Andrea Zanzotto
| Andrea Zanzotto | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. října 1921 Pieve di Soligo |
| Úmrtí | 18. října 2011 (ve věku 90 let) Conegliano |
| Povolání | básník, překladatel, spisovatel, scenárista, literární kritik a partyzán |
| Alma mater | Liceo ginnasio statale Antonio Canova (Treviso) Padovská univerzita |
| Témata | literatura a překlad |
| Ocenění | Preis der Stadt Münster für Europäische Poesie (1993) Cena Bagutta (2000) Zlatá medaile italského Řádu za zásluhy o kulturu a umění (2001) Cena Ameriky za literaturu (2005) Cena Fridricha Hölderlina univerzity a univerzitního města Tübingenu (2005) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Andrea Zanzotto (10. října 1921 Pieve di Soligo – 18. října 2011 Conegliano) byl italský básník.
Byl synem malíře Giovanniho Zanzotta, pronásledovaného pro antifašistické postoje. Navštěvoval církevní školku Montessori. Absolvoval pedagogickou školu a v roce 1942 získal na Padovské univerzitě diplom z literární vědy za práci o Grazii Deleddaové. Pak byl odveden do armády, avšak jako astmatik se vyhnul nasazení na frontě a byl přeřazen do pracovní služby. Po podepsání příměří z Cassibile se vrátil do Benátska, kde se přidal k partyzánskému oddílu Brigate Giustizia e Libertà.[1] Po válce žil ve Francii a Švýcarsku, po návratu do rodného kraje byl učitelem na střední škole ve Vittorio Veneto.
V roce 1951 vydal první básnickou sbírku Dietro il paesaggio. Je autorem patnácti knih poezie a zařadil se k hlavním představitelům italské poezie po druhé světové válce.[2] Pro jeho tvorbu je charakteristické experimentování s jazykem přecházející až do nonsensu, často využívající prvky benátského dialektu. Je inspirován hermetismem a surrealismem, výrazně ho ovlivnila také osobní zkušenost s psychoanalýzou Jacquese Lacana.[3] Vydal také teoretické eseje o poezii Giuseppeho Ungarettiho a Eugenia Montaleho. Spolupracoval s Federicem Fellinim na scénářích k filmům Casanova a A loď pluje.[4] Věnoval se překladům poezie z francouzštiny (Arthur Rimbaud, Paul Éluard, Georges Bataille).
Byl rytířem velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku. Obdržel Cenu Antonia Feltrinelliho, Premio Viareggio a Premio Bagutta.
Zanzottovy verše v českém překladu Vladimíra Mikeše vyšly v antologii Přerušený ráj (Československý spisovatel, 1968).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Andrea Zanzotto [online]. Center for the Art of Translation [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Andrea Zanzotto - poet [online]. Italy On This Day [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Andrea Zanzotto [online]. The Literary Encyclopedia [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Andrea Zanzotto [online]. Modern Poetry in Translation [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Zanzotto na Wikimedia Commons - Treccani
- Andrea Zanzotto
- We School
