Ambrosi (patriarcha gruzínský)
| Svatý Ambrosi | |
|---|---|
| Katolikos-patriarcha celé Gruzie | |
 | |
| Církev | Gruzínská pravoslavná církev |
| Jmenování | 14. října 1921 |
| Předchůdce | Leonid |
| Nástupce | Kristefore III. |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 11. února 1900 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 1885 |
| Kněžské svěcení | 1885 |
| Biskupské svěcení | 15. října 1917 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Besarion Chelaja (ბესარიონn ხელაია) |
| Země |  Gruzie |
| Datum narození | 7. září 1861 |
| Místo narození | Martvili, Ruské impérium |
| Datum úmrtí | 29. března 1927 (ve věku 65 let) |
| Místo úmrtí | Tbilisi, Gruzínská sovětská socialistická republika |
| Národnost | gruzínská |
| Svatořečení | |
| Kanonizace | 1995 kanonizoval Gruzínská pravoslavná církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ambrosi (světským jménem: Besarion Chelaja; 7. září 1861 Martvili – 29. března 1927 Tbilisi) byl gruzínský duchovní Gruzínské pravoslavné církve a katolikos-patriarcha celé Gruzie. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 7. září 1861 v Martvili.
Základní vzdělání získal v Samegrelu a následně byl přijat na Tbiliský duchovní seminář, který dokončil roku 1885. Po dokončení studia se oženil, byl rukopoložen na jereje a určen pro službu v Abcházii (Suchumi, Nový Athos a Lychny). Pod pseudonymem „Jantar“ publikoval sérii článků, v nichž odsuzoval politiku rusifikace v Abcházie a zároveň obviňoval místní ruské úředníky z podněcování protigruzínských nálad mezi abcházským obyvatelstvem.
Roku 1893 ovdověl. O tři roky později byl přijat na Kazaňskou duchovní akademii, kde obdržel titul kandidáta bohosloví. Během studia byl 11. února 1900 postřižen na monacha se jménem Ambrosi. Roku 1902 byl jmenován představeným Čelišského monastýru v regionu Rača a zároveň byl povýšen na archimandritu.
Věnoval mnoho sil a energie shromažďování a restaurování starobylých rukopisů monastýru. Jednou, když procházel klášterním dvorem, si všiml, že jeho kroky znějí dutě, což naznačovalo prázdný prostor pod zemí. Začal na tom místě kopat a objevil starobylý rukopis Evangelia. Tak byla nalezena slavná gruzínská svátost — Čelišské evangelium — rukopis z 9.–10. století.
V roce 1904 byl přeložen do Tbilisi jako člen synodální správy a jmenován archimandritou monastýru Proměnění Páně.
Aktivně vystupoval za udělení autokefalie Gruzínskému exarchátu. V souvislosti s touto činností byl v roce 1904 přeložen jako správce duchovní školy v Usť-Medvedické v donské eparchii. Brzy se však vrátil do Gruzie a roku 1906 se stal členem gruzínsko-imeretské synodální kanceláře a představeným monastýru svatého Jana Křtitele.
Na jaře 1908 byl v Tbilisi gruzínský exarcha Nikon (Sofijskij) smrtelně zraněn neznámými útočníky v mnišských rouchách. Amvrosij byl zprávou o jeho smrti hluboce otřesen.
Ve vlně pobouření, která následovala, padlo obvinění z vraždy na zastánce autokefalie gruzínské církve, mezi nimiž byl archimandrita Ambrosi jedním z prvních. V roce 1908 byl obviněn ze spoluúčasti, zbaven práva sloužit a roku 1909 vyhnán do Trojického monastýru v Rjazani, kde byl více než rok pod přísným dohledem.
V roce 1910 byl zproštěn obvinění, bylo mu dovoleno znovu sloužit a byl jmenován představeným Staroruského monastýru v novgorodské eparchii, kde působil až do roku 1917.
V srpnu 1917 se vrátil do Gruzie a 15. října téhož roku byl vysvěcen na biskupa chkondidského. V roce 1918 byl jmenován správcem suchumsko-abcházské eparchie a povýšen do hodnosti metropolity.
Patriarcha
[editovat | editovat zdroj]Po smrti předchozího patriarchy Leonida na choleru, byl metropolita Ambrosi 7. září 1921 zvolen jeho nástupcem. Dne 14. října proběhla jeho intronizace v katedrále v Mcchetě.
V souladu s rozhodnutími nově nastoleného bolševického režimu byla církev zbavena právního postavení a chrámy i monastýry začaly být uzavírány. Duchovenstvo bylo pronásledováno a majetek církví byl konfiskován.
Dne 7. února 1922 patriarcha Ambrosi zaslal memorandum na janovskou konferenci, ve kterém popsal podmínky, v nichž Gruzie žila po invazi Rudé armády. Memorandum obsahovalo protest jménem gruzínského lidu, zbaveného svých práv, proti sovětské okupaci a požadavek zásahu civilizovaného světa proti zločinům bolševického režimu.
V únoru 1923 byl spolu se všemi členy Patriarchální rady zatčen a uvězněn. V březnu 1924 sovětské úřady uspořádaly veřejný soudní proces. Kromě zaslání memoranda na janovskou konferenci byl obviněn také z ukrývání historických církevních pokladů, aby zabránil jejich předání sovětskému státu.
Všichni duchovní zatčení spolu s patriarchou vyjádřili svou solidaritu s Ambrosiem, který na sebe vzal veškerou odpovědnost za své činy. Prohlásil, že jednal v souladu se svými povinnostmi a oddaností gruzínské církvi. Jeho poslední slova u soudu byla: „Má duše patří Bohu, mé srdce mé zemi, a s mým tělem si dělejte, co chcete, kati.“
Ambrosi měl být odsouzen k trestu smrti, ale nakonec byl odsouzen k osmi letům vězení s konfiskací majetku.
Krátce poté, v srpnu 1924, vypuklo v několika regionech Gruzie protisovětské povstání, které trvalo přibližně tři týdny. V jeho důsledku zahynulo asi 3000 lidí, 12 000 bylo popraveno a 20 000 deportováno na Sibiř.
Na začátku března 1925 předseda Všeruského ústředního výkonného výboru Michail Kalinin, který se nacházel v Gruzii, vyzval k amnestii účastníků povstání z srpna 1924 a k zastavení náboženského pronásledování.
V roce 1926 byl Ambrosi spolu s některými dalšími duchovními propuštěn z vězení. Zemřel 29. března 1927 v Tbilisi.
Patriarcha Ambrosi je znám jako plodný historik církve a badatel. Je autorem řady článků publikovaných v ruštině i gruzínštině. Objevil také dříve neznámou verzi rukopisu Mokceva Kartlisa („Obrácení Gruzie“).
V roce 1995 byl Svatým synodem Gruzínské pravoslavné církve svatořečen jako; Ambrosi Vyznavač.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Амвросий (католикос-патриарх всея Грузии) na ruské Wikipedii.
