Amelia Earhartová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Amelia Earhartová
Amelia Earhart 1935.jpg
Narození 24. července 1897
Atchison
Úmrtí 2. července 1937 (ve věku 39 let)
Tichý oceán
Alma mater Central High School Saint Paul, Minnesota (od 1915)
Hyde Park Academy High School (do 1916)
Kolumbijská univerzita (od 1919)
Zaměstnavatel Purdueova univerzita
Ocenění Národní ženská síň slávy (1973)
California Hall of Fame (2006)
National Aviation Hall of Fame
Harmon Trophy
Women in Aviation, International
… více na Wikidatech
Manžel(ka) George P. Putnam (od 1931)
Podpis Amelia Earhartová – podpis
Web www.ameliaearhart.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amelia Mary Earhart (24. července 1897 Atchinson – nezvěstná od 2. července 1937?) byla americká letkyně, která v roce 1928 jako první žena přeletěla Atlantský oceán. Během letu v roce 1937 zmizela nad Tichým oceánem. Úředně byla prohlášena za mrtvou 5. ledna 1939.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou Edwina a Amy Earhartových. Narodila se v domě prarodičů v kansaském městě Atchison. Jejím dědečkem z matčiny strany byl Alfred Otis. V letadle poprvé seděla v roce 1920. O rok později absolvovala lekce létání a koupila si vlastní letadlo, dvouplošník Kinner Airster. V roce 1922 vytvořila neoficiální rekord: jako první žena letěla ve výšce přibližně 4250 metrů. V roce 1923 obdržela jako šestnáctá žena pilotní licenci od Mezinárodní letecké federace (FAI).

Dne 17. června 1928 jako první žena přeletěla v letadle Fokker F.VIIb/3m Atlantik (z Trepassey Harbor v Newfoundlandu do Burry Port ve Walesu), ovšem jen jako spolucestující. V roce 1930 překonala další rekord: jako první žena letěla rychlostí asi 290 kilometrů v hodině.

Znovu přeletěla Atlantský oceán 20.21. května 1932. Tentokrát letěla sama v jednomotorovém letounu Lockheed Vega a stala se tak první ženou, která uskutečnila sólový přelet Atlantiku. Po letu dlouhém 14 hodin a 56 minut přistála v severním Irsku – kvůli technickým a povětrnostním problémům se jí nepodařilo původně plánované přistání v Paříži.

V roce 1936 začala plánovat let okolo světa. Po prvním neúspěšném pokusu vzlétla podruhé, s navigátorem Fredem Noonanem, na stroji upraveném pro dálkové lety s doletem až 4000 km Lockheed L-10E Electra 1. června 1937 z Miami. Po zastávkách v Jižní Americe, Africe, Indii a jihovýchodní Asii dorazili 29. června do Lae na Nové Guineji. Měli za sebou 35 000 kilometrů cesty a zůstávalo jim ještě posledních 11 000 km. Dne 2. července odstartovali směrem k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Asi po 1300 km se rádiové spojení přerušilo a letadlo „zmizelo“.

Hledání ostatků[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byly objeveny fragmenty kostí a další artefakty, které mohly patřit Amelii Earhartové a jejímu navigátorovi, na atolu Nikumaroro, který je součástí souostroví Kiribati. Podle objevů je pravděpodobné, že trosečníci zde žili několik týdnů až měsíců, než zemřeli, pravděpodobně na dehydrataci (na ostrově není zdroj pitné vody).[1] Podle nalezeného hliníkového plátu usuzují znalci, že se skutečně jednalo o tento letoun.[2]

V červenci 2017 byla v amerických národních archivech nalezena fotografie, která naznačuje, že Earhartová zřícení i se svým navigátorem přežila. Fotografie byla pořízena na Marshallových ostrovech a řada expertů (mj. z FBI) došlo k závěru, že je autentická.[3] Ovšem fotografie byla nalezena již v japonském cestopisu z roku 1935.[4]

Příběh Amelie Earhartové[editovat | editovat zdroj]

Příběh byl zachycen v americkém televizním filmu Amelia Earhart: The Final Flight (rež. Yves Simoneau, 1994) uvedeném v ČR pod názvem Poslední let. Amelii postupně filmově ztvárnily Diane Keaton (Poslední let) a Hillary Swank v americko-kanadském filmu Amelia (rež. Mira Nair, 2009).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b WIRNITZER, Jan. Atol, kde zmizela slavná pilotka, odkryl chmurný příběh trosečnice. iDNES.cz [online]. 19. 12. 2010 20:46 [cit. 2018-03-09] Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/atol-kde-zmizela-slavna-pilotka-odkryl-chmurny-pribeh-trosecnice.A101218_083947_zahranicni_jw
  2. ČTK. Na atolu v Tichomoří byla nalezena část letadla průkopnice Earhartové. Deník.cz. 2014-10-31. Dostupné online [cit. 2018-03-09]. (česky) 
  3. LARTEY, Jamiles. Newly discovered photo reignites Amelia Earhart conspiracy theory. Guardian [online]. 2017-07-05 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MAČÍ, Josef. Záhada kolem zmizení slavné letkyně Earhartové trvá: nový důkaz vyvrátili blogeři. Seznam.cz [online]. 16. 7. 2017 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]