Přeskočit na obsah

Anišinábe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Anišinábe (anglicky nejčastěji Anishinaabe), též Anišnábe, Nišnábe, Nešnabé (mn.č. Anišinábeg, Anišinabek, Nišnábek atp.)[1] je skupina kulturně spřízněných domorodých kmenů Kanady a USA, obývajících oblast Velkých jezer. Jedná se o následující etnika: Odžibwa neboli Odžibvejové (včetně rovinných Odžibvejů zvaných Saulteaux a Odži-Kríů), Odawa neboli Ottawové, Potawatomi, Mississaugas, Nipissing a Algonkinové.

Výraz Anišinábe se často chybně považuje za synonymní s Odžibveji, ve skutečnosti však označuje mnohem širší skupinu domorodých etnik.

Anišinábský makrojazyk (variety odžibwa, odawa, potéwatmi, atd.) je mezi domorodými jazyky v počtu mluvčích v Kanadě na třetím místě – po kríjštině a intuitštině (inuktikut) – a na čtvrtém místě v rámci celé Severní Ameriky – po navažštině, kríjštině, a inuitštině. Lingvisticky patří, stejně jako kríjština, mezi algonkinské jazyky jazykové rodiny tvořící spolu s juročtinou (yurok) velkou algickou jazykovou rodinu.

Piktograf kánoe (nahoře vlevo), Mišipešu (nahoře vpravo), a dva obří hadi (či'gnebikóg), panel VIII, Agawa Rock, Hořejší jezero, Ontario, Kanada

Anishnaabe je romanizovaný přepis tohoto termínu v jazyce odžibwa (odžibwejštině). Kratší název Nišnábe (Nishnaabe) užívají hlavně Ottawové (Odawa), variantu Nešnabé (Neshnabé) kmen Potawatomi. Tyto tři příbuzné kmeny byly po staletí spojeny v takzvanou Radu tří ohňů. Kmeny Nipissing, Mississaugas a Algonkinové se také identifikují jako Anišinábe, ač nejsou součástí Rady tří ohňů.

Jazykem smíšeným s kríjštinou, avšak navzájem srozumitelným s odžibvejskou anišinábštinou, hovoří tzv. Odži-Kríové (známí anglicky též jako Severn Ojibwe), kteří si nejčastěji říkají Anišinini (mn. č.: Anišininiwag) a svému jazyku anišininímowin.

Ne všichni mluvčí anišnábských jazyků (anišinábemowin) si říkají Anišinábe. Například Odžibvejové žijící nyní v kanadských prériích (zvaní francouzsky Saulteaux) si sami říkají Nakawé(-k) a svému dialektu nakawémowin.

V Kanadě se Anišinábové řadí mezi největší První národy.[2]

Anishinaabe shoulder bag, Ojibwa, Ontario, 1820

Anišinábové věří, že lidé byli stvořeni na 4 různých místech země stvořitelem zvaným Giže Manidó ([kiše manitó] "Velký Duch", historicky psáno Gitche Manitou). Vše živé podle nich obsahuje posvátný dech vedchnutý Velkým Duchem, a ten je nositelem života. Anišinábové vzdávají za tento dar stvoření dík obětováním kouře z tabáku (semá).[3] Anišinábská ústní tradice i záznamy na svitcích z březové kůry (wígwásabak) se udržují dodnes skrze tzv. společenství Velké medicíny.[4] Obsahují příběhy o stvoření světa a historii anišinábských migrací, jež blízce korespondují s podobnými příběhy jiných severoamerických původních obyvatel, například kmene Hopi.[5]

Legenda o sedmi prorocích

[editovat | editovat zdroj]

Když prapředkové Anišinábů migrovali na východním pobřeží, přistoupilo k nim Sedmero proroků, kteří pronesli Sedm ohňových proroctví. Následně putovali západním směrem, aby nalezli zemi, kde potrava roste na vodě. Proroctví se naplnila, když nalezli tzv. "indiánskou rýži" (latinsky Zizania, česky ovsucha) vyrůstající z Velkých jezer. Tehdy se z nich stali Anišinábové.

