Almirante Barroso (1896)
 Ministro Zenteno | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | chráněný křižník |
| Uživatelé | Brazilské námořnictvo |
| Jméno podle | Francisco Manuel Barroso |
| Zahájení stavby | 1895 |
| Spuštěna na vodu | 25. srpna 1896 |
| Uvedena do služby | duben 1897 |
| Osud | vyřazen |
| Předchůdce | República |
| Následovník | třída Bahía |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 3437 t[1] |
| Délka | 100,58 m (mezi svislicemi) |
| Šířka | 13,33 m |
| Ponor | 5,15 m |
| Pohon | 4 kotle 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 2 lodní šrouby 7500 ihp |
| Palivo | uhlí |
| Rychlost | 20,25 uzlu |
| Posádka | 366 |
| Pancíř | 31–88mm paluba 102mm velitelská věž |
| Výzbroj | 6× 152mm kanón (6×1) 4× 120mm kanón (4×1) 10× 57mm kanón (10×1) 4× 37mm kanón (4×1) 3× 457mm torpédomet |
Almirante Barroso byl chráněný křižník postavený v britských loděnicích pro brazilské námořnictvo. Patřil mezi úspěšnou rodinu křižníků označovanou jako typ Elswick. Byl prototypem čtyřčlenné třídy, z ní však byly tři jednotky dokončeny pro jiné uřivatele. Křižník byl ve službě v letech 1897–1931.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Britský konstruktér Philip Watts navrhl pro brazilské námořnictvo chráněný křižník, který byl objednán ve čtyřkusové sérii, nakonec si však Brazílie ponechala pouze prototyp Almirante Barroso a zbývající tři jednotky prodala jiným státům. Dva křižníky získaly USA jako třídu New Orleans a poslední čtvrtý křižník zakoupilo Chile jako Ministro Zenteno. Stavbu zajistila loděnice Armstrong Whitworth v Newcastle. Křižník byl na vodu spuštěn 25. srpna 1896 a v dubnu 1897 byl přijat do služby.[2] Od své sesterské lodě Ministro Zenteno se křižník Ministro Zenteno lišil smíšenou hlavní výzbrojí 120mm a 152mm kanónů.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Trup křižníku byl opatřen klounem. Výzbroj tvořilo šest 152mm kanónů, čtyři 120mm kanóny, deset 57mm kanónů, čtyři 37mm kanóny a tři 450mm torpédomety (jeden příďový a dva na bocích trupu). Oba stěžně byly opatřeny bojovými plošinami s lehkou výzbrojí. Pohonný systém tvořily čtyři cylindrické kotle a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 7500 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,25 uzlu.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Almirante Barroso na Wikimedia Commons
