V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Anna Iblová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Iblová
Anna Iblová.jpg
Narození 25. března 1893
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. července 1954 (ve věku 61 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
manžel Otto Boleška

Anna Iblová, provdaná Bolešková (25. března 1893 Praha[1], Rakousko-Uhersko16. července 1954 Praha, Československo) byla česká herečka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Herectví se učila u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla.[2] Začínala hrát v Intimním divadle na Smíchově za vedení ředitelky Emy Švandové (okolo roku 1912). K jejím hereckým kolegům zde patřili např. Jiří Steimar, Eduard Kohout a Míla Pačová.[3] Po zbytek života působila v Divadle na Vinohradech v letech 19161954.[4] Měla vynikající předpoklady pro role hrdinských žen v klasických tragédiích a byla uznávanou recitátorkou.[5] Učila rovněž na dramatickém oddělení pražské konzervatoře.

Byla manželkou herce Otty Bolešky (1880–1917), člena souboru Divadla na Vinohradech (od r. 1907) a souboru činohry Národního divadla v Praze (19121917).[6]. Jejím druhým manželem byl herec Roman Tuma (1899–1933), člen souboru Divadla na Vinohradech [7]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Ale ať tak či onak, pravda je, že se nedočkala uznání svého podílu na vývoji českého divadla mezi dvěma válkami, že oficiální pocty o ní dbaly pramálo a že její význam byl nedoceněn. Víc než čtyřicet let byla herečkou nesporných hodnot – a co po ní zůstalo? Několik článků ji oceňujících, desítky jejích fotografií uložených v archivech, ale snad ani jediná gramofonová deska, která by podávala svědectví o tom, čím nejvíce vynikala a proč právě byla zvolena k výchově hereckého dorostu na dramatické konservatoři: o jejím deklamačním umění, o její vzácné kultuře slova, o jejím mistrovském ovládání hlasu! Vpravdě neuvěřitelná byla důslednost jejího osudu! Po tolika tragických úlohách toužila, a nebyly ji přiděleny, ta však, po níž netoužila, jí byla jako naschvál přidělena životem. Tragédie tragédky – tak by se dal označit úděl Anny Iblové...
— Vladimír Müller[8]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1914 Heinrich von Kleist: Panthesilea, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie K. H. Hilar, 7 repríz
  • 1918 Stanislav Lom: Faustina, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Václav Vydra st., 9 repríz
  • 1919 Pierre Corneille: Cid, Chimena, Divadlo na Vinohradech, režie K. H. Hilar (první česká inscenace hry), 19 repríz
  • 1919 G.B.Shaw: Candida, titul.role, Divadlo na Vinohradech, režie Václav Vydra st., 14 repríz
  • 1920 William Shakespeare: Bouře, Miranda, Divadlo na Vinohradech, režie K. H. Hilar, 16 repríz
  • 1922 Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou, Slávka, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil, 36 repríz
  • 1922 William Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, Viola, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil, 33 repríz
  • 1922 Henri Ghéon: Chléb, Jana, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Čapek, 8 repríz
  • 1923 Arnošt Dvořák: Nová Oresteia, Elektra, j. h. , Socialistická scéna (Průmysl.palác pražského výstaviště), režie Jiří Kroha
  • 1923 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Titanie, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil, 52 repríz
  • 1924 William Shakespeare: Kupec benátský, Portie, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil, 18 repríz
  • 1924 Knut Hamsun: Hra života, Terezina, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal, 7 repríz
  • 1925 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Roxana, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal, 66 repríz
  • 1927 Luigi Pirandello: Rozkoš z počestnosti, Agáta, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal, 11 repríz
  • 1927 Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Eliška, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil, 18 repríz
  • 1929 Bayard Veiller: Je Mary Duganová vinna?, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor, 37 repríz
  • 1934 W.S.Maugham: Veliká výhra, nevěstka, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal, 11 repríz
  • 1936 August Strindberg: Tanec smrti, Alice, Komorní divadlo, režie Gabriel Hart, 9 repríz, 9 repríz
  • 1940 Luigi Pirandello: Nové šaty, Růžena, Komorní divadlo, režie Bohuš Stejskal, 14 repríz
  • 1942 Friedrich Schiller: Messinská nevěsta, Isabella, Divadlo Na Poříčí, režie František Salzer, 37 repríz (první české provedení)
  • 1944 Luigi Pirandello: Každý má svou pravdu, Paní Frola, Divadlo Na Poříčí, režie Karel Jernek, 31 repríz
  • 1946 Georges Neveux: Theseus mořeplavec, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 23 repríz
  • 1948 Maxim Gorkij: Dostigajev a ti druzí, Melanie, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 61 repríz
  • 1947 Federico García Lorca: Dům doni Bernardy, Bernarda, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart, 19 repríz (československá premiéra)

Filmové role[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Tomáše na Malé Straně v Praze
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 171
  3. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 36
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 369
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 38
  7. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 114–5
  8. Vladimír Müller: Tragédčin úděl, In: V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 116

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 74
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 287, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 159
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 70, 79, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 113, 115, 446, 491.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 495.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 40, obraz. část str. 51–2
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 36, 45, 47, 63, 145
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 27, 42, 140, 142, 369, 588, 597, 610, 643, 647
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 38, 171
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 115, 232, 236, 243, 250, 251, 260, 349
  • Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 19071937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 13, 73
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 114–116, 179
  • Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 104
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 19, 23, 27, 31, 35, 71, 76–7, 79, 83, 105, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 563. 
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 87, 105, 109, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 124, ISBN 80-207-0485-X
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 166
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179, 181, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]