Alonso Cano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alonso Cano
Alonso Cano.jpg
Narození 19. března 1601
Granada
Úmrtí 3. října 1667 (ve věku 66 let)
Granada
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alonso Cano (také Alonzo Cano) (19. března 1601, Granada3. září 1667, Granada) byl španělský malíř, architekt a sochař. Někdy byl nazýván „španělský Michelangelo“.[1]

Architekturu se vyučil u svého otce Miguela Cana, malování u Francisca Pacheca a sochařství u Juana Martíneze Montañése. Roku 1614 přišel do Sevilly. V roce 1638 ji musel opustit, kvůli souboji s malířem Sebastiánem de Llano y Valdésem. Odešel do Madridu, kde uspěl u dvora a španělský král Filip IV. z něj udělal královského architekta a malíře. Roku 1644 musel dvůr opustit, když se stak podezřelým z vraždy své manželky. Odešel do Valencie, ale král ho vzal na milost a pověřil ho stavbou katedrály v Granadě. Na ní pracoval až do konce života. Zejména fasáda katedrály je ceněna pro mimořádnou originalitu.

Jako sochař se proslavil díly jako „Madonna a dítě“ v kostele Lebrija (nazývaném také Nebrija) či kolosálním sousoším sv. Petra a sv. Pavla. V Granadě hodně vytvářel sochy dřevěné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.britannica.com/biography/Alonso-Cano

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]