Anna Šabatová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Anna Šabatová, Ph.D.
Anna Šabatová na demonstraci v srpnu 2020
Anna Šabatová na demonstraci v srpnu 2020
3. veřejná ochránkyně práv
Ve funkci:
18. února 2014 – 18. února 2020
PředchůdcePavel Varvařovský
NástupceStanislav Křeček
Zástupkyně veřejného ochránce práv
Ve funkci:
31. ledna 2001 – 13. února 2007
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceJitka Seitlová
Stranická příslušnost
Nestranička
do Senátuza SZ / Zelení (2008, 2020)
Narození23. června 1951 (72 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťPetr Uhl (1974–2021)
RodičeJaroslav Šabata
Anna Šabatová
DětiSaša Uhlová
Pavel Uhl
Michal Uhl
PříbuzníJan Šabata (bratr)
Václav Šabata (bratr)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Masarykova univerzita
OceněníCena OSN na poli lidských práv (1998)
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2002)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Šabatová (* 23. června 1951 Brno) je signatářka Charty 77 a její mluvčí v roce 1986. Celoživotně se zabývá ochranou lidských práv. V letech 2001 až 2007 byla zástupkyní veřejného ochránce práv, v letech 2008 až 2013 předsedkyní Českého helsinského výboru a v letech 2014 až 2020 veřejnou ochránkyní práv.[1]

Studium a disent[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině politického pracovníka KSČ a učitele brněnské univerzity Jaroslava Šabaty, který se v roce 1968 stal představitelem reformního křídla komunistické strany.

Od roku 1969 studovala filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena a odsouzena na tři roky odnětí svobody za organizování letákové akce k parlamentním volbám (v listopadu 1971), na níž se podílela spolu se svým otcem Jaroslavem a bratrem Janem, a za podíl na šíření samizdatu. Trest vykonávala ve věznici v Opavě. V prosinci 1973 byla podmíněně propuštěna, studia již nemohla dokončit a pracovala jako úřednice.

V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí) a podílela se i na dalších opozičních aktivitách: v době uvěznění svého manžela Petra Uhla (1979–84) vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77, v roce 1978 byla též spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.[2] Po podpisu Charty 77 byla na mateřské dovolené (má tři děti)[3] a vykonávala různá nekvalifikovaná zaměstnání.[2] Od roku 1987 byla mluvčí občanské iniciativy Polsko-československá solidarita.[4]

Před Sametovou revolucí pracovala v nezávislé Východoevropské informační agentuře; v listopadu 1989 tak byla mezi lidmi, kteří rozhodovali o zveřejnění mylné informace o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi.[5][6]

Státní úřednice[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci působila Šabatová v letech 1990–91 jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí ČR pro styk s nevládními organizacemi. V roce 1996 dokončila dálkové magisterské studium českého jazyka a literatury na FF UK, dále pracovala jako redaktorka. V roce 1998 působila jako zástupkyně ředitele Městského centra sociálních služeb a prevence pražského magistrátu. V roce 1998 dostala jako první Východoevropanka za svou činnost Cenu OSN za obranu lidských práv.[7] V letech 1999–2000 působila jako externí poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb.[8]

Úřad veřejného ochránce práv[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. ledna 2001 Poslanecká sněmovna na návrh prezidenta republiky Václava Havla ve 2. kole hlasování zvolila Šabatovou zástupkyní veřejného ochránce práv (ombudsmana) Otakara Motejla 92 hlasy ze 174 (proti 50 pro senátního kandidáta ODS).[9] Slib předsedovi PS Václavu Klausovi (ODS) složila 31. ledna a funkci zastávala do 14. února 2007.[8] Podruhé již nekandidovala. Ve své činnosti se soustředila zejména na sociální oblast. V říjnu 2002 prezident Václav Havel vyznamenal Šabatovou medailí Za zásluhy I. stupně.[10]

V kuřimské kauze se na Šabatovou v roce 2006 obrátila Kateřina Mauerová s žádostí o pomoc její sestře Kláře s adopcí fiktivní třináctileté Anny (Barbory Škrlové) a Šabatová jim radila, jak postupovat.[11] Za to ji kritizoval Fond ohrožených dětí, podle kterého porušila zákon, když neoznámila sociálním pracovníkům, že ví o dítěti bez identity (totožnosti); s tímto názorem se ztotožnilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí.[12] Šabatová se hájila tím, že byla povinna zachovávat mlčenlivost o tom, co se při výkonu funkce dozví,[13] a morálními důvody. Zastal se jí i ombudsman Otakar Motejl s tím, že zákon o sociálně-právní ochraně dětí předepisuje povinné oznámení pouze některých taxativně jmenovaných skutečností, pod něž případ zřejmě nespadal.[12] Funkci zástupce ombudsmana vykonávala do roku 2007.[14]

