Anna a Bernhard Blumeovi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Anna Blume)
Anna a Bernhard Blumeovi
OceněníGuggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna a Bernhard Blumeovi byli němečtí umělečtí fotografové Anna Blume (1937, Bork – 18. června 2020 [pozn. 1]) a Bernhard Johannes Blume (8. září 1937 – 1. září 2011). Vytvářeli sekvence velkoformátových černobílých fotografií inscenovaných kompozic, ve kterých se objevují oni sami, s objekty, se kterými užívají „vlastního života“. Jejich díla byla mezinárodně vystavována na výstavách a v muzeích, včetně MoMA v New Yorku. Jsou řazeni „mezi průkopníky inscenované fotografie“.

Anna Blume[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Anna Helming ve městě Bork v roce 1937, studovala umění na Staatliche Kunstakademie v Düsseldorfu v letech 1960 až 1965 stejně jako její budoucí manžel. Když se v roce 1966 vzali,[3] radovala se, že má stejné jméno jako imaginární postava Kurta Schwitterse, Anna Blume. Pár spolu žil a pracoval v Kolíně nad Rýnem. V roce 1967 se jim narodily dvojčata.[4] Do roku 1985 pracovala jako učitelka řemesel a umění na gymnáziu.[3] Zemřela dne 18. června 2020 ve věku 83 let.

Bernhard Blume[editovat | editovat zdroj]

Bernhard Johannes Blume se narodil v Dortmundu 8. září 1937. V letech 1960 až 1965 studoval umění na Staatliche Kunstakademie v Düsseldorfu, kromě jiných také s Josephem Beuysem.[3] Studoval filozofii na univerzitě v Kolíně nad Rýnem v letech 1967 až 1970[5] a později pracoval jako učitel umění a filozofie.[3] V roce 1984 se zúčastnil výstavy Von hier aus – Zwei Monate neue deutsche Kunst v Düsseldorfu. Od roku 1987 působil jako profesor profesor volného umění a vizuální komunikace na vysoké škole obrazového umění v Hamburku.[3]

Zemřel v Kolíně nad Rýnem 1. září 2011.[6]

Spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Anna a Bernhard Blumeovi společně vytvářeli instalace, sekvence velkých fotografických scén a, většinou v 90. letech, polaroidy. Oba vytvořené kresby. Představovali a fotografovali scény, ve kterých se objevili sami, s předměty, které si užívají „svůj vlastní“ život.[7] Podle skupiny Deutsche Börse bylo jejich procesem vytváření obrazových sekvencí dohromady a dokončování všech souvisejících úkolů bez vnější pomoci. To zahrnovalo navrhování scén a kostýmů, vyvolávání negativů a výrobu zvětšenin; v každé fázi je kresba rafinovaná, leštěná a malovaná. Anna řekla: „Malujeme fotografickou kamerou a tato malířská práce pokračuje i v laboratoři.“ Obrazy vyráběli bez pomoci digitální manipulace nebo postprodukčních montáží. Při fotografování „létajícího, havarujícího a vířícího světa“ umělci používali bezpečnostní prvky, jako jsou lana, sítě a matrace.[5]

Jejich sekvence Vasenekstasen byla představena v Muzeu moderního umění ve Frankfurtu. V roce 1989 MoMA v New Yorku představili svá díla na samostatné výstavě, včetně Küchenkoller (Kitchen Frenzy, 1986), Opposites D (1989) a Demonstrativní identifikace s vesmírem (1971).[8]

V roce 2004 byly jejich polaroidy z let 1988 až 2000 publikovány jako kniha Das Glück ist ohne Pardon. Žánr autorských autoportrétů zpracovali jako transformaci, své tváře zkreslovali a deformovali triviálními předměty, jako jsou ramínka na kabáty nebo domácí potřeby, aby „odstranili mýtus o portrétu a autonomii subjektu, který chtěli zprostředkovat.“[9]

V Muzeu Ludwigových v Kolíně nad Rýnem bylo vystaveno několik děl, které v roce 2005 představily v souvislosti se Světovým dnem mládeže 2005 v Kolíně nad Rýnem Kreuzweg na téma Křížová cesta, sekvenci Transzendentaler Konstruktivismus. V roce 2008 byla na konferenci Hamburger Bahnhof v Berlíně představena Reine Vernunft. Bylo to jejich první komplexní vystoupení v hlavním městě. Podle muzea práce poskytují „přehled ironické a filosofické strategie tohoto uměleckého týmu“ a ukazují „intenzivní odhodlání k nepřetržitému procesu sebe-experimentování“, přičemž Blume „provedl základů přirozenosti německé existence zkoumáním“ home sweet home „pro každou myslitelnou formu bídy“ než vstupem do širšího světa.[10]

V roce 2009 se jejich práce objevily v berlínském Gropiusbau na výstavě „Šedesát let. Šedesát děl“ k 60. výročí vzniku Spolkové republiky Německo.[11] V roce 2010 bylo v Kunstmuseu Bonn vystaveno několik děl ve filmu „Der Westen leuchtet / Eine Standortbestimmung der Kunstlandschaft des Rheinlandes“, představující umělce z Porýní.[12]

V roce 2011 se uskutečnila první výstava jejich díla po smrti Bernharda Blumeho, „Trans-Skulptur“ v Berlíně, představena jejich přítelem Bazonem Brockem.[13] Ten hovořil také 21. dubna 2016 na výstavě Transcendentální konstruktivismus obou umělců v Kolumbě v Kolíně nad Rýnem, kde byla vystavena díla od roku 2015 do roku 2016 v několika místnostech.

