André Dussollier

André Dussollier
André Dussollier
	André Dussollier na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2010
Narození	17. února 1946 (78 let) ; Annecy, Francie
Alma mater	Národní vyšší konzervatoř dramatického umění
Aktivní roky	1970—dodnes
César
	Nejlepší herec; 1998 – Stará známá písnička; Nejlepší herec ve vedlejší roli; 1993 – Srdce v zimě; 2002 – Důstojnický pokoj
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Dussollier (* 17. února 1946 Annecy) je francouzský divadelní a filmový herec.

Je známý především svým působením ve filmu, hrál asi ve 150 filmech. Během své kariéry získal několik divadelních a filmových ocenění, včetně tří Césarů.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Annecy v jižní Francii, vyrůstal ale ve městě Cruseilles a v Étrigny, malé vesničce v Burgundsku. Už ve svých deseti letech hrál ve školním představení a hraní se mu zalíbilo. Jeho otec trval na klasickém vzdělání, proto vystudoval literaturu na univerzitě v Grenoblu.

Ve věku 23 let přijel do Paříže, kde nejdřív studoval herectví v kurzech Jeana Périmonyho, pak vystudoval konzervatoř Conservatoire national supérieur d'art dramatique. Téměř okamžitě po ukončení školy, v roce 1972, vstoupil do francouzského divadelního souboru Comédie-Française, kde zaujal v několika divadelních hrách.

Současně začal hrát také ve filmu. V 70. letech 20. století hrál početně v poměrně málo filmech, přesto však spolupracoval s nejvýznamnějšími francouzskými režiséry své doby, jako například François Truffaut, Alain Resnais nebo Claude Pinoteau.

Později si jej všimlo víc filmových režisérů. Od 80. let až dodnes patří k žádaným filmovým hercům a každoročně hraje v několika filmech. Celkem hrál přibližně v 150 filmech, včetně známých titulů, jako například Tři muži a nemluvně (1985), Amélie z Montmartru (2001), Drž hubu! (2003) nebo Válka policajtů (2004). Vystupuje v komediích, stejně jako v dramatických filmech. Během své filmové kariéry získal celkem třikrát filmovou cenu César a pět dalších nominací.

Od ukončení školy až dodnes hraje rovněž v divadle. Nejvýznamnějším je jeho působení v Comédie-Française nebo v Théâtre Montparnasse. Kromě klasických rolí hraje také v hrách moderních dramatiků. Během svého života získal celkem čtyřikrát prestižní francouzské divadelní ocenění, Molièrovu cenu.

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Celovečerní filmy[editovat | editovat zdroj]

1972: Hezká holka jako já (Une belle fille comme moi), režie François Truffaut
1974: Facka (La Gifle), režie Claude Pinoteau
1974: Celý jeden život (Toute une vie), režie Claude Lelouch
1977: Alice ou la dernière fugue (Alice ou la dernière fugue), režie Claude Chabrol
1978: Percival Galský (Perceval le Gallois), režie Éric Rohmer
1979: Láska na útěku (L'Amour en fuite), režie François Truffaut
1982: Ideální manželství (Le Beau mariage), režie Éric Rohmer
1983: Život je román (La Vie est un roman), režie Alain Resnais
1984: L'Amour par terre (L'Amour par terre), režie Jacques Rivette
1985: Tři muži a nemluvně (3 hommes et un couffin), režie Coline Serreau
1986: Mélo (Mélo), režie Alain Resnais
1988: Frekvence smrti (Fréquence meurtre), režie Élisabeth Rappeneau
1992: Srdce v zimě (Un cœur en hiver), režie Claude Sautet
1994: Plukovník Chabert (Le Colonel Chabert), režie Yves Angelo
1997: Stará známá písnička (On connaît la chanson), režie Alain Resnais
1998: Zloděj života (Voleur de vie), režie Yves Angelo
1999: Děti z mokřin (Les Enfants du marais), režie Jean Becker
2000: Místa zločinu (Scènes de crimes), režie Frédéric Schoendoerffer
2000: Herci (Les Acteurs), režie Bertrand Blier
2001: Zločin v ráji (Un Crime au paradis), režie Jean Becker
2001: Tanguy (Tanguy), režie Étienne Chatiliez
2001: Důstojnický pokoj (La Chambre des officiers), režie François Dupeyron
2001: Fantom Paříže (Vidocq), režie Jean-Christophe Pitof
2001: Amélie z Montmartru (Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain), režie Jean-Pierre Jeunet
2003: Podivné zahrady (Effroyables jardins), režie Jean Becker
2003: Drž hubu! (Tais-toi!), režie Francis Veber
2004: Válka policajtů (36 Quai des Orfèvres), režie Olivier Marchal
2004: Tajní agenti (Agents secrets), režie Frédéric Schoendoerffer
2004: Příliš dlouhé zásnuby (Un long dimanche de fiançailles), režie Jean-Pierre Jeunet
2006: Nikomu to neříkej (Ne le dis à personne), režie Guillaume Canet
2006: Zbloudilá srdce (Coeurs), režie Alain Resnais
2007: Skoro celá pravda (La Vérité ou presque), režie Sam Karmann
2008: Poslední zločin (Cortex), režie Nicolas Boukhrief
2009: Galimatyáš (Micmacs à tire-larigot), režie Jean-Pierre Jeunet
2009: Une affaire d'état (Une affaire d'état), režie Eric Valette
2009: Les Herbes folles (Les Herbes folles), režie Alain Resnais
2010: Obyčejná poprava (Une exécution ordinaire), režie Marc Dugain

