Přeskočit na obsah

Anna Hogenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc.
Anna Hogenová (2020)
Anna Hogenová (2020)
Narození23. října 1946 (79 let)
Fláje
ObčanstvíČesko
Alma materFakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (od 1964)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánívysokoškolská učitelka a filozofka
ZaměstnavateléPedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy
Politická stranaKSČ (1975 až 1989)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Hogenová, roz. Tomanová, (* 23. října 1946 Fláje) je česká kinantropoložka, filosofka a profesorka působící na českých vysokých školách.[1]

Narodila se v obci Fláje v Krušnohoří, dětství však prožila u svých prarodičů v Příbrami. Absolvovala gymnázium v Žatci, kde mezi její učitele patřili Zdeněk Svěrák či Karel Hlad. Právě Svěrákova výuka ji přiměla ke studiu českého jazyka.[1] Studovala český jazyk a tělesnou výchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, doktorské studium již absolvovala na Filozofické fakultě UK. V roce 1979 obhájila rigorózní práci na téma „Hodnota a skutečnost,“ roku 1985 obhájila kandidátskou disertaci „K teoretickým a ideologickým důsledkům podstatného ve fenomenologii E. Husserla a R. Carnapa“. V roce 1992 se habilitovala s prací „Poznání a fenomenologie.“[1] Na Univerzitě Palackého v Olomouci byla roku 2006 jmenována profesorkou kinantropologie. Přednášela na FTVS UK, Pedagogické fakultě UK a na Technické univerzitě v Liberci. Aktuálně působí na Husitské teologické fakultě UK, kde je i vedoucí katedry filosofie;[2] též přednáší na Pražské vysoké škole psychosociálních studií.[3]

V roce 1975 vstoupila do KSČ, což považuje za chybu; od roku 1989 není členkou žádné politické strany. Do roku 1989 přednášela na fakultě tělesné výchovy moderní filozofii a také předmět marxismus-leninismus, na podzim 1989 byla ovšem studenty zvolena do revolučního výboru.[4]

Zabývá se zejména fenomenologií Martina Heideggera a Jana Patočky, etikou, pravdou (aletheia); dále tématy jako pohyb, tělo a tělesnost a filosofie sportu. Též pravidelně publikuje na webu Radia Universum,[5] je pravidelným hostem podcastu OdZnova[6] či pořadu Aby bylo jasno.[7]

Veřejná vystoupení Anny Hogenové vyvolala kritickou reakci mimo jiné v souvislosti s její účastí na politicky zaměřených akcích. V březnu roku 2021 se po zveřejnění čísla časopisu Heroine, na jehož obálce byla Hogenová představena, objevila na sociálních sítích kritika připomínající její dřívější vystoupení na semináři věnovaném Istanbulské úmluvě a manželství pro stejnopohlavní páry, který se konal v Poslanecké sněmovně a byl organizován představiteli SPD. Redakce časopisu následně uznala, že Hogenovou v rozhovoru s touto skutečností nekonfrontovala. Hogenová uvedla, že předem nevěděla, kdo seminář pořádá, a že na něm přednesla obecnou přednášku o pojetí zla u Hannah Arendtové. Odmítla rovněž, že by byla podporovatelkou pořadatelské strany či odpůrkyní Istanbulské úmluvy; naopak se vyslovila pro ochranu práv menšin a potírání domácího násilí.[8]

Pozornost vzbudila také její účast na semináři Moudrost, mravnost a racionalita ve vzdělávání, který se konal v dubnu roku 2026 v Poslanecké sněmovně a pořádal jej poslanec za SPD Miroslav Ševčík. Seminář byl zaměřen na kritiku českého vzdělávacího systému; v jednotlivých vystoupeních zaznívaly výhrady vůči inkluzivnímu vzdělávání, rámcovým vzdělávacím programům, digitalizaci školství, působení neziskových organizací ve školách a začleňování genderových a sexuálních témat do výuky. Hogenová ve svém příspěvku kritizovala úroveň absolventů středních škol přicházejících na vysoké školy, které označila za „polovzdělané děti“, a tento stav spojovala s progresivismem a úpadkem vzdělávání na Západě.[9]

