Amélie Bavorská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amélie Bavorská
Narození 24. prosince 1865
Mnichov
Úmrtí 26. května 1912 (ve věku 46 let)
Stuttgart
Fotografie vévodkyně Amélie, asi r. 1890

Amélie Marie Bavorská (24. prosince 1865, Mnichov26. května 1912, Stuttgart) byla rozená bavorská princezna a provdaná vévodkyně z Urachu a württemberská hraběnka. Náležela k vedlejší linii bavorského vládnoucího domu Wittelsbachů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se z manželství bavorského vévody Karla Teodora se saskou princeznou Žofií. Stejně jako její teta císařovna Alžběta byla "vánočním dítětem". Po jejím narození matka onemocněla, měla dýchací potíže a trpěla návaly únavy. Ačkoliv se její stav časem zlepšil, nakonec 10. března 1867 podlehla silné chřipce.[1] Otec pro maminku velmi truchlil a rozhodl se studovat medicínu. Malou Amélii proto svěřil na výchovu své matce Ludovice.

Na jaře roku 1874 se otec znovu oženil a jeho druhá žena Marie Josefa Portugalská byla pouze o osm let starší než Amélie, zřejmě také proto si obě dobře rozuměly. Rodina, která se během dvou let rozrostla o další dvě dcery Žofii a Alžbětu, žila na zámku Tegernsee. Blízké přátelství ji poutalo k sestřenici Marii Valerii.

Dne 4. července 1892 se v Tegernsee provdala za württemberského hraběte a vévodu Viléma II. Karla z Urachu, syna 1. vévody z Urachu Viléma I. Zemřela ve 46 letech po narození devátého dítěte.

Manžel byl v roce 1918 zvolen litevským králem a přijal jméno Mindaugas II. Po vyhlášení republiky 2. listopadu téhož roku opustil Litvu a věnoval se vědecké činnosti. Druhé manželství uzavřel dvanáct let po Améliině smrti, 26. listopadu 1924 se oženil s[kdo?] posledního bavorského krále Ludvíka III., Wiltrudou.

Děti[editovat | editovat zdroj]

Amélie s manželem a dětmi

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BESTENREINEROVÁ, Erika. Sisi a její sourozenci. Překlad Hvízdalová Ivana. 1. vyd. Praha : Brána, 2004. 208 s., 8 obr.. ISBN 80-7243-232-X. Kapitola Vévoda lékařem, Oční lékař, s. 49-51, 98-101.  
  • GRÖßINGOVÁ, Sigrid-Maria. Sisi a její rodina. Překlad Hvízdalová Ivana. 1. vyd. Praha : Ikar, 2007. 192 s. ISBN 978-80-249-0876-2. Kapitola Vévoda kráčí novou cestou, s. 71-92.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bestenreinerová, s. 50

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]