com [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.