Alojzy Bocheński

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alojzy Bocheński

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865
Ve funkci:
1868 – 1869
Ve funkci:
1873 – 1874

Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – ???
Stranická příslušnost
Členství Polský klub
(Podolacy)

Narození 1818
Úmrtí květen 1900
Lvov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alojzy Bocheński (1818[1]květen 1900 Lvov[2]) byl rakouský politik polské národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl členem šlechtické rodiny Bocheńských. Žil na svém statku v Otiněvicích (Ottyniowice) ve východní Haliči.[1]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do politiky. Od roku 1861 byl poslancem Haličského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii. Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Halič (kurie velkostatkářská, obvod Berežany[1]). 11. května 1861 složil slib.[3] K roku 1861 se uvádí jako statkář, bytem v Otiněvicích.[4] Zemský sněm ho do Říšské rady opětovně delegoval roku 1868. 20. října 1868 složil slib, v roce 1869 rezignoval v přestávce mezi IV. a V. zasedáním sněmovny. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, znovu za velkostatkářskou kurii v Haliči (obvod Berežany, Peremyšlany[1]). Slib složil 10. listopadu 1873, rezignace oznámena na schůzi 20. října 1874.[3]

Politicky patřil mezi konzervativní šlechtu z východní Haliče (tzv. Podolacy), která byla důsledně loajální k monarchii. Byl spolupracovníkem Agenora Gołuchowského nebo Floriana Ziemiałkowského. Ziemiałkowski ho řadil mezi tři své nejbližší spolupracovníky. Na sněmu i v Říšské radě náležel do poslanecké skupiny Polský klub. Od roku 1866 zde byl členem petičního a rozpočtového výboru, v roce 1868 se stal předsedou rozpočtového výboru. Byl spoluautorem dvou petic adresovaných císaři. V první z nich z listopadu 1865 přivítal jménem polských poslanců císařské rozhodnutí pozastavit platnost únorové ústavy a přikročit k novému nastavení státoprávních poměrů v monarchii. Druhé prohlášení poděkovalo císaři za vyhlášení amnestie pro politické vězně. V roce 1866 se podílel na plánu zřídit při každé katolické farnosti fond, do kterého by přispívali sami věřící a z kterého by se financovaly opravy kostelů. Téhož roku podpořil plán na vytvoření parlamentní komise pro reformu soudnictví. Zabýval se také otázkou správy a financování veřejných silnic a odměn pro učitele. V roce 1868 podpořil na Říšské radě společně s dalšími polskými poslanci vojenský rozpočet a tím pomohl ke stabilizaci státu.[1]

V závěru života se stáhl z politického dění na svůj statek.[1] Zemřel v květnu 1900.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Al ojzy Bocheński – lojalista Tronu [online]. lwow.com.pl [cit. 2014-08-18]. Dostupné online. (polsky) 
  2. a b Zmarli. Kuryer Lwowski. Květen 1900, čís. 142, s. 4. Dostupné online. 
  3. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&size=45&page=113