Televize[editovat | editovat zdroj]

2010: Le Grand restaurant (Le Grand restaurant), televizní film, režie Gérard Pullicino

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

César[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

1993: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Srdce v zimě
1998: César pro nejlepšího herce za film Stará známá písnička
2002: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Důstojnický pokoj

Nominace

1987: César pro nejlepšího herce za film Mélo
2000: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Děti z mokřin
2002: César pro nejlepšího herce za film Tanguy
2005: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Válka policajtů
2007: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Nikomu to neříkej

Molièrova cena[editovat | editovat zdroj]

1996: Molièrova cena pro herce za Scènes de la vie conjugale
2002: Molièrova cena pro herce za Monstres sacrés, sacrés monstres
2003: Molièrova cena pro herce za Monstres sacrés, sacrés monstres
2011: Molièrova cena pro herce za Diplomacie

Jiná ocenění[editovat | editovat zdroj]

1986: cena 7 d'or pro nejlepšího herce za Music Hall
2002: cena Plaisir du théâtre
2003: cena Henriho Desgranga

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku André Dussollier na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu André Dussollier na Wikimedia Commons
Osoba André Dussollier ve Wikicitátech
André Dussollier v Česko-Slovenské filmové databázi
André Dussollier na Kinoboxu
André Dussollier v Internet Movie Database (anglicky)
André Dussollier v databázi AlloCiné (francouzsky)

Držitelé Césara pro nejlepšího herce

1976–1979	1976 Philippe Noiret (Stará puška) • 1977 Michel Galabru (Soudce a vrah) • 1978 Jean Rochefort (Krab bubeník) • 1979 Michel Serrault (Klec bláznů)

1980–1989	1980 Claude Brasseur (Válka policajtů) • 1981 Gérard Depardieu (Poslední metro) • 1982 Michel Serrault (Svědek) • 1983 Philippe Léotard (Práskač) • 1984 Coluche (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Alain Delon (Náš příběh) • 1986 Christopher Lambert (Podzemka) • 1987 Daniel Auteuil (Jean od Floretty a Manon od pramene) • 1988 Richard Bohringer (Velká cesta) • 1989 Jean-Paul Belmondo (Cesta zhýčkaného dítěte)

1990–1999	1990 Philippe Noiret (Život a nic jiného) • 1991 Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jacques Dutronc (Van Gogh) • 1993 Claude Rich (Le Souper) • 1994 Pierre Arditi (Smoking / No Smoking) • 1995 Gérard Lanvin (Nejmilejší syn) • 1996 Michel Serrault (Nelly a pan Arnaud) • 1997 Philippe Torreton (Kapitán Conan) • 1998 André Dussollier (Stará známá písnička) • 1999 Jacques Villeret (Blbec k večeři)

