Alois Podhajsky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O československém generálovi pojednává článek Alois Podhajský.
Alois Podhajsky
Stoitzner-Podhajsky.jpg
Narození 24. února 1898
Mostar
Úmrtí 23. května 1973 (ve věku 75 let)
Vídeň
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Ocenění velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plukovník Alois Podhajsky (24. února 1898 Mostar - 23. května 1973 Vídeň) byl ředitel Španělské jezdecké školy ve Vídni, také olympijský medailista v drezuře, jezdecký instruktor a spisovatel.[1]

Působnost[editovat | editovat zdroj]

Podhajsky byl ředitelem školy po celou dobu 2. světové války a tím také zůstal až do svého odchodu na odpočinek roku 1965.[2][3] I po odchodu na odpočinek pokračoval ve vyučování klasického jezdeckého stylu a napsal množství knih na toto téma. Podhajsky zemřel na mozkovou mrtvici roku 1973 ve Vídni.[3]

Přemístění stájí za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Během 2. světové války, kdy se obával o bezpečnost školy a koní z důvodu náletů na Vídeň, Podhajsky evakuoval většinu stájí z města do Sv. Martina v Horních Rakousích.[4] Množství klisen z Piberského chovu, chovná farma, která dodávala koně škole, byly rovněž evakuovány.[2]

Podhajsky upozornil generála George S. Pattona na další chov lipicánů. Mnoho lipicánských klisen a několik hřebců bylo vyčleněno Němci z rakouského chovu v Piberu a posláno do Hostouně do nacistické dostihové stáje v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava.[5] Když Hostouň spadala již pod sovětskou bojovou linii, zajatí němečtí důstojníci, pod výslechem vedeným americkým kapitánem Ferdinandem Sperlem, poskytli detaily ohledně umístění lipicánů a požádali Američany, aby zachránili koně dříve, než padnou do rukou Sovětů, jelikož měli obavu, že by koně byli utraceni pro koňské maso. Patton vydal rozkazy a 28. dubna 1945 plukovník Charles H. Reed se členy skupiny A, C a F ze 2. Kavalerie, provedli přepadení za sovětskou linii, přijali kapitulaci Němců v Hostouni a evakuovali koně.[5] Poté byla před generálem George Pattonem provedena parkurová přehlídka většiny koní. Lipicáni byli převezeni do Welsu, poté do Wimsbachu v Horním Rakousku.[2]

Podhajského odkaz[editovat | editovat zdroj]

Podhajsky je vzpomínán především v souvislosti se záchranou lipicánů, jejich zachování během války, stejně jako pro svou oddanost myšlence zdokonalování klasické drezury, a pro jeho příspěvek v oblasti Španělské jezdecké školy.

Musíme žít pro školu. Položit za ni naše životy. Pak snad, krůček za krůčkem, se opět rozsvítí světlo z malého plemene svíčky, který se nám podařilo uchovat a velké umění — haute école — nebude ztraceno.
— Alois Podhajsky[1]

Po skončení války byli lipicáni navráceni do Vídně až na podzim roku 1955.[6][7]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • PODHAJSKY, Alois. The White Stallions of Vienna. City: Nymphenburger Verlagshandlung, 1963. 201 s. ISBN 9783485017107. 
  • PODHAJSKY, Alois. My Dancing White Horses: The Autobiography of Alois Podhajsky. City: Holt, Rinehart, and Winston, 1965. 
  • Podhajsky, Alois. The Complete Training of Horse and Rider. [s.l.]: The Sportsman's Press, 1967 (Original). ISBN 0-948253-51-7. S. 292 pages. 
  • PODHAJSKY, Alois. The Lipizzaners.. Garden City: Doubleday, 1969. ISBN 9780385028073. 
  • PODHAJSKY, Alois. The Art of Dressage. Garden City: Doubleday, 1976. ISBN 0385015526. 
  • Podhajsky, Alois. The Riding Teacher: A Basic Guide to Correct Methods of Classical Instruction. North Pomfret, Vt: Trafalgar Square Publishing, 1993. ISBN 0-943955-84-X. S. 204 pages. 
  • Podhajsky, Alois. My Horses, My Teachers. North Pomfret, Vt: Trafalgar Square Publishing, 1997. ISBN 1-57076-091-8. S. 202 pages. 
  • Podhajsky, Alois. Meine Lehrmeister die Pferde. Erinnerungen an ein großes Reiterleben.. German: Franckh-Kosmos Verlag, 2001. ISBN 3-440-08075-7. S. 224 pages. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alois Podhajsky na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Podhajsky, Alois. The Complete Training of Horse and Rider. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-948253-51-7. S. 292 pages. 
  2. a b c Spanish Riding School Vienna. The Rich History of the Spanish Riding School [online]. Spanish Riding School Vienna, 2007 [cit. 2007-10-08]. Dostupné online. (English) 
  3. a b časopis Time. Obituaries [online]. časopis Time, 7. října 2007. Dostupné online. (angličtina) 
  4. Time Magazine. The Last of the War Horses [online]. Time Magazine, October 7 2007. Dostupné online. (angličtina) 
  5. a b Lipizzaner.com - White Stallion Productions. United States 2nd Cavalry Rescued Rare and Noble Lipizzaner Stallions [online]. White Stallion Productions, 2007 [cit. 2007-10-08]. Dostupné online. (English) 
  6. Spanish Riding School of Vienna. History of the Spanish Riding School of Vienna [online]. Spanish Riding School of Vienna, 7. října 2007 [cit. 2009-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-10-2007. (angličtina) 
  7. The Spanish Riding School. History of the Spanish Riding School [online]. The Spanish Riding School, October 7 2007 [cit. 2009-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-06. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]