Andreas Leonhardt
| Andreas Leonhardt | |
|---|---|
| Narození | 19. dubna 1800 Aš  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. říjen 1866 Vídeň Rakouské císařství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Andreas Leonhardt (19. duben 1800, Aš – 3. října 1866, Vídeň) byl rakouský hudebník, skladatel a kapelník. Pomáhal při reorganizaci vojenského hudebního systému v Rakouského císařství.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Leonhardt se narodil do rodiny obchodníka s textilem. Po hudební výchově v Chebu vstoupil roku 1818 do kapely pěchotního pluku „Kaiser Alexander“ ve Vídni. Ve svém volném čase studoval hudbu. S plukem byl v roce 1820 přeložen do Neapole. Tam také vyučoval u Niccolò Antonia Zingarelliho, ředitele konzervatoře a dirigenta v Neapolské katedrále.
Kapelník a skladatel[editovat | editovat zdroj]
Po přestěhování pluku do Prahy zůstal členem plukové hudby a studoval kompozici u Václava Tomáška. Úspěšně se ucházel o postavení kapelníka pluku 27. pěšího pluku, který byl v roce 1829 přesunut do Bologni. S 27. pěším plukem se v roce 1835 vrátil do Štýrského Hradce, kde opustil armádu a převzal pozici ředitele hudebního sdružení pro Štýrsko. Když mu byla v roce 1850 nabídnuta pozice rakouského armádního kapelníka, odešel do Vídně a přispěl k reorganizaci císařského vojenského hudebního systému a založení Mistrovského svazu vojenských orchestrů. Komponoval také díla pro symfonické orchestry a vojenskou hudbu.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Jeho synem byl Gustav von Leonhardt (1838–1891), generální tajemník rakouské národní banky Oesterreichische Nationalbank.
Pochody[editovat | editovat zdroj]
- Alexander-Marsch, 1853, bearb. von Deisenroth u. a., Bote & Bock 1970.
- Kronprinz Rudolf–Marsch
- Prinz-Eugen-Marsch, bearb. S. Somma, Helbling 1975
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Historische Märsche und sonstige Compositionen für das kaiserliche und königliche Heer. Wien 1895.
- Werner, Probst: Armeekapellmeister Andreas Leonhard. Sein Wirken und Umfeld. In: Mit klingendem Spiel 18, März 1995, Nr. 1, S. 12–20
