Anna Amálie Pruská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Amálie Pruská
Anna Amálie Pruská
Anna Amálie Pruská
Narození 9. listopadu 1723
Berlín
Úmrtí 30. března 1787 (ve věku 63 let)
Berlín
Místo odpočinku Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ154563
Povolání hudební skladatel a autor autobiografie
Rodiče Fridrich Vilém I. a Žofie Dorotea Hannoverská
Příbuzní bratři August Vilém Pruský, Fridrich II. Veliký, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ50922 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ50993
sestry Luisa Ulrika Pruská, Vilemína Pruská, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ288925, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ62025 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ62043
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princezna Anna Amálie Pruská (9. listopadu 1723, Berlín30. března 1787 tamtéž) byla německá hudební skladatelka a nejmladší sestra pruského krále Fridricha II. Velikého.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Princezna Anna Amálie Pruská

Amálie (podle francouzského mravu rovněž Amélie) se narodila 9. listopadu 1723 v Berlíně jako nejmladší ze čtrnácti dětí pruského krále Bedřicha Viléma II. a jeho manželky Žofie Dorotey Hannoverské. Žofiino těhotenství do poslední chvíle nebylo rozpoznáno - potíže, které měla, přičítali královští lékaři jiné příčině. Tak se stalo, že se princezna narodila pouze v přítomnosti krále a za pomoci komorné jménem Ramen (jak se ukázalo, byla to králova donašečka, jejímž přičiněním bylo vyzrazeno mnohé královnino tajemství ).

Anna Amálie vyrůstala společně se svou o tři roky starší sestrou Luisou Ulrikou. Ta se provdala za švédského následníka trůnu, vévodu Holstein-Gottorp a pozdějšího krále Adolfa Frederika, který si původně myslil na Annu Amálii; ta však nesouhlasila s konverzí od kalvinismuluteránství.

Na svatbě své sestry v červnu 1744 Anna Amálie poznala Fridricha von der Trenck. Jestli zde vznikl intimní vztah, není historicky doloženo; celá historie je založena na značně vychloubačných pamětech Trenckových. Jeden nalezený Trenckův dopis z roku 1787 ukazuje nicméně přinejmenším značnou důvěrnost mezi ním a princeznou. Amálie se nikdy neprovdala a následně byla ve svém chování stále více nevyrovnaná, neústupná, uštěpačná a sarkastická. Trenck byl v roce 1745 uvězněn a bez obvinění uvržen do slezské pevnosti Kladsko, patrně proto, že ho Bedřich II. podezíral ze špionážních kontaktů s jeho příbuzným v rakouských službách, pandurem Františkem Trenckem.

Bedřich Veliký učinil z Amálie v roce 1756 abatyši kláštera v Quedlinburgu, aby svou neprovdanou sestru zabezpečil způsobem odpovídajícím jejímu původu a postavení. Ona však svůj klášter navštěvovala jen zřídka, většinou se zdržovala v Berlíně. Dvorského života se účastnila především v období sedmileté války. V roce 1758 se odvážila v bitvě u Hochkirchu návštěvy svého bratra v jeho polním táboře.

Amálie absolvovala vícekrát lázeňskou kúru v Cáchách a Spa, neboť její zdravotní stav se s přibývajícím věkem znatelně zhoršil. Zde měla poznat rodinu svobodného pána von Trenck. Po Bedřichově smrti se měla podle dříve neznámého údaje od Dieudonné Thiébaulta v roce 1787 osleplá Amálie s Trenckem naposledy setkat. Při tomto setkání ho měla ujišťovat, že se postará o jeho dcery. Několik týdnů poté zemřela.

O Amálii se pro její umíněnost i rysy obličeje říkalo, že je ze všech sourozenců nejvíce podobná svému královskému bratrovi. Kvůli jejím aktivitám a jejímu angažmá byla jeho důvěrnicí. Bedřich také neváhal opakovaně platit Amáliiny dluhy.

Hudební dílo[editovat | editovat zdroj]

Kvůli svému otci zvanému vojenský král, jenž nesnášel hudbu, mohla se muzikálně nadaná a hudbymilovná Amálie teprve po jeho smrti, ve věku 17 let učit hrát na cembalo a klavír. Ve 21 letech začala brát hodiny kompozice, k tomu přistoupila hra na flétnu, loutnu, varhany a housle. U Johanna Philippa Kirnbergera se učila dalším kompozičním technikám, jako je kontrapunkt. K jejím osobitým skladbám náleží vedle kantát a chorálů také pochody.

Amálie, jejímž velkým vzorem byl Johann Sebastian Bach, je známa díky svým sbírkám i v bádání o tomto velikánovi barokní hudby. Sbírka not a manuskriptů, zvaná Amáliina knihovna (Amalienbibliothek) - nezaměňovat s knihovnou vévodkyně Anny Amálie (Herzogin Anna Amalia Bibliothek), pojmenované po vévodkyni Anně Amálii Brunšvicko-Wolfenbüttelské - dnes náleží k raritám Státní knihovny v Berlíně (Staatsbibliothek zu Berlin).

Amálie nechala v roce 1755 postavit pro berlínský zámek reprezentativní barokní varhany (od Johanna Petera Migendta a Ernsta Julia Marxe). Nástroj byl pro ni velmi důležitý a když v roce 1767 přesídlila do Paláce princezen na berlínském prospektu Unter den Linden, stěhovaly se s ní i varhany. Po několikerém dalším stěhování našly Amáliiny varhany místo v kostele v Berlíně-Karlshorstu. Carl Philipp Emanuel Bach psal pro ni varhanní sonáty a zmiňuje ji ve své autobiografii (vedle Bedřicha Velikého) jako svou královskou mecenášku.

Další varhany nechala Amálie postavit (opět od E. J. Marxe) v roce 1776 pro Vernezoberský palác (Palác prince Albrechta); tento nástroj se však nedochoval.

Film[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 2002 byl vztah Amálie a von Trencka zfilmován ve snímku Trenck – Zwei Herzen gegen die Krone (Trenck - dvě srdce proti koruně); Annu Amálii hraje Alexandra Maria Lara. Snímek ovšem zachází s historickými fakty velmi volně. Na konci filmu se stane z Anny Amálie a Trencka pár a opouštějí se svolením Bedřicha II. Prusko.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karin Feuerstein-Praßer: Friedrich der Große und seine Schwestern. Pustet, Regensburg 2006, ISBN 3-7917-2016-3, S. 221–248.
  • Walther Rohdich: Friedrich Faszination. 200 Tage aus seinem Leben. Podzun-Pallas, Friedberg 1986, ISBN 3-7909-0266-7, S. 63–65.
  • Helmut Schnitter: Die ungleichen Schwestern. In: Helmut Schnitter (Hrsg.): Gestalten um Friedrich den Großen. Biographische Skizzen. Band 1. Preußischer Militär-Verlag, Reutlingen 1991, ISBN 3-927292-07-9, S. 67–82 (Friedrich der Groβe in Zeit und Geschichte 1), (Schriftenreihe der Forschungsstelle der Militärgeschichte Berlin 1).
  • Tagebuchauszüge. In: Fridericus Rex. Geschichte und Geschichten um den großen König. Deutsche Verlags-Expedition, Stuttgart 1941 (Bibliothek der Unterhaltung und des Wissens 851.
  • Valerian Tornius: Berühmte Frauen im Spiegel. Bohn & Sohn, Leipzig, 1940.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amalie von Preußen na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]