Výraznější vlna kritiky následovala v červenci roku 2022 po rozhovoru pro Lidové noviny, v němž Hogenová prohlásila, že se jí nelíbí „vyzbrojování mladých kluků na Ukrajině“, protože by podle ní mohlo vést ke globální válce. V témže rozhovoru také relativizovala rozdíly mezi socialistickým a kapitalistickým společenským uspořádáním a tvrdila, že svoboda slova je v současnosti řízena více než za komunistického režimu.[10] Komentátor Martin Fendrych její odmítání vojenské podpory napadené Ukrajiny vyložil jako postoj, který fakticky zvýhodňuje Rusko, a obvinil ji z přehlížení odpovědnosti agresora a možnosti Ukrajinců bránit vlastní zemi.[11] Věra Tydlitátová v eseji publikovaném na serveru Forum 24 kritizovala nejen tyto výroky, ale také Hogenové používání filosofické terminologie. Její veřejné projevy označila za „ezoterické kazatelství“ a tvrdila, že abstraktní úvahy o bytí, odpovědnosti a překonávání nenávisti v daném případě zastírají konkrétní odpovědnost Ruska za napadení Ukrajiny.[12] Režisérka a publicistka Monika Le Fay podobně poukazovala na rozpor mezi Hogenové odkazováním k dílu Hannah Arendtové a jejím odmítáním vyzbrojování napadené země. Hogenovou zároveň obvinila z přizpůsobování se různým politickým a společenským poměrům a z využívání mediální popularity.[13]

Vedle jednotlivých politických výroků se kritika soustředila také na obecný charakter Hogenové veřejného filosofování. Boris Cvek již v lednu 2022 namítal, že Hogenová proměňuje osobní svědectví a duchovně či mysticky pojatou interpretaci pozdního Martina Heideggera v obecný návod pro uspořádání společnosti. Kritizoval zejména její označování současné západní společnosti za totalitní, její vymezování proti údajně převládajícímu „neomarxismu“ a spojování kritiky trhu s výhradami vůči společenské emancipaci žen a menšin. Podle Cveka nelze kvalitu svobodné společnosti poměřovat přijetím jedné filosofické, mystické nebo náboženské představy o správném životě.[14]

Filosof Vojtěch Kolman ve stati Žena za pultem filosofie kritizoval způsob, jakým Hogenová v mediálních vystoupeních zjednodušuje filosofické pojmy a nahrazuje soustavnou pojmovou argumentaci působivou dikcí, opakováním výrazů jako „bytí“, „jsoucno“ či „pramen“ a odkazy na každodenní zkušenosti. Podle Kolmana její vystoupení posluchačům často neposkytují filosofickou analýzu, ale spíše uklidňující recitaci a dojem životní moudrosti. Poukazoval také na některá podle něj chybná či zavádějící vysvětlení ontologické diference, digitálního myšlení a přírodních věd. Protiklad „života v pravdě“ a „života na chatě“ v názvu článku vyjadřoval jeho názor, že Hogenová převádí náročné filosofické otázky do familiérní a sentimentální podoby, která je mediálně přitažlivá, ale odborně problematická.[15]

Novinář a filosof Petr Fischer zasadil tento způsob vystupování do širšího kontextu mediální poptávky po osobnostech, které nabízejí obecné recepty na dobrý život a vyjadřují se i k otázkám mimo oblast své odbornosti. Podle Fischera Hogenová přijala veřejnou roli „moudré ženy“ a podléhá pocitu „majetnictví vědění“, namísto aby podobně jako Sókratés zpochybňovala vlastní jistotu a vedla posluchače k samotnému zamyšlení. Za problém nepovažoval pouze používání heideggerovského jazyka, ale především tendenci odpovídat autoritativně na politické, společenské a bezpečnostní otázky, k nimž filosofická erudice sama o sobě nezajišťuje odbornou kompetenci.[16]

Monografie a sborníky

[editovat | editovat zdroj]

Anna Hogenová je autorkou nebo spoluautorkou následujících odborných monografií a sborníků v oblasti filosofie:

