Alois Čenský
| Ing. dr. techn. Alois Čenský | |
|---|---|
 Alois Čenský (1895) | |
| Narození | 22. června 1868 Beroun  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. prosince 1954 (ve věku 86 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
| Povolání | architekt, pedagog a učitel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alois Čenský (22. června 1868 Beroun[1] – 29. prosince 1954 Praha) byl český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technice v Praze. Považován za představitele české novorenesance a secese.
.png)
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině berounského truhláře Václava Čenského (1841 Všeradice – 1890 Smíchov) a matky Barbory, rozené Rauschové (1842 Beroun – 1928 Smíchov). Od roku 1875 byla rodina policejně hlášena na Smíchově. Byl sedmým dítětem z celkem devíti sourozenců.[2]
Absolvoval vysokou školu technickou v Praze, v letech 1896–1907 učil na průmyslových školách stavebních v Plzni, Písku a Praze. Roku 1908 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1912 jmenován řádným profesorem pozemního stavitelství a nauky o stavebních hmotách. V letech 1913, 1916, 1917, 1923 děkanem na ČVÚT v Praze. Byl prvním českým architektem, který na ČVUT získal titul doktora technických věd.[3]
S manželkou Antonií, rozenou Hendlovou (1876 Beroun – 1904 Beroun), se kterou se oženil v roce 1898, měl dceru Jiřinu (1900 Praha – 1951 Brno).[4] Po smrti manželky se oženil podruhé a sice v roce 1907 v Praze s Marií Seemanovou (1884 – 1964 Praha). Z tohoto manželství měl děti Marii (1907 Smíchov – 1955 Smíchov) provdanou za ing. Vítězslava Nováka, Vladimíra (1910 Smíchov – 1983 Smíchov), Janu (1913 Smíchov – 1980 Smíchov).
Zemřel v Praze, je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky (odd. UI, č. hrobu 61)
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Projekty a stavby[editovat | editovat zdroj]
Projektoval mnoho veřejných i soukromých budov. Většina z nich mu byla svěřena na základě soutěžních návrhů poctěných ve veřejných soutěžích prvními cenami.
- Občanská záložna v Hořovicích (1894)
- Sokolovna ve Dvoře Králové (1894)
- Statek východočeský a chodský v československé vesnici a vzorná tělocvična Čs. sokolstva na Národopisné výstavě v Praze (1895)
- Městský dům (záložna) v Přerově (vítězný návrh z roku 1893, realizace 1896, 1897)
- Měšťanská beseda Plzeň (1898 – 1901)
- Česká obchodní škola v Čes. Budějovicích (1903 – 1904)
- Hřbitovní kostel sv. Havla v pseudogotickém slohu na místě zbořeného původního z druhé poloviny 17. století v Horních Stakorách u Mladé Boleslavi /1905/
- Městské divadlo na Královských Vinohradech (1905 – 1907)
- Národní dům, později nazvaný Dům kultury pracovníků v kovoprůmyslu na Smíchově (1908)
- Ústřední tržnice města Smíchova (1908)
- Divadlo na Vinohradech v Praze
- záložna v Přerově
- obchodní škola v Českých Budějovicích
- Měšťanská beseda v Plzni
- sokolovna ve Dvoře Králové
- kostel sv. Havla v Horních Stakorech u Kosmonos
- Městské divadlo a hotel U beránka v Náchodě
- vily čp. 232 Na baště sv. Tomáše a čp. 225 v Gogolově ulici v Praze
- rekonstrukce Zbraslavského zámku
- kolonie rodinných domků v Praze-Modřanech
- přestavba domu na nám. Republiky č. 11 v Plzni
Pedagogická a odborná činnost[editovat | editovat zdroj]
Jako profesor českého vysokého učení technického v Praze vydal řadu učebních textů, tabulek konstrukcí a stavitelských detailů.[3] Ve školním roce 1913/1914 byl zvolen děkanem odboru pozemního stavitelství. V letech 1903–1921 byl redaktorem časopisu Architektonický obzor.
Knihy[editovat | editovat zdroj]
- Štíty a motivy attikové v české renaissanci
- Architektura střech doby barokové
- Úvod do konstrukcí ze dřeva
- Sborník pozemního stavitelství
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
O trvalé hodnotě díla svědčí, že přednášky Aloise Čenského Okenní a dveřní otvory byly s podtitulem Tradice z pohledu dneška s upraveným textem znovu vydány po 75 letech, v roce 2005 a jsou dostupné na internetu.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 72, obraz 845, Censky Wenzl
- ↑ a b Národní listy, 22.6.1928, s.4, Šedesátiny dr. Aloise Čenského
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 72, obraz 803
- ↑ Katalog NK ČR, A. Čenský: Okenní a dveřní otvory
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Domanický P., Jedličková J.: Plzeň v době secese – Architektura a urbanismus, malířství, sochařství a umělecké řemeslo v architektuře 1896–1910, Plzeň : Nava, 2005, ISBN 80-7277-184-1
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 192.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 577–578.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Čenský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Čenský
