Ambróz Lazík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mons. ThDr. Ambróz Lazík
Narození 7. prosince 1897
Trstín
Úmrtí 20. dubna 1969 (ve věku 71 let)
Trnava
Funkce katolický biskup (od 1949)
titulární biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ambróz Lazík (7. prosince 1897, Trstín20. dubna 1969, Trnava) byl slovenský římskokatolický kněz a od roku 1947 apoštolský administrátor trnavské apoštolské administratury; v roce 1949 byl jmenován titulárním biskupem appijským. V době politického uvolnění v roce 1968 se zásadním způsobem přičinil o provedení liturgické reformy na Slovensku.

Studium a kněžská dráha[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Jozefa Lazíka a Márie rozené Hrabovcové jako jejich druhé dítě a již den po svém narození byl pokřtěn trstínským farářem Martinem Kollárem. Vystudoval malý seminář v Trnavě a po maturitě absolvoval v letech 19171919 základní vojenskou službu, během níž byl na východní frontě zajat. Teologické studium dokončil v Nitře, kde také 29. června 1922 přijal kněžské svěcení. Následně působil jako kaplan ve Dvorech nad Žitavou a Nových Zámcích, a to až do roku 1925, kdy se stal archivářem trnavské kurie; později byl jmenován kancléřem.

Jako blízký spolupracovník biskupa Jantausche se významně podílel na řešení problémů vyvolaných oddělením trnavské apoštolské administratury od ostřihomské diecéze. V roce 1933 získal doktorát teologie, od roku 1936 působil jako generální vikář trnavské apoštolské administratury a v roce 1938 byl jmenován apoštolským protonotářem, kanovníkem bratislavské kapituly a rektorem kněžského semináře v Bratislavě. Úřadu generálního vikáře byl zproštěn v roce 1940, rektorem semináře zůstal až do roku 1942, kdy se stal farářem městské farnosti v Trnavě a kanovníkem tamní kapituly. Jako trnavský městský farář redigoval farní časopis Trnavská rodina, v němž vycházela řada článků o mariánských slavnostech.

Apoštolským administrátorem[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války se v roce 1945 vrátil na post generálního vikáře. Když v roce 1947 zemřel apoštolský administrátor ThDr. Pavol Jantausch, byl Lazík 8. července jmenován jeho nástupcem, a 25. července 1949 se stal také titulárním biskupem appijským (biskupské svěcení přijal 14. srpna 1949 z rukou arcibiskupa Matochy). Jako biskupské heslo si zvolil „Ave crux“ (česky „Kříž buď pozdraven“). Během komunistického režimu byl pod neustálou kontrolou ze strany státu a nucený ke kompromisům, období let 19501951 strávil v izolaci ve své rezidenci.

V roce 1960 vyzval kněží mimořádným pastýřským listem k organizování výuky náboženství v kostelích. Spolu s dalšími dvěma slovenskými biskupy Eduardem Nécseyem a Róbertem Pobožným se zúčastnil druhého vatikánského koncilu, a to všech jeho zasedání. Stál také v čele delegace reprezentující Československo na 38. mezinárodním eucharistickém kongresu, který se konal v listopadu 1964 v Bombaji. V roce 1965 se stal předsedou nově vzniklé Celostátní liturgické komise, jejímž úkolem bylo provedení liturgické reformy, a také předsedou její slovenské subkomise (v čele české subkomise stál František Tomášek); zásadním způsobem se tak zasloužil o realizaci reformy na Slovensku, k níž došlo po několika letech příprav v roce 1969.

Období pražského jara[editovat | editovat zdroj]

Když byl v lednu 1968 prvním tajemníkem ÚV KSČ zvolen Alexander Dubček a očekávalo se určité uvolnění poměrů, Lazík nejprve vyčkával, ačkoliv byl věřícími vyzýván k aktivitě; to se do určité míry změnilo v březnu, kdy už se mohl k situaci svobodně a bez cenzury vyjadřovat (ačkoliv formálně byla cenzura zrušena až v červnu 1968). Požadavky na sesazení tzv. mírových kněží z významných pozic a aktivní podporu činnosti kněží dosud pronásledovaných komunistickým režimem však zrealizoval jen zčásti, neboť zastával názor, že by církvi mělo jít o obnovu a nikoliv o pomstu. Aktivity Vladimíra Jukla, Silvestra Krčméryho a dalších, kteří usilovali o odstranění všech kněží jakkoliv spolupracujících s komunistickým režimem, by podle něj mohly ohrozit vztahy mezi státem a církví. Za tento svůj postoj byl některými kněžími i laiky kritizován a objevily se i hlasy žádající jeho rezignaci.

V polovině dubna 1968 se spolu s nitranským biskupem Eduardem Nécseyem setkal s představiteli státu v čele s místopředsedou vlády Gustávem Husákem, kteří vyslovili ochotu řešit problémy konkretizované biskupem Nécseyem – zrušení podmínky státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti, navrácení pravomocí biskupům, návrat kněží vykonávajících nuceně dělnická povolání do pastorace, obnovení činnosti církevních řádů a řeckokatolické církve a další. Nedlouho poté odjel Lazík do Říma, kde se těšil velkému zájmu médií. Na ustavujícím sněmu Díla koncilové obnovy, který se konal 13. a 14. května 1968 na Velehradě a jehož se vedle Lazíka zúčastnilo ještě dalších patnáct biskupů, se stal místopředsedou celostátního výboru DKO a současně stanul v čele slovenské části tohoto hnutí.

Po sovětské invazi se Lazík ještě zúčastnil oslav, které byly v únoru 1969 uspořádány v Římě při příležitosti 1100. výročí úmrtí svatého Cyrila, avšak 20. dubna 1969 v Trnavě umírá. Byl pohřben ve svém rodišti.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Generální vikář trnavské apoštolské administratury
Předchůdce:
???
1936-1940
Ambróz Lazík
Nástupce:
???
Generální vikář trnavské apoštolské administratury
Předchůdce:
???
1945-1947
Ambróz Lazík
Nástupce:
???
Apoštolský administrátor trnavské apoštolské administratury
Předchůdce:
Pavol Jantausch
1947-1969
Ambróz Lazík
Nástupce:
Július Gábriš