Díla[editovat | editovat zdroj]

Tento seznam titulů a překladů je založen na zápisu Anny a Bernharda Blumeho v muzeu Severního Porýní-Vestfálska.[3]

  • 1977 Ödipale Komplikationen?
  • 1977 Fliegender Teppich
  • 1984 Wahnzimmer
  • 1985 Küchenkoller
  • 1985/86 Trautes Heim
  • 1987 Vasenekstasen
  • 1986 Mahlzeit
  • 1982–90 Im Wald
  • 1990 gegenseitig, polaroidy
  • 1994/95 Transzendentaler Konstruktivismus
  • 2003/04 Abstrakte Kunst
  • 2004 Das Glück ist ohne Pardon / Joy knows no mercy (kniha)

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Vybrané výstavy:

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 cena Konrad von Soest Prize[16]
  • 1996 cena Edwina Scharffa z Hamburku[17]
  • 2000 Berliner Kunstpreis (Berlínská umělecká cena)[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ve zdrojích je uvedeno „Mittwoch“ (středa),[1] což bylo 17. června 2020. Jeden zdroj také uvádí „18. června“. Podle člena rodiny to byl čtvrtek 18. června.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna and Bernhard Blume na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Kölner Fotokünstlerin Anna Blume gestorben: In den Fallen der Gewohnheit [online]. Kölner Stadt-Anzeiger, 21 June 2010 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Künstlerin Anna Blume gestorben. www1.wdr.de. WDR. Dostupné online [cit. 21 June 2020]. (německy) 
  3. ↑ a b c d e f Anna und Bernhard Blume [online]. 2011 [cit. 2011-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28. 3. 2012. (německy) 
  4. ↑ Documenta 6. [s.l.]: documenta, 1977. ISBN 978-3-920453-00-2. (German) 
  5. ↑ a b Anna und Bernhard Blume [online]. Deutsche Börse Group, 2011 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Ingeborg Ruthe. Das Aufmucken der Dinge / Der Kölner Neo-Dadaist Bernhard Blume ist nach schwerer Krankheit gestorben [online]. Berliner Zeitung, 3. 9. 2011 [cit. 2011-09-05]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Ingeborg Ruthe. Fotograf Bernhard Blume gestorben [online]. Deutsche Presse-Agentur, 3. 9. 2011 [cit. 2011-09-05]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Bernhard Blume [online]. Museum of Modern Art, 2011 [cit. 2011-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Joy Knows No Mercy [online]. Hatje Cantz Publishers Ostfildern-Ruit / New York, 2004 [cit. 2011-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Anna & Bernhard Blume. Reine Vernunft [online]. Staatliche Museen zu Berlin, 2008 [cit. 2011-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29. 9. 2012. (anglicky) 
  11. ↑ Sixty years. Sixty works [online]. e-flux.com, 2009 [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Der Westen leuchtet [online]. Kunstmuseum Bonn, 2010 [cit. 2011-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 March 2012. (anglicky) 
  13. ↑ Vortrag / Rede "Aktionsmetaphern" von Anna und Bernhard Johannes Blume / Vernissage der Ausstellung [online]. bazonbrock.de, 2011 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Malerei mit der Kamera [online]. Berliner Morgenpost, 6. 12. 2010 [cit. 2011-09-06]. Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ Transcendental Constructivism [online]. [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (německy) 
  16. ↑ Konrad-von-Soest-Preis [online]. LWL-Museum für Kunst und Kultur [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ Edwin-Scharff-Preis [online]. Hamburk [cit. 2020-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-02. (německy) 
  18. ↑ Kunstpreis Berlin Jubiläumsstiftung 1848/1948 [online]. Akademie der Künste [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anna & Bernhard Blume [online]. Zentrum für Kunst und Medien Karlsruhe, 1997 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (německy) 
  • Katalog výstavy documenta 6
    • Vol. 1: „Malerei, Plastik/Environment, Performance“
    • Vol. 2: „Fotografie, Film, Video“
    • Vol. 3: „Handzeichnungen, Utopisches Design, Bücher“. Kassel 1977 ISBN 3-920453-00-X
  • Honnef, Klaus: 150 Jahre Fotografie (rozšířené zvláštní vydání, Kunstforum International: 150 Jahre Fotografie III / Fotografie auf der documenta 6, svazek 22); Mainz, Frankfurt nad Mohanem (Zweitausendeins), 1977

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_a_Bernhard_Blumeovi&oldid=23265068“