Poté, co koncem roku 2013 odstoupil z funkce ombudsman Pavel Varvařovský, ji na konci ledna 2014 Senát PČR hlasy 37 senátorů navrhl Poslanecké sněmovně PČR jako jeho nástupkyni.[15] Dne 13. února 2014 získala v 1. kole volby 61 hlasů od 155 přítomných poslanců. Získala tak sice větší podporu než její protikandidát Stanislav Křeček, ale 78 hlasů nutných ke zvolení nepřekročila. Postoupila však do 2. kola volby.[16] V něm dne 14. února 2014 získala v tajné volbě 85 hlasů od 168 přítomných poslanců a byla zvolena veřejnou ochránkyní práv. Funkce se ujala o čtyři dny později složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny PČR Jana Hamáčka (ČSSD).[17] Post veřejné ochránkyně práv zastávala do února 2020, kdy ji vystřídal Stanislav Křeček.[18]

Studijní a pedagogická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 2004–2008 studovala na katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Studium zakončila obhajobou disertační práce s názvem Místo veřejného ochránce práv v moderní demokratické společnosti – od administrativního k lidskoprávnímu pojetí. Analýza vývoje jednoho institutu ochrany práv. Titul Ph.D. získala v září 2008.[19] V letech 2008–2014 působila jako odborná asistentka na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[14]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2008 kandidovala za Stranu zelených jako bezpartijní do Senátu ve volebním obvodu Vyškov (obvod č. 57) a Brno-venkov.[20] Ve volbách neuspěla, se ziskem 6,14 % skončila v prvním kole voleb jako pátá z šesti kandidátů.[21]

Před volbami do Poslanecké sněmovny 2013 stála za vznikem iniciativy Volím ČSSD. A budu kroužkovat!, která podporovala Českou stranu sociálně demokratickou, a vyzývala voliče, aby využili preferenčních hlasů k podpoře některých kandidátů, například Bohuslava Sobotky a Milana Chovance.[22]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidovala jako nestraník za Zelené, hnutí SEN 21 a hnutí Idealisté v obvodu č. 60 – Brno-město.[23][24] V prvním kole získala 17,94 % hlasů, a postoupila tak ze 2. místa do druhého kola, v němž prohrála s kandidátem ODS a TOP 09 Romanem Krausem poměrem hlasů 42,28 % : 57,71 %, a senátorkou se tak nestala.[25]

V komunálních volbách v roce 2022 kandidovala do Zastupitelstva hlavního města Prahy z pozice lídryně kandidátky koalice Solidarita,[26] kterou tvořili ČSSD, Zelení a dvě levicová hnutí Budoucnost a Idealisté.[27] Koalice obdržela 2,01 % hlasů a do zastupitelstva se nedostala.[28]

Ostatní aktivity[editovat | editovat zdroj]

V letech 2008–2013 byla předsedkyní Českého helsinského výboru.[29] V březnu 2013 ji vystřídala Táňa Fischerová poté, co Šabatová z čela výboru odešla z rodinných důvodů.[30]

V letech 2008–2011 byla za Českou republiku členkou Evropského výboru pro zabránění mučení, který je orgánem Rady Evropy se sídlem ve Štrasburku.[31][32]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Anna Šabatová je držitelka Ceny OSN za obranu lidských práv, ceny Alice Garrigue Masarykové udělované velvyslancem USA a Velitelského kříže Řádu za zásluhy Polské republiky.[33]

Dne 15. června 2018 jí francouzský prezident Emmanuel Macron propůjčil nejvyšší státní vyznamenání Řád čestné legie v hodnosti rytířky.[34][35][36]

