Anežka Hodinová-Spurná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anežka Hodinová-Spurná
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1938
Poslankyně Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslankyně Nár. shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1963
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociální demokracie
Komunistická strana Československa

Narození12. ledna 1895
Doubravice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. dubna 1963 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHrdlořezský hřbitov
ChoťJosef Hodina
Jindřich Spurný
Profesepolitička
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anežka Hodinová-Spurná, rozená Zavadilová, (12. ledna 1895 Doubravice1. dubna 1963 Praha) byla česká politička, funkcionářka Komunistické strany Československa a bojovnice za práva žen.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z velmi chudé rodiny; její otec František Zavadil pracoval jako bednář (výroba a opravy beček a sudů).

Po sňatku s Josefem Hodinou v roce 1922 přesídlila do Prahy, kde nejprve pracovala jako služebná, krátce na to pak jako dělnice ve zbrojní továrně. Členkou Československé strany sociálně demokratické dělnické byla již od roku 1918, v roce 1921 pak aktivně pomáhala spoluzakládat Komunistickou stranu Československa, která se v důsledku ruské Říjnové revoluce odštěpila od československé sociální demokracie. Angažovala se v organizaci Mezinárodní rudá pomoc. V roce 1927 se stala zastupitelkou pražského městského zastupitelstva za KSČ, v listopadu téhož roku byla zvolena i do pražské městské rady, stala se tedy městskou radní.

V roce 1929, kdy se v KSČ výrazně radikalizovalo Gottwaldovo křídlo, se stala jeho členkou a v témže roce pak úspěšně kandidovala v parlamentních volbách v roce 1929 do Národního shromáždění a stala se poslankyní za KSČ. Mandát obhájila v parlamentních volbách v roce 1935 a v parlamentu setrvala až do prosince 1938, kdy byla zbavena mandátu v důsledku rozpuštění KSČ.[1][2][3][4]

V roce 1932 se s Josefem Hodinou rozvedla a zakrátko nato se podruhé provdala za o 11 let mladšího komunistického novináře Jindřicha Spurného, od té doby pak používala obě svá příjmení.

Kromě své politické práce v dělnickém hnutí se také angažovala v hnutích za práva žen a v tehdejším mírovém hnutí. V roce 1934 poprvé navštívila Sovětský svaz. V roce 1938 jí vedení KSČ uložilo emigrovat před Hitlerem přes Polsko do Velké Británie, kde, mimo jiné, také v Londýně[5] předsedala Klubu československých žen, později se stala i členkou exilové Státní rady Československé.[6]

Do vlasti zpět se vrátila na jaře 1945 a opět se zapojila do politiky. Byla členkou Ústředního výboru KSČ. V letech 1945–1946 byla poslankyní Prozatímního Národního shromáždění za komunisty (byla místopředsedkyní parlamentu). Po parlamentních volbách v roce 1946 se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ a opět byla místopředsedkyní parlamentu. Mandát poslankyně získala i ve volbách do Národního shromáždění roku 1948, kdy se stala členkou Národního shromáždění a jeho místopředsedkyní. Poslanecký i místopředsednický post opětovně získala ve volbách v roce 1954. V parlamentních volbách roku 1960 byla zvolena do Národního shromáždění ČSSR, nyní již jen jako řadová poslankyně. Zde setrvala až do své smrti roku 1963.[7][8][9][10][11]

V roce 1948 se aktivně zapojila do organizace únorového státního převratu, kde pracovala zejména na půdě Národního shromáždění. V parlamentu vytvořila nový zasedací pořádek a pomocí zastrašování dokázala přesvědčit velkou většinu poslanců, aby hlasovali pro program poúnorové druhé vlády Klementa Gottwalda. Vzhledem ke svému válečnému působení v Londýně však byla ona sama v roce 1949 dočasně řazena mezi lidi podezřelé z protistátní činnosti.[6]

Stala se posléze i členkou Ústředního výboru Národní fronty, od roku 1952 pak až do své smrti byla také předsedkyní Výboru československých žen a působila i jako předsedkyně Československého výboru obránců míru.[6][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  3. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 174–175. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 723. 
  5. HODINOVÁ-SPURNÁ, Anežka. Vystoupení na manifestaci krajanů v Londýně. Hlasy slavných [online]. Archiv Českého rozhlasu [cit. 1.2.2017]. Dostupné online. 
  6. a b c Kdo byl kdo. 174-175
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-23. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  12. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]