2000–2009	2000 Daniel Auteuil (Dívka na mostě) • 2001 Sergi López (Harry to s vámi myslí dobře) • 2002 Michel Bouquet (Comment j'ai tué mon père) • 2003 Adrien Brody (Pianista) • 2004 Omar Sharif (Můj učitel Ibrahim) • 2005 Mathieu Amalric (Králové a královna) • 2006 Michel Bouquet (Le Promeneur du Champ-de-Mars) • 2007 François Cluzet (Nikomu to neříkej) • 2008 Mathieu Amalric (Skafandr a motýl) • 2009 Vincent Cassel (Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog)

2010–2019	2010 Tahar Rahim (Prorok) • 2011 Éric Elmosnino (Serge Gainsbourg: Heroický život) • 2012 Omar Sy (Nedotknutelní) • 2013 Jean-Louis Trintignant (Láska) • 2014 Guillaume Gallienne (Kluci a Guillaume, ke stolu!) • 2015 Pierre Niney (Yves Saint Laurent) • 2016 Vincent Lindon (Zákon trhu) • 2017 Gaspard Ulliel (Je to jen konec světa) • 2018 Swann Arlaud (Chovatel) • 2019 Alex Lutz (Guy)

2020–dodnes	2020 Roschdy Zem (Slitování) • 2021 Sami Bouajila (Syn) • 2022 Benoît Magimel (De son vivant) • 2023 Benoît Magimel (Pacifiction)

Držitelé Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli

1976–1979	1976 Jean Rochefort (Ať začne slavnost...) • 1977 Claude Brasseur (Záletník) • 1978 Jacques Dufilho (Krab bubeník) • 1979 Jacques Villeret (Robert a Robert)

1980–1989	1980 Jean Bouise (Hlavička) • 1981 Jacques Dufilho (Špatný syn) • 1982 Guy Marchand (Svědek) • 1983 Jean Carmet (Bídníci) • 1984 Richard Anconina (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Richard Bohringer (Zúčtování) • 1986 Michel Boujenah (Tři muži a nemluvně) • 1987 Pierre Arditi (Mélo) • 1988 Jean-Claude Brialy (Les Innocents) • 1989 Patrick Chesnais (Předčitatelka)

1990–1999	1990 Robert Hirsch (Hiver 54, l'abbé Pierre) • 1991 Jacques Weber (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jean Carmet (Děkuji, živote) • 1993 André Dussollier (Srdce v zimě) • 1994 Fabrice Luchini (Tout ça... pour ça!) • 1995 Jean-Hugues Anglade (Královna Margot) • 1996 Eddy Mitchell (Le bonheur est dans le pré) • 1997 Jean-Pierre Darroussin (Rodinný průvan) • 1998 Jean-Pierre Bacri (Stará známá písnička) • 1999 Daniel Prévost (Blbec k večeři)

2000–2009	2000 François Berléand (Můj malý podnik) • 2001 Gérard Lanvin (Někdo to rád jinak) • 2002 André Dussollier (Důstojnický pokoj) • 2003 Bernard Le Coq (Se souvenir des belles choses) • 2004 Darry Cowl (Na ústa ne) • 2005 Clovis Cornillac (Lži a zrady) • 2006 Niels Arestrup (Tlukot mého srdce se zastavil) • 2007 Kad Merad (Neboj, jsem v pořádku) • 2008 Sami Bouajila (Svědci) • 2009 Jean-Paul Roussillon (Vánoční příběh)

2010–2019	2010 Niels Arestrup (Prorok) • 2011 Michael Lonsdale (O bozích a lidech) • 2012 Michel Blanc (Ministr) • 2013 Guillaume de Tonquédec (Jméno) • 2014 Niels Arestrup (Zamini) • 2015 Reda Kateb (Hippocrate) • 2016 Benoît Magimel (Hlavu vzhůru!) • 2017 James Thierrée (Monsieur Chocolat)• 2018 Antoine Reinartz (120 BPM) • 2019 Philippe Katerine (Utop se, nebo plav)

2020–dodnes	2020 Swann Arlaud (Chvála Bohu) • 2021 Nicolas Marié (Sbohem, blbci!) • 2022 Vincent Lacoste (Ztracené iluze) • 2023 Bouli Lanners (Noc 12.)