Amenemhet IV.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Amenemhet IV
Amenenmhat
Busty faraona; Metropolitní Museum New York
Busty faraona; Metropolitní Museum New York
Doba vlády 1772–1764 př. Kr. [1]
Rodné jméno
imn
n
mF4
X1

Amen-em-hat
Trůnní jméno
raU5
a
xrww

Maa-cheru-Re
Horovo jméno  
G5
xprxprZ3w
Srxtail2.svg
  Cheper-cheperu
Jméno obou paní
Ba15sBa15aHbW4tA
tA

[Se]-hab-taui
Zlatý Hor
sxm G5
nbw
nTrw

Sechem-bik-nebu-netjeru
Manželka Sobekneferu [2][3]
Potomci Sekhemre Khutawy Sobekhotep and Sonbef[4]
Otec Amenemhet III. (vnuk? adoptivní syn?)
Matka Hetepi[5]
Hrobka Al-Muzghumah (jižně od Dahšúru) [6]

Amenemhet IV. předposlední faraon 12. dynastie vládl v letech 1772–1764 př. Kr.[1].

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Pyramida Amenemhat IV. Muzghana-jižně od Dahšúru; foto r.1911
Chrám Qasr el-Sagha

Po dlouhé době 46 let vládnutí otce Amenemheta III. zdědil jeho syn Amenemhet IV. říši v určitém stádiu stagnace. Správní struktury se opotřebovaly, ambice vládců v lokálních oblastech s rozdílnou hospodářskou úrovní mezi územím v deltě Nilu a na jižní hranic s Nubií vytvářely podmínky pro celkový úpadek. Navíc se intenzivněji konsolidovaly společnosti v asijských koridorech, které pronikaly do hraničních oblastí Egypta. Amenemhet IV. zřejmě nebyl schopen posílit svoji centrální moc a zřejmě se potýkal i s problémy ekonomické slabosti a s tím spojené vojenské slabosti zabránit infiltraci asijské migrace, z počátku zejména do úrodnější nilské delty. To nakonec vedlo k organizované invazi Hyxosů, a ovládnutí celého Egypta. Následná 13. dynastie s nepřehlednou vládnoucí strukturou a celkovým úpadkem, je již počítána do Druhého přechodného období, které přetrvalo asi 220 let, až do nástupu 18. dynastie a opětného rozkvětu egyptské společnosti, kultury a hmotného bohatství.

Pyramida[editovat | editovat zdroj]

Jezero Quaran v oáze Fajúm

Pyramida, která byla prozkoumána Petriem jižně od Dahšúru, postavená z hliněných bloků, zřejmě patřila Amenemhetovi IV. a jeho ženě Sobekneferu[3] (dceři Amenenheta III. a patrně též jeho nevlastní sestře). [7] Z dalších staveb přičítaných Amenehetovi IV. stojí za zmínku malý chrám v El-Sagan (Qasr el-Sagha) severně od jezera Qaurn v neobydlené poušti[8], který prvně prozkoumal německý botanik a paleontolog George Schweinfurt 1884[9].

Konec dynastie[editovat | editovat zdroj]

12. dynastie se konsolidovala po Prvním přechodném období za vlády Amenemheta I. a v dlouhodobější dynastické posloupnosti (asi 190 let), kdy většinou následník v závěru života otce byl jeho spoluvládcem a přejímal zkušenosti ze správy země, udržoval stabilizovanou správní strukturu úředníků a v podstatě dále rozvíjel projekty zahájené v předchozích generacích. Byly to obdivuhodné projekty zúrodnění bažinaté oázy Fajúm, vytvářením promyšleného odvodňovacího systému ve vazbě na jezero Meoris a propojení na řečiště Nilu. Druhým nejvýznamnějším projektem bylo dobudování Josefova kanálu(Bahr Yussef) mezi Nilem a Rudým mořem, řada monumentálních staveb, pyramid a chrámů. Vyspělou řemeslnou a výtvarnou úroveň dokládají artefakty pocházející z doby vlády Senusreta III.. Nicméně během dlouhé vlády Amenemheta III. (~45 let) se jednak narušila dynastická posloupnost (následníkem byl patrně vnuk či adoptivní syn), centrální řízení správy země se rozvolnilo, lokální vládci hájíce své zájmy, to vše vytvářelo podmínky pro diferenciaci ekonomické rovnováhy mezi severem a jihem země. Současně se zvětšily imigrační tlaky asijských populací do úrodné nilské delty. Postupně se v poslední fázi vlády 12. dynastie vytvářely podmínky pro kolaps tak jak jsou popisovány egyptologem Bártou[10].
Krátkodobá vláda (asi 3 roky), následnice na trůnu, královny Sebeknofru již postupný vývoj v zemi neovlivnila.
Následná 13. dynastie zmíněné atributy zhrouceného státu již v celé šíři naplňovala[10]. Během asi 116 let se na vládě podílelo ~65 králů, jejichž identita je problematická, v zemi vládl chaos, došlo ke ztrátě úrodného území v deltě Nilu, kterou ovládly asiatské kmeny, které jsou označovány jako Hyksósové. Ti postupně ovládly celý Egypt a založili vlastní vládnoucí 15. dynastii. Toto celé období se pak řadí do Druhé přechodné doby, která trvala až do nástupu 18. dynastie po asi 230 letech [1].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. BRUNTON, Guy. Lahun I the Treasure [online]. London: Bernard Quaritch, 1920. Dostupné online. 
  3. a b DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 10: 0500051283. (anglicky) 
  4. A list of Queens of Ancient Egypt [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  6. PETRIE, Flinders. The Labyrinth Gerzeh and Mazghuneh. London: School of Archology in Egypt, 1912. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Flinders Petrie in Egypt [online]. London: Petrie Museum, 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Qasr El Sagha Temple [online]. Fayoum: 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Expedition Schweinfurt [online]. Schweinfurth: 2012. Dostupné online. (německy) 
  10. a b BÁRTA, Miroslav; KOVÁŘ, Martin. Kolaps a regenerace: cesty civilizací akultur. Praha: Akademia, 2011. ISBN 978-80-200-2036-9. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K.S.B. Ryholt: The Political Situation in Egypt during the Second Intermediate Period, c. 1800–1550 BC, Carsten Niebuhr Institute Publications, vol. 20. Copenhagen: Museum Tusculanum Press, 1997.
Předchůdce:
Amenemhet III.
Znak z doby nástupu Egyptský král
1772–1764 př. Kr.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Sebeknofru