Alois Elhenický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Elhenický
Alois Elhenický
Alois Elhenický

poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1889 – 1895

starosta Smíchova
Ve funkci:
1888 – 1906
Předchůdce Antonín Štěpnička
Nástupce Alois Koldinský
Stranická příslušnost
Členství staročeši

Narození 7. června 1844
Lhenice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. října 1915 (ve věku 71 let)
Praha-Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater pražská technika
Ocenění Řád Františka Josefa
Commons Kategorie Alois Elhenický
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Elhenický (7. června 1844 Lhenice[1]23. října 1915 Praha-Smíchov[2])[3][4] byl rakouský a český stavitel, architekt a politik, na přelomu 19. století a 20. století starosta Smíchova, koncem 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval reálku a pak roku 1869 pražskou techniku,[3] kde studoval inženýrské stavitelství. Nastoupil do firmy E. Muzika a spol., jež budovala železniční tratě. Zde působil do roku 1879. Vykonal stavitelskou zkoušku a od roku 1879 měl koncesi stavitele a civilního geometra na Smíchově, kde také bydlel. Od 23. května 1888 působil ve Spolku inženýrů a architektů a patřil mezi zakládající členy České matice technické. Roku 1898 mu byla na výstavě architektury a inženýrství udělena stříbrná medaile hlavního města Prahy. Roku 1901 založil v obci Obrnice u Mostu továrnu na hliněné a cihelné zboží, která vyráběla glazované střešní tašky.[4]

Architektonicky tvořil v historizujících slozích, zejména neorenesance. Jeho dílem je komplex ústředních jatek v Praze-Holešovicích z roku 1893. Postavil rovněž budovu Hypoteční banky na Senovážném náměstí v Praze. Roku 1902 se podílel na dostavbě Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé v Holečkově ulici. V roce 1904 postavil neobarokní kanceláře pro Schwarzenberský sklad dřeva v Nádražní ulici na Smíchově. Je rovněž autorem projektu ústavu slepců na Horní Palatě v Košířích, postaveného v letech 1891–1893 Leonardem Řepkou.[4]

Angažoval se i ve veřejném a politickém životě. Od roku 1887 zasedal ve smíchovském obecním zastupitelstvu. V období let 1888–1906 byl starostou Smíchova. Za jeho působení v čele obce byl vybudován přístav na Císařské louce. V centru Smíchova vyrostl Národní dům a tržnice.[4]

Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Smíchov) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k staročeské straně.[4][5]

Roku 1893 mu byl udělen Řád Františka Josefa. Roku 1907 se stal stavebním radou.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b LIŠKOVÁ, Marie: Slovník představitelů zemské samosprávy v čechách 1861-1913 [online]. books.google.cz [cit. 2013-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e f Alois Elhenický *7. 6. 1844 Lhenice u Netolic, † 23. 10. 1915 Praha - Smíchov [online]. starysmichov.cz [cit. 2013-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  5. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]