Alonso Cano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alonso Cano
Alonso Cano.jpg
Narození 19. března 1601
Granada
Úmrtí 3. října 1667 (ve věku 66 let)
Granada
Místo pohřbení Granada
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alonso Cano (také Alonzo Cano) (19. března 1601, Granada3. září 1667, Granada) byl španělský malíř, architekt a sochař. Někdy byl nazýván „španělský Michelangelo“.[1]

Architekturu se vyučil u svého otce Miguela Cana, malování u Francisca Pacheca a sochařství u Juana Martíneze Montañése. Roku 1614 přišel do Sevilly. V roce 1638 ji musel opustit, kvůli souboji s malířem Sebastiánem de Llano y Valdésem. Odešel do Madridu, kde uspěl u dvora a španělský král Filip IV. z něj udělal královského architekta a malíře. Roku 1644 musel dvůr opustit, když se stak podezřelým z vraždy své manželky. Odešel do Valencie, ale král ho vzal na milost a pověřil ho stavbou katedrály v Granadě. Na ní pracoval až do konce života. Zejména fasáda katedrály je ceněna pro mimořádnou originalitu.

Jako sochař se proslavil díly jako „Madonna a dítě“ v kostele Lebrija (nazývaném také Nebrija) či kolosálním sousoším sv. Petra a sv. Pavla. V Granadě hodně vytvářel sochy dřevěné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.britannica.com/biography/Alonso-Cano

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]