Alois Brinz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Brinz
Alois Brinz
Alois Brinz

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1866
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana

Narození 25. února 1820
Weiler
Flag of Bavaria (striped).svg Bavorské království
Úmrtí 13. září 1887 (ve věku 67 let)
Mnichov
Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Místo pohřbení Alter Südlicher Friedhof München (48°7′46″ s. š., 11°33′55″ v. d.)
Alma mater Mnichovská univerzita
Berlínská univerzita
Ocenění Čestné občanství města Liberec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois von Brinz (25. února 1820 Weiler13. září 1887 Mnichov[1][2]) byl rakouský vysokoškolský pedagog, právník a politik německé národnosti původem z Bavorska, působící po jistou dobu v Čechách, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Aloise Brinze na rodném domě ve Weileru.

Jeho otec byl soudním protokolistou v Kemptenu. Alois vystudoval gymnázium a navštěvoval studia filozofie a právní vědy na Mnichovské univerzitě a Berlínské univerzitě. V letech 1844–1850 působil na právnické praxi v Mnichově, roku 1849 získal titul doktora práv a dále se zabýval přednostně římským právem, v kterém se habilitoval roku 1850 na Mnichovské univerzitě. Na přelomu 40. a 50. let byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě v Basileji a roku 1852 mimořádným profesorem na Univerzitě v Erlangenu (v Erlangenu mu roku 1853, podle jiného zdroje roku 1854, byla udělena řádná profesura). V roce 1855 měl přejít na univerzitu do Mnichova, ale akademický senát a vedení fakulty v Erlangenu mu to neumožnilo. Roku 1857 byl jmenován profesorem římského práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Napsal několik právních monografií a studií (například Lehrbuch der Pandekten). V Praze setrval na učitelském postu až do ukončení svého zdejšího působení v roce 1866.[1][2][3]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do rakouské politiky. V zemských volbách v Čechách roku 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu za městskou kurii, obvod Karlovy Vary, Jáchymov. Respektive ve volbách samotných původně mandát získal Ferdinand Stamm, který byl ale zároveň zvolen i v jiném volebním okrsku, takže zde ihned rezignoval a na jeho místo byl v doplňovací volbě vybrán právě Alois Brinz, coby oficiální kandidát německého volebního výboru.[4] Ztratil mandát před zářím 1866 kvůli vystěhování do zahraničí.[5] Zemský sněm Brinze roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Čechy (kurie měst a průmyslových míst, obvod Karlovy Vary a Jáchymov).[6] K roku 1861 se uvádí jako profesor, bytem v Praze.[7]

Profiloval se jako příslušník německorakouské liberální levice (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). Na Říšské radě vystoupil několikrát v důležitých rozpravách o zrušení lenního svazku (roku 1861) nebo šlesvickoholštýnské krizi (1864). Podporoval vládu Antona von Schmerlinga, ale postupně ztrácel podporu o jiných předáků německých liberálů, kteří se mezitím dostávali do opozice vůči Schmerlingovi pro jeho politiku vůči německé otázce.[2]

Hrob Aloise a Caroline Brinz na starém hřbitově v Mnichově-Isarvorstadtu

Po odchodu z české a rakouské politiky přešel roku 1866 na univerzitu v Tübingenu, kde vyučoval do roku 1871, kdy přijal profesuru na univerzitě v Mnichově. Od roku 1866 byl spolupracovníkem listu Kritische Vierteljahrsschrift für Gesetzgebung und Rechtswissenschaft.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 11. Wien: [s.n.], 1864. Dostupné online. Kapitola Brinz, Alois, s. 372. (německy) 
  2. a b c d Ottův slovník naučný. 4. díl. Praha: [s.n.], 1891. Dostupné online. Kapitola Brinz, s. 684. (česky) 
  3. Přehled personálních spisů profesorů a docentů pražské (od 1882 české a německé) univerzity uložených v Rakouském státním archivu ve Vídni [online]. nacr.cz [cit. 2014-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-11. (česky) 
  4. http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/002schuz/s002009.htm
  5. Národní listy 17. 9. 1866, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=7185320&picp=&idpi=11162025
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&size=45&page=113