Rada tří ohňů

[editovat | editovat zdroj]

Kmeny Odžibwa (Odžibvejové), Odawa (Ottawové) a Potawatomi vykrystalizovaly až poté, co cestou z pobřeží Atlantiku na západ Anišinábové dospěli k průlivu Mackinack (nativně: Mišimikinák, Mišilimikinak). U něj se podle starých svitků zformovala konfederace zvaná Rada tří ohňů (podle potawatomského stařešiny Shop-Shewana se tak stalo již roku 796 n.l.). V této radě se Odžibvejové nazývali "starší bratři", Ottawové "prostřední bratři" a Potawatomiové "mladší bratři". Každý kmen měl svou funkci: Odžibwejové byli "udržovateli víry". Ottawové byli "udržovateli obchodu." Potawatomiové byli "udržovateli ohně" – boodawaadam [pótauátam], z čehož pochází i jejich pojmenování: odžibvejsky se etnonymum Potawatomi píše Boodewaadamii (výslovnost [póteuátamí]) a potawatomijsky Bodéwadmi (výslovnost [potéwatmi]).[6] Skrze totemový systém (totem – romanizovanou anišinábštinou doodem – značí "klan", jakož i duchovní entitu nad ním bdící) a podporu směnného obchodu žila Rada tří ohňů většinou v míru se svými sousedy. Nicméně občas nějaké nevyřešené spory propukly ve války.[7]

Vztahy s Evropany

[editovat | editovat zdroj]

Prvními Anišináby, kteří přišli do kontaktu s Evropany byly právě kmeny z Rady tří ohňů v dnešních státech Wisconsin, Illinois, Indiana, Michigan, Ohio, Pennsylvánie v USA, a na jihu Ontaria a Quebecu v Kanadě. Směňovali s Evropany kožešiny, stávali se jejich spojenci ve válkách (především Francouzů s Angličany) a sloužili jako průvodci. Po rozvinutí kolonizace Anišinábové také bojovali proti evropským osadníkům. Pro změnu jednání Britů s Indiány bylo velice významné povstání, jež vedl anišinábský náčelník Pontiac (anišinábskou romanizací: Obwandiyag). Domorodé ženy se příležitostně vdávaly za bělošské obchodníky s kožešinami a lovce. Z jejich potomků vznikla etnická skupina Métisů.

  1. HELE, Karl. Anishinaabe [online]. [cit. 2025-10-04]. Dostupné online. 
  2. SPENCER, Erika Hope. Research Guides: Québec: French Culture, First Nations & Folk Music: Indigenous Peoples of Québec and Eastern Canada [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. 
  3. The Four Sacred Medicines [online]. Anishnawbe Health Toronto. Dostupné online. 
  4. JOHNSTON, Basil. Ojibway Heritage. Canada: Emblem, 1976. ISBN 9780771044427. S. 80–94. (en, oj) 
  5. WATERS, Frank. Book of the Hopi. [s.l.]: New York: Ballantine Books, 1963. 
  6. KING, Cecil. Balancing Two Worlds: Jean-Baptiste Assiginack and the Odawa Nation, 1768-1866. Saskatoon: Dr. Cecil King, 2013. 
  7. Definition of TOTEM [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 2, 2020. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Benton-Banai, Edward. (2004). Creation—From the Ojibwa. The Mishomis Book: The Voice of the Ojibway. University of Minnesota Press. Juvenile Nonfiction.
  • WARREN, William W. History of the Ojibway. Redakce Schenck Theresa. Second. vyd. St. Paul: Minnesota Historical Society Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-87351-643-3. 
  • HELE, Karl. Anishinaabe [online]. [cit. 2025-10-04]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]