Přeskočit na obsah

Aminta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aminta
AutorTorquato Tasso
Původní názevAminta
ZeměItálie
Jazykitalština
Datum vydání1580
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aminta je divadelní pastorála Torquata Tassa napsaná v roce 1573 pro dvorní zahradní slavnost v italském městě Ferrara a vydaná v roce 1580 v Cremoně. Jak herci, tak diváky byly vznešené osoby žijící u dvora, které dobře chápaly básníkovy jemné narážky srovnávající životní styl šlechty s idylickým životem pastýřů.[1]

Poprvé byla hra sehrána divadelní společností I Gelosi (žárlivci) v dvorním letohrádku ve Ferraře a měla velký úspěch. O rok později byla uvedena v Urbinu na dvoře vévodkyně Lucrezie d'Este. Drama patřilo k oblíbeným dílům básníka Giacoma Leopardiho, který se jím inspiroval v básni A Silvia (1828).[2]

Text je psán v hendekasylabech (verš o jedenácti slabikách) a heptametrech (sedmistopý verš) a je rozdělen do pěti aktů.

Vydání Aminty vydané v roce 1789 v Parmě.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Hra má klasické pastorační téma, a odehrává se v době Alexandra Velikého. Postavy jsou pastýři a nymfy a pravděpodobně jsou inspirovány reálnými osobami (např. Aminta - básník sám, Silvia - Leonora d'Este, Dafne - Lucrezia d'Este, Batto - Battista Guarini, Elpino - Giovan Battista Pigna, Mopsus - Sperone Speroni)

Příběh je o Amintově lásce ke krásné nymfě Silvii, která jeho náklonnost neopětuje a dává přednost lovu. Silvia je u studánky málem znásilněna Satyrem, ale Aminta ji zachrání, Silvia mu ovšem znovu uteče. Aminta nalezne její krví potřísněný závoj a pokusí se o sebevraždu skokem z útesu. Silvia má výčitky svědomí, pláče nad zdánlivě mrtvým Amintou, který ale pád zázračně přežil. Oba mladí lidé nakonec dávají na radu svých starších a moudřejších přátel a vezmou se.[3]

Inspirace a zpracování[editovat | editovat zdroj]

Příběh se stal základem pro několik operních libret a námětů pro balet, například:

Nahrávka[editovat | editovat zdroj]

Fonautografický záznam úvodních veršů této hry, který pořídil v roce 1860 Édouard-Léon Scott de Martinville, je nejstarším známým srozumitelným zvukovým záznamem lidské řeči. [5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aminta na anglické Wikipedii.

  1. Centro di Studi Tassiani Dostupné online
  2. Fare letteratura Dostupné online
  3. Theatre History Dostupné online
  4. Muziekbus Dostupné online Archivováno 24. 7. 2019 na Wayback Machine.
  5. US News Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]