  • Etika a sport (2000)
  • Areté: základ olympijské filozofie (2001)
  • Kvalita života a tělesnost (2002)
  • K filosofii výkonu (2005)
  • K fenoménu pohybu a myšlení (2006)
  • Jak pečujeme o svou duši (2008)
  • Starost o duši (2009)
  • Éthos ve výchově, umění a sportu (2009)
  • K fenoménu sebepoznání (2010)
  • Imaginace ve výchově, umění a sportu (filosofická reflexe) (2010)
  • Fenomenologie - řeč - média (2010)
  • Jan Hus - pravda - fenomenologie (2010)
  • Médium - pohyb - skutečnost (2011)
  • Čas jako problém (2011)
  • Česká vzdělanost v Evropě I. (2011)
  • Smysl, cíl a účel v výchově, umění a sportu (2012)
  • K věci samé (2012)
  • Vnímání krajiny (2012)
  • Česká vzdělanost v Evropě II. (2012)
  • Filosofický příspěvek k metodologii (2013)
  • Dialog ve výchově, umění a sportu (2013)
  • Fenomén domova (2013)
  • Česká vzdělanost v Evropě III. (2013)
  • Ontologie a onticita (2014)
  • K Husserlovým pasivním syntézám (2014)
  • Nesmíme pospíchat (2014)
  • Neviditelné inspirace (2014)
  • Čas ve výchově, umění a sportu (2014)
  • Čas a sebepoznání (2014)
  • Intencionalita a fenomenologie (2015)
  • Fenomenologie a postmoderna (2015)
  • Bytí a rozumění (2016)
  • K dnešku (2016)
  • K fenoménu "die Machenschaft" (2016)
  • Život z vlastního pramene (2017)
  • K rozhovoru se sebou samým (2017)
  • Nahodilost ve výchově, umění a sportu (2017)
  • Současnost, dějiny, fenomenologie (2017)
  • Logos ve výchově, umění a sportu (2018)
  • Tekutá doba a úkol myšlení (2018)
  • Předobjednaná budoucnost (2018)
  • Velké příběhy jako zdroj duchovní inspirace (2019)
  • Ontologická nouze a dnešek (2019)
  • Žít z vlastního pramene (2019)
  • Potřebuje v planetární době filosofie vědu, či věda filosofii? (2020)
  • K fenoménu celku v planetární době (2020)
  • Filosofie a dějiny (2021)
  • K fenoménu těla a zdraví (2021)
  • Povídání Anny Hogenové s Bárou Nesvadbovou (2021)
  • K myšlení myšleného (2021)
  • Když dvě věci jsou totéž (2022)
  • K fenoménu soupatření, nikoli k soupeření (2022)
  • Lidská práva: Zprava i zleva (2023)
  • Tělo a čas (2024)
  • K rozhovoru s bytím samým (2024)
  • Svět hloupne! (2025)
  1. 1 2 3 Anna Hogenová (1946). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
  2. Katedra filozofie. Husitská teologická fakulta [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
  3. S.R.O, OMNIO Digital. PVŠPS - Pražská vysoká škola psychosociálních studií - Hogenová Anna. www.pvsps.cz [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
  4. https://www.pametnaroda.cz/cs/hogenova-anna-20190508-0, 31. ledna 2022.
  5. ONDŘEJ, Igor. Anna Hogenová | Host | Rádio Universum [online]. 2020-12-29 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
  6. Domov. ODznova podcast a magazín [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online. (slovensky)
  7. Aby bylo jasno – Politika. Ekonomie. Média. Moderátorka Jana Bobošíková představuje každý týden tři témata, o kterých by mělo být jasno. [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
  8. K Anně Hogenové na obálce dubnového čísla časopisu Heroine. www.heroine.cz [online]. [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.
  9. „Školství řídí nadnárodní elity.“ Ševčíkova akce ve Sněmovně kritizovala inkluzi i agresi ve školách. iDNES.cz [online]. 2026-04-27 [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.
  10. Jsme loutkami novodobého otrokářství, jen o tom nevíme, říká filozofka Hogenová | Magazín. Lidovky.cz [online]. 2022-07-05 [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.
  11. Filozofka Hogenová je proti vyzbrojování Ukrajiny. Stojí na Putinově straně, selhala. Aktuálně.cz [online]. 2022-07-19 [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.
  12. Secondhand filosofie Anny Hogenové jako kýč, který.... FORUM 24 [online]. [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.
  13. FAY, Monika Le. Prodavačka instantního moudra Hogenová | Monika Le Fay [online]. 2022-07-20 [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.
  14. Anna Hogenová a balancování na hraně fašismu | 14. 1. 2022 | Boris Cvek. Britské listy [online]. 2022-01-14 [cit. 2026-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
  15. Žena za pultem filosofie. Hogenová místo života v pravdě nabízí život na chatě | Orientace. Lidovky.cz [online]. 2022-08-07 [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.
  16. Když filosof neumí říct ne. O mediálním působení Anny Hogenové - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2022-08-19 [cit. 2026-07-21]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NETOČNÝ, Martin. prof. PhDr. Anna Hogenová [online]. Paměť národa, 2019-05-08 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]