Andrej Mordvičev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andrej Mordvičev

Narození14. ledna 1976
Pavlodar, Sovětský svaz
Vojenská kariéra
Hodnost Generálplukovník
Doba služby1994současnost
SloužilRussian Federation Rusko
Složka Ozbrojené síly Ruské federace
Velel
VálkyRuská invaze na Ukrajinu
Bitvy
VyznamenáníMedaile Suvorova
Řád za vojenské zásluhy
Řád Alexandra Něvského
Řád Žukova
Řád statečnosti
medaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy
medaile Za vojenskou statečnost
medaile Za zásluhy ve vojenské službě
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ116478094
medaile Učastníkovi vojenské operace v Sýrii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Andrej Nikolajevič Mordvičev (rusky Андрей Николаевич Мордвичев; narozen 14. ledna 1976 Pavlodar) je ruský generálplukovník, který je od roku 2023 velitelem Středního vojenského okruhu ozbrojených sil Ruské federace.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 absolvoval Vyšší vojenskou velitelskou školu v Novosibirsku a v roce 2006 absolvoval Akademii kombinovaných zbraní v Moskvě. V roce 2010 byl v hodnosti podplukovníka zástupcem velitele 5. samostatné gardové motostřelecké brigády a v letech 2011–2012 velel 4. samostatné gardové tankové brigádě.[1][2]

V letech 2012–2014 velel 28. samostatné motostřelecké brigádě a v roce 2013 byl povýšen do hodnosti generálmajora.[3] Po vstupu do Vojenské akademie generálního štábu byl v roce 2016 jmenován zástupcem velitele 68. armádního sboru. V roce 2017 byl jmenován prvním zástupcem velitele 41. kombinované armády Středního vojenského okruhu.[1]

V roce 2019 byl jmenován prvním zástupcem velitele 8. kombinované armády Jižního vojenského okruhu a v roce 2021 byl jmenován jejím velitelem.[4][5]

Ruská invaze na Ukrajinu[editovat | editovat zdroj]

Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 vedl Mordvičev 8. kombinovanou armádu, která podle ukrajinských zdrojů obsadila jižní a východní oblasti kolem Doněcka. Mordvičev také velel ruským silám během bitvy o Mariupol.[6]

Ukrajinské zdroje 16. března nepravdivě uvedly, že během ukrajinského úderu na Čornobajivské letiště v Chersonské oblasti, byl Mordvičev zabit.[7] Dne 28. března ruská televize odvysílala snímky, které ukazovaly setkání Ramzana Kadyrova s Mordvičevem v okupovaném Mariupolu.[8]

Dne 7. září byl Mordvičev prezidentským dekretem povýšen do hodnosti generálplukovníka.[9]

Koncem roku 2022 byl Mordvičev údajně jmenován velitelem invazní skupiny vojsk „Střed“. Dne 17. února 2023 byl jmenován velitelem Středního vojenského okruhu.[10]

Mordvičev v červenci roku 2023 poskytl státní ruské televizi RT rozhovor, ve kterém uvedl, že ruskou invaze na Ukrajinu považuje za pouhý „odrazový můstek“ k dalšímu konfliktu ve východní Evropě.[11]

Ruský prezident Vladimir Putin připsal zásluhy za dobytí Avdijivky 17. února 2024 vojenským jednotkám pod velením Andreje Mordvičeva.[9]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Ruská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b МОРДВИЧЕВ Андрей Николаевич. gur.gov.ua [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. 
  2. Кадровые изменения в командном составе Вооружённых Сил. Президент России [online]. 2011-04-19 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (rusky) 
  3. "Противника уничтожить!" Куйвашев посетил 28-ю мотострелковую бригаду и вспомнил о ее миротворческих миссиях. www.nakanune.ru [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (rusky) 
  4. В Волгограде торжественным маршем по площади прошли более 2,2 тыс. человек. AiF [online]. 2021-05-09 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (rusky) 
  5. Andrey Mordvichev replaces Alexander Lapin as commander of Russia’s Central Military District. Meduza [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. СБУ идентифицировала генерала РФ, отдавшего приказ штурмовать "Азовсталь". ФОКУС [online]. 2022-09-29 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (rusky) 
  7. Советник Зеленского: «По предварительным данным, в результате удара ВСУ убит генерал-лейтенант РФ Андрей Мордвичев». The Insider [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (rusky) 
  8. Deaths of generals expose Russia's troubles in Ukraine. France 24 [online]. 2022-03-28 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Institute for the Study of War. Institute for the Study of War [online]. [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Генералу Лапину нашли замену на время его отпуска. ura.news [online]. 2022-10-30 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (rusky) 
  11. EDITOR, Jason Lemon Weekend. Russian general admits Ukraine just a "stepping stone" to invade Europe. Newsweek [online]. 2023-09-09 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]