Reference[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ Šabatová je novou ochránkyní lidských práv. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28. 
  2. ↑ a b Anna ŠABATOVÁ, stručný profil na Totalita.cz podle Vilém Prečan: Charta 77: Od morální k demokratické revoluci, Čs. středisko nezávislé literatury, 1990
  3. ↑ Libuše Šilhánová: Osobnost lidských práv: Anna Šabatová Archivováno 29. 7. 2009 na Wayback Machine., Lidská práva 2/2008
  4. ↑ Petr Blažek: Akce „Červotoč“. Tajný spolupracovník StB Stanislav Dvořák jako kurýr Polsko-československé solidarity, Pražský web pro studenou válku
  5. ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989
  6. ↑ Miroslav Šiška: Mrtvý student na Národní urychlil dějiny (Portable Document Format), Naše vojsko 4/2005
  7. ↑ Anna Šabatová převzala v New Yorku Cenu OSN za obranu lidských práv Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine. na stránkách Informačního centra OSN v Praze
  8. ↑ a b Stručný životopis na oficiálních stránkách veřejného ochránce práv. www.ochrance.cz [online]. [cit. 2007-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-16. 
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/032schuz/s032088.htm#r2
  10. ↑ Seznam vyznamenaných Medailí Za zásluhy Archivováno 29. 11. 2007 na Wayback Machine. na stránkách Kanceláře prezidenta republiky
  11. ↑ V případu Aničky rodině věřím, říká Anna Šabatová, rozhovor pro Aktuálně 20. května 2007
  12. ↑ a b Kauza Anička: Podle ministerstva Šabatová porušila zákon, Aktuálně 4. 7. 2007
  13. ↑ Fond ohrožených dětí podá stížnost na bývalou zástupkyni ombudsmana, iHNed.cz 26. 6. 2007
  14. ↑ a b Profil Anny Šabatové na stránkách Úřadu veřejného ochránce práv [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné v archivu. 
  15. ↑ Senát navrhuje na nového ombudsmana Křečka a Šabatovou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-01-29 [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ Ani Šabatová, ani Křeček. O ombudsmanovi rozhodne v pátek druhé kolo. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-02-13 [cit. 2014-02-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ LANG, Václav. Šabatová složila slib a stala se ombudsmankou. Novinky.cz [online]. 2014-02-18 [cit. 2014-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22. 
  18. ↑ Křeček se složením slibu ujal funkce. Úřad ombudsmana v Brně převezme ve čtvrtek. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-02-19 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  19. ↑ Mgr. Anna Šabatová: Místo veřejného ochránce práv v moderní demokratické společnosti – od administrativního k lidskoprávnímu pojetí. Analýza vývoje jednoho institutu ochrany práv (archiv závěrečné práce v IS Masarykovy univerzity)
  20. ↑ Bývalá zástupkyně ombudsmana Šabatová chce do Senátu, za zelené, Novinky.cz 15. 3. 2008
  21. ↑ http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20081017&xobvod=57
  22. ↑ DOSTÁL, Vratislav. Jedinou alternativou k pravici je ČSSD, tvrdí iniciativa. A zve ke kroužkování. Deník Referendum [online]. 2013-10-01 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. 
  23. ↑ Bývalá ombudsmanka Šabatová chce do Senátu, zabojuje v Brně za Zelené. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-07-08 [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ Bývalá ombudsmanka Šabatová bude kandidovat do Senátu. České noviny.cz [online]. 2020-07-22 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 2.10. – 3.10.2020, Výsledky hlasování, Obvod: 60 – Brno-město [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  26. ↑ SOLIDARITA • Solidarita proti sobectví. solidarita2022.cz [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-12. 
  27. ↑ KYTKOVÁ, Barbara. Ještě pořád mám sílu, řekl Špidla, který kandiduje za ČSSD do Senátu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-07-12 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ Hlasy pro kandidáty | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. 
  29. ↑ Novou předsedkyní ČHV je Mgr. Anna Šabatová v archivu stránek Českého helsinského výboru. Archivováno 2010-07-31.
  30. ↑ ČTK. Novou předsedkyní Českého helsinského výboru je Fischerová. českénoviny.cz [online]. 2013-03-27 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 
  31. ↑ Seznam členů Evropského výboru pro zabránění mučení Rady Evropy
  32. ↑ Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání | Vláda ČR. www.vlada.cz [online]. Vláda ČR, 2006-06-06 [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  33. ↑ Polsko vyznamenalo českou disidentku Annu Šabatovou, Rozhlas.cz, 22. 6. 2011
  34. ↑ Anna Šabatová dostala - po zásluze - vysoké francouzské státní vyznamenání za svou práci pro lidská práva. Britské listy [online]. 2018-06-15 [cit. 2018-06-16]. Dostupné online. 
  35. ↑ HateFree Culture. Veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové bylo včera na Velvyslanectví Francie v Praze uděleno vysoké francouzské státní vyznamenání za celoživotní boj za lidská práva. Prezident Emmanuel Macron jí propůjčil Řád čestné legie.. Facebook.com [online]. 2018-06-16 [cit. 2018-06-16]. Dostupné online. 
  36. ↑ ČTK. Ombudsmanka Šabatová obdržela nejvyšší francouzské vyznamenání. Česká justice [online]. 2018-06-18 [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Veřejný ochránce práv
Otakar Motejl (2000–2010) • Pavel Varvařovský (2010–2013) • Anna Šabatová (2014–2020) • Stanislav Křeček (od 2020)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Šabatová&oldid=23781400“