Anna Tomova-Sintovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Tomova-Sintovová
Narození 22. září 1941 (78 let)
Stara Zagora
Alma mater National Academy of Music
Povolání operní pěvkyně
Ocenění Národní cena Německé demokratické republiky
Řád Stara planina
Webová stránka tomowa-sintow.com
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna Tomova-Sintovová (německy Anna Tomowa-Sintow; narozená jako Anna Tomova; * 22. září 1941 Stara Zagora) je bulharská operní pěvkyně – sopranistka. Je komorní pěvkyní Berlínské státní opery Unter den Linden a Vídeňské státní opery. Anna Tomová-Sintovová vystupovala ve všech hlavních světových operních domech s repertoárem, zahrnujícím díla Mozarta, Rossiniho, Verdiho, Pucciniho, Wagnera a Strausse. Úzce spolupracovala s dirigentem Herbertem von Karajanem od roku 1973 až do jeho smrti v roce 1989.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Anna Tomova-Sintovová studovala na Státní konzervatoři Pančo Vladigerova v Sofii u Georgi Zlatev-Čerkina a Katjy Spiridonové. Jako závěrečnou zkoušku zpívala roli Taťány v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. Následně získala angažmá v operním studiu Oper Leipzig v Lipsku. Zde debutovala v premiéře Guyana Johnny Alana Bushe. Její první velkou operní rolí byla Abigail ve Verdiho opeře Nabucco. Následovalo několik dalších rolí v operách italských a německých autorů, mnohé z nich nastudovala s dirigentem Rolfem Reuterem a ředitelem Paulem Schmitzem, bývalým žákem Richarda Strausse.

V roce 1972 vstoupila do Berlínské státní opery, kde se hned v prvním roce stala „komorní pěvkyní“ sboru. Mezinárodního úspěchu dosáhla v Paříži ve Verdiho Rekviem. Od té doby spolupracovala s nejdůležitějšími dirigenty (jako Karl Böhm, Riccardo Chailly, Herbert von Karajan, Carlos Kleiber, Lorin Maazel, Zubin Mehta, Riccardo Muti a Wolfgang Sawallisch), všemi velkými operami (Bayerische Staatsoper, Lyric Opera of Chicago, Deutsche Oper Berlin, Teatro alla Scala, Metropolitní opera v New Yorku, londýnský Royal Opera House v Covent Garden a Vídeňská opera). Vystupovala také na festivalech, především Salzburger Festspiele a Maggio Musicale Fiorentino). Samostatně spolupracovala 17 let s dirigentem Herbertem von Karajanem. V roce 2001 oslavila 35leté jubileum na operní scéně koncertním provedením Verdiho opery Aida v Národní opeře v Sofii.

Anna Tomova-Sintovová předává své zkušenosti mladé generaci v řadě mistrovských kurzů v různých zemích a je členem poroty na mezinárodních pěveckých soutěžích.

Anna Tomova je vdaná, má jednu dceru.

Role[editovat | editovat zdroj]

Kromě své práce na operních scénách má Anna Tomova-Sintovová také široký repertoár skladeb a rovněž účinkuje ve významných duchovních a symfonických dílech (například Beethovenova devátá) po celém světě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

výběr nahrávek
  • Beethoven: 9. Sinfonie, Deutsche Grammophon
  • Brahms: Ein Deutsches Requiem, EMI
  • Korngold: Das Wunder der Heliane, (role: Heliana), Decca
  • Mozart: Le Nozze di Figaro, (role: hraběnka) EMI
  • Mozart: Don Giovanni, (role: Donna Anna) Deutsche Grammophon
  • Mozart: Die Zauberflöte, (role: 1. dáma) Deutsche Grammophon
  • Mozart: Requiem, Deutsche Grammophon
  • Puccini: Madama Butterfly, (role: Butterfly) Capriccio
  • Puccini: Gianni Schicchi, (role: Lauretta) Eterna
  • Strauss: Ariadne auf Naxos, (role: Ariadne) Deutsche Grammophon
  • Strauss: Der Rosenkavalier, (role: Marschallin) Deutsche Grammophon
  • Strauss: Capriccio, (role: Gräfin) Orfeo
  • Strauss: Vier Letzte Lieder, Deutsche Grammophon
  • Čajkovskij: Eugen Oněgin, (role: Taťána) Sony
  • Verdi: Aida, (role: Aida) Orfeo
  • Verdi: Otello, (role: Desdemona) Orfeo
  • Verdi: Requiem, Deutsche Grammophon
  • Wagner: Lohengrin, (role: Elsa) EMI
  • Ein Opernabend mit Anna Tomowa-Sintow, Eterna
  • Anna Tomowa-Sintow singt berühmte Opernarien, Orfeo
  • L’Art d’Anna Tomowa-Sintow, Forlane

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Anna Tomova-Sintovová získala zlaté medaile na mezinárodních soutežích v Sofii a Rio de Janeiro a ceny Grammy[1] za Ariadnu (v nahrávce Ariadna z Naxu od vedením Jamese Levina) a Donnu Annu (v nahrávce Don Giovanni pod vedením Herberta von Karajana). Kromě toho získala Orphée d’Or za nahrávku Vier letzte Lieder, opět pod vedením Herberta von Karajana.

V roce 1974 obdržela „Národní cenu NDR“ (Nationalpreis der DDR) III. třídy za umění a literaturu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Tomowa-Sintow na německé Wikipedii.

  1. 1987 Best Opera Recording, The Recording Academy (anglicky), 2016-04-29

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rolf Richter: Der Weltstar, der aus Leipzig kam, In: Leipziger Blätter Nr. 60, 2012, ISSN 0232-7244, S. 75–77

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]