Anna Lucemburská

Šablona:Infobox královna Anna Lucemburská známější spíše jako Česká (11. května 1366 – 7. června 1394) byla dcerou českého krále a římskoněmeckého císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské, manželkou Richarda II. Plantageneta a anglickou královnou. Byla nevlastní sestrou českého a římskoněmeckého krále Václava IV. a sestrou císaře Zikmunda Lucemburského.

Sňatek s Richardem II.

Už jako pětiletou zasnoubil Annu její otec s Albrechtem z Wittelsbachu, synem bavorského vévody. Brzy poté jí ovšem za manžela vybral syna markraběte míšeňského a lantkraběte duryňského Fridricha.(Fridrich byl potenciálním držitelem kurfiřtského hlasu při volbě císaře). I z tohoto plánu sešlo. Na další vývoj promyšlené sňatkové politiky císaře Karla IV. měl vliv rozkol v katolické církvi, k němuž došlo v roce 1378. Za nového papeže byl zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno Urban VI. Francouzští kardinálové volbu neuznali, za papeže prohlásili Roberta Ženevského, který si vybral jméno Klement VII. a usadil se v Avignonu. Na stranu Urbana VI. se postavili nejen Italové, ale také císař Karel IV., jeho syn Václav a anglický král. Za této situace považoval Karel IV. sblížení s Anglií za velmi důležité a rozhodl se provdat svou dceru Annu za krále této země. Tímto způsobem chtěl oslabit svého dosavadního spojence, Francii, a donutit jejího krále k tomu, aby se zřekl podpory vzdoropapeže Klementa VII. Spojenectvím s Anglií sledoval ještě jeden cíl, posílení postavení rodových lucemburských držav v Nizozemí. Ještě než ke sňatku došlo, císař Karel IV. zemřel. Jeho syn Václav IV. ale otcův záměr splnil.

Anna a Richard II. (Liber Regalis - London, Westminster Abbey, MS 38, f. 20)

„Kardinálové protipapežovi (francouzští) spoléhali se ve svém nadějích nejvíce na vyjednávání, které královský rod francouzský roku 1380 zavedl k tomu cíli, aby nezletilý ještě král Karel VI. a Václavova mladá a milostná sestra Anna spolu byli zasnoubeni. Kardinál Pileus tím větší práci sobě dával, aby zmařil úmysly takové, a podporoval naproti tomu Richarda II. (1367-1400), krále anglického, jenž tutéž princeznu sobě namlouval.“

České poselstvo vedené kardinálem Pileusem de Pratou mělo u anglického dvora úkol provdat Annu a především uzavřít politický svazek mezi Václavem IV. a Richardem II., tedy spojenectví namířeného proti těm, „kteří svým konáním uvedli do života dva papeže a způsobili tak rozkol neboli schisma v katolické církvi.“ Jednání probíhala střídavě v Anglii a v Praze. Teprve v říjnu 1381 se vydala Anna s početným doprovodem do své nové vlasti. Francouzi ji málem do Anglie nepustili, ale volnou cestu jí zajistil nevlastní strýc Václav Český. V prosinci dorazila do Calais, které bylo tehdy anglickým územím. Zde ji přivítal králův nevlastní bratr John Holland. Po příjezdu do Anglie se Anny ujal králův strýc Jan z Gentu, vévoda z Lancasteru. Svého manžela spatřila poprvé 18. 1. 1382 v Londýně. 20. 1. 1382 se konala svatba a 22. 1. 1382 byla Anna korunována jako anglická královna.

„Ještě před ukončením roku 1381 dojela do Londýna princezna Anna Česká. Její příchod tam oznámil se hned milostmi, kterých se domohla na manželu svém pro některé vězně politické; také pozdější hojné přímluvy takové (a jiných dobrodiní drahně) pojistily jí v Anglii až dodnes památku a název Good Queen Ann.“

Manželství

„Krátce po sňatku provodil král Richard královnu od Windsoru a žili pak spolu velmi šťastně.“

Údajně spokojené manželství trvalo dvanáct let. Během této doby zesílily vzájemné kontakty mezi Anglií a Českým královstvím, jelikož Richard II. a Václav IV. vedli bohatou korespondenci. Spousta osob z doprovodu královny Anny také zůstala v Anglii. Zdeněk Brtnický z Valdštejna poznamenal, že se anglické dvorní dámy údajně naučily jemným mravům právě od dvorních dam, které přišly s Annou z Čech. Dalším výsledkem vzájemných kontaktů obou zemí bylo zveřejnění učení náboženského reformátora Johna Wycliffa v Českém království. Annina smrt, způsobená morem v roce 1394, byla pro Richarda II. velkou ranou. Právě po smrti jeho manželky u něj propukla naplno duševní choroba, která ho nakonec připravila o trůn. Královský zámek Sheen, kde Anna zemřela, nechal zbourat a při pohřbu zuřivě napadl vévodu z Arundelu za to, že se na obřad dostavil pozdě. Richard se v roce 1396, po dvou letech osamělosti, oženil se sedmiletou Isabellou z Valois. Zemřel již v roce 1400 ve vězení hradu Pontecraft a potomků se tedy nedočkal. Až třináct let po své smrti byl pochován po boku své milované manželky Anny ve westminsterském opatství.

Pověst královny Anny

Královna nebyla původně mezi kronikáři příliš v oblibě, ale jsou důkazy o tom, že ve své době byla daleko oblíbenější. Byla známá jako velmi vlídná žena, Angličané ji měli rádi. Zajímala se o prominutí trestů poddaných (například účastníků revolty roku 1381).

Anně se nepodařilo splnit tradiční ženskou povinnost tehdejší doby - nedala Richardovi potomka. V lucemburské dynastii to ovšem nebylo překvapivé, děti neměl ani její bratr Václav IV. a mnoho dalších příbuzných. Eveshamská kronika tvrdí, že "tato královna, ačkoliv neporodila dítě, přispívala ke slávě a bohatství tohoto království tak, jak byla schopna". Její přezdívka "Good Queen Anne" ostatně naznačuje, že bezdětnost pro její oblibu příliš důležitá nebyla.

Hrob „dobré královny Anny“ v londýnském Westminsteru je dodnes poutním místem.

Genealogie

Jan Lucemburský nar. 10. srpna 1296 zm. 26. srpna 1346

Eliška Přemyslovna nar. 20. ledna 1292 zm. 28. září 1330

Bogislav V. Pomořanský nar. 1318/1319 zm. 1373

Alžběta Polská (Kazimírovna) nar. ok. 1326 zm. 1361

Karel IV. nar. 14. května 1316 zm. 29. listopadu 1378

Alžběta Pomořanská 1346/1347 zm. 1393

				Richard II. nar. 6. ledna 1367 zm. 14. února 1400 OO   22. ledna 1382		Anna Lucemburská nar. 11. května 1366 zm. 7. června 1394

Literatura

Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Lucemburská na Wikimedia Commons

• • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: Anne of Bohemia
    • Wikidata: Anne of Bohemia, Queen of England

• SPĚVÁČEK, J. Václav IV. Svoboda : Praha, 1986.
• HOENSCH, Jörg K., Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437 . Praha: Argo, 2003. 306 s.

Šablona:Královna