Alfried Krupp von Bohlen und Halbach
| Alfried Krupp von Bohlen und Halbach | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. srpna 1907 Essen |
| Úmrtí | 30. července 1967 (ve věku 59 let) Essen |
| Příčina úmrtí | rakovina plic |
| Místo pohřbení | hřbitov Bredeney v Essenu |
| Alma mater | Technická univerzita Mnichov RWTH Aachen |
| Povolání | průmyslník |
| Ocenění | Vůdce obranného průmyslu |
| Politická strana | Národně socialistická německá dělnická strana (od 1938) |
| Choť | Anneliese Lampertová (roz. Bahr) |
| Děti | Arndt von Bohlen und Halbach |
| Rodiče | Gustav Georg Friedrich Maria Krupp von Bohlen und Halbach a Bertha Krupp von Bohlen und Halbach |
| Rod | Krupp |
| Příbuzní | Irmgard Eilenstein, Waldtraut von Bohlen und Halbach, Arnold von Bohlen und Halbach, Claus von Bohlen und Halbach, Berthold von Bohlen und Halbach, Harald von Bohlen und Halbach a Eckbert von Bohlen und Halbach (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alfried Krupp von Bohlen und Halbach (13. srpen 1907, Villa Hügel[1] v Essenu – 30. červenec 1967, tamtéž) byl německý průmyslník, pocházející z essenské zbrojařské dynastie Kruppových.[2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Byl nejstarší z osmi dětí německého právníka a diplomata Gustava Kruppa von Bohlen und Halbach a jeho ženy Berthy Krupp von Bohlen und Halbach, jediné dědičky rodiny Kruppových.[3] Po univerzitních studiích v Berlíně, Cáchách a Mnichově nastoupil roku 1935 do firmy svého otce.[4] O dva roky později se oženil s tehdy rozvedenou Anneliese Lampertovou (roz. Bahr), která mu porodila jediného[5] syna, Arndta von Bohlen und Halbach, avšak toto manželství nemělo dlouhého trvání, i na nátlak rodičů bylo v roce 1946 rozvedeno.[6]
Dle jeho neteře, Diany Marie Friz, byl velice introvertní a činilo mu problémy navazovat vztahy s ostatními lidmi.[7]
Využití nuceně nasazených pracovníků během druhé světové války
[editovat | editovat zdroj]Během druhé světové války, Firma Fried. Krupp, stejně jako všechny ostatní velké německé společnosti, zaměstnávala dělníky na nucené práce. Vzhledem k neustálému kolísání nelze určit celkový počet, ale nejvyšší počet válečných zajatců a cizích civilních a nucených dělníků k danému datu se pohyboval kolem 25 000 k 1. lednu 1943. Nyní se předpokládá, že nuceně pracujících bylo minimálně 100 000.
Od poloviny roku 1942 společnost plánovala výrobní závody „Berthawerk“ v Markstädtu (Dolní Slezsko) a zejména v Osvětimi bez vládního tlaku, protože zde byli k dispozici nuceně nasazení pracovníci z koncentračních táborů. Po vybombardování dílny Ignition v Essenu v březnu 1943 byla na schůzce, které se zúčastnil Alfried Krupp, jako alternativní výrobní místo vybrána Osvětim. Po válce Krupp svědčil, že iniciativa pro místo v Osvětimi vzešla od vrchního velení armády. Ve skutečnosti však podnět vzešel od zástupců společnosti. V září 1943 se Alfried Krupp stále snažil pro společnost udržet areál Osvětimi. V té době tam pro podnik pracovalo 270 vězňů.
Vězení a Norimberský proces za válečné zločiny
[editovat | editovat zdroj]11. dubna 1945 byl Alfried Krupp von Bohlen und Halbach zatčen americkými jednotkami ve vile Hügel, později převezen do internačního tábora Staumühle a zde vyslýchán až do zahájení procesu. Poté, co Spojenci původně zamýšleli obvinit jeho otce Gustava v prvním norimberském procesu proti hlavním válečným zločinům, ale byl prohlášen za nezpůsobilého stanout před soudem kvůli nemoci a slabosti, obvinili Američané Alfrieda Kruppa von Bohlen und Halbach spolu s jedenácti vedoucími zaměstnanci společnosti Krupp v samostatném procesu (Případ X: Kruppův proces) v roce 1947.
V roce 1948 byl odsouzen k dvanácti letům vězení a ke konfiskaci veškerého jeho majetku za otrocké práce (využívání nucených prací) a drancování hospodářského majetku v okupované zemi. V obžalobě byl obviněn i z plánování útočné války a s tím spojeného spiknutí. Obžaloby byl však zproštěn, neboť firmu v době před 2. světovou válkou vedl jeho otec a nikoli on. V rozhovoru pro britský deník Daily Mail v roce 1959, když se ho zeptali, zda má "nějaký pocit viny", odpověděl: "Jakou vinu? Za to, co se stalo za Hitlera? Ne. Je však politováníhodné, že se samotný německý lid nechal Hitlerem tak oklamat."
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Bertha a Gustav Krupp von Bohlen und Halbach, rodiče Alfrieda
Alfried Krupp von Bohlen und Halbach, uprostřed stojíc
Hrob Alfrieda Kruppa von Bohlen und Halbach na hřbitově Bredeney v rodném Essenu
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Při XI. letních olympijských hrách, jež se konaly roku 1936 v Berlíně, se zúčastnil závodu plachetnic, v němž získal se svojí šestičlennou posádkou bronzovou medaili.[8][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfried Krupp von Bohlen und Halbach na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Alfried Krupp von Bohlen und Halbach. friedhofsguide.hv-essen.de [online]. [cit. 2017-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-26. (německy)
- ↑ Alfried Krupp von Bohlen und Halbach - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2017-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Alfried Krupp von Bohlen und Halbach. historischesportal.essen.de [online]. [cit. 2017-06-15]. Dostupné online. (DE)
- ↑ MUSEUM, Stiftung Deutsches Historisches. Alfried Krupp von Bohlen und Halbach 1907-1967. www.dhm.de [online]. [cit. 2017-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BESSEN, Frank StengleinDorothea. Arndt von Bohlen und Halbach - Leben und Sterben eines „Playboys“. www.waz.de. Dostupné online [cit. 2017-06-15]. (německy)
- ↑ LESE, Deutschland. Deutschland-Lese | Alfried Krupp von Bohlen und Halbach. www.deutschland-lese.de [online]. [cit. 2017-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ (MI), Dominik Reinle. 13. August 1907: Geburt von Alfried Krupp von Bohlen und Halbach. wdr.de. 2007-08-13. Dostupné online [cit. 2017-06-15]. (německy)
- ↑ ROST, Alexander. Unter dem roten Greif. Die Zeit. 2012-11-21. Dostupné online [cit. 2017-06-15]. ISSN 0044-2070. (německy)
- ↑ FRIZ, Diana Maria. Die Stahlgiganten: Alfried Krupp und Berthold Beitz. [s.l.]: Diana Maria Friz 297 s. Dostupné online. ISBN 9783548346915. (německy) Google-Books-ID: Z7_UcAgyXAgC.
