Alexej Butakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexej Butakov
Narození 19. února 1816
Úmrtí 28. června 1869 (ve věku 53 let)
Schwalbach am Taunus
Povolání cestovatel
Ocenění Founder’s Medal (1867)
Řád sv. Stanislava I. stupně
Řád sv. Vladimíra IV. stupně
Řád sv. Anny II. třídy
Řád sv. Anny I. třídy
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexej Ivanovič Butakov (rusky Алексей Иванович Бутаков) (19. února 1816 - 28. června 1869, Schwalbach am Taunus, Německo) byl ruský kontradmirál, jeden z prvních průzkumníků Aralského jezera.

T. ŠevčenkoŠkunery Aralské expedice

Život[editovat | editovat zdroj]

Butakov pocházel z vojenské, námořnické rodiny. Jeho otec byl viceadmirálem a všech 5 synů A.I. Butakova si vybralo námořní kariéru. Po ukončení Námořního vojenského učiliště v Sankt-Petěrburgu v roce 1832, sloužil ve flotile a v roce 1840 se zúčastnil plavby Kronštadt - Mys Dobré naděje - Kamčatka - Mys Horn - Kronštadt jako starší důstojník na lodi „Abo“.

První aralská expedice[editovat | editovat zdroj]

Mapa Aralského jezera A. Butakova (Londýn 1853)

V roce 1848 byl Butakov jmenován velitelem expedice, která měla za cíl prozkoumání Aralského jezera. V Orenburgu byla postavena loď „Konstantin“ do léta 1848 byla dopravena do Raimské pevnosti nedaleko ústí Syrdarji.

V posádce lodi na první plavbě byl ve funkci malíře Taras Ševčenko, ukrajinský básník a buditel, tou dobou pobývající ve vyhnanství v Orenburgu. Na konci srpna 1849 byly práce na popisu Aralského jezera ukončeny. Byl proveden všeobecný průzkum Aralu, změřeny hloubky, podrobně zaměřen ostrov Barsa-Kelmes, objeveno a popsáno souostroví Vozrožděnija, byla provedena astronomická pozorování, meteorologická měření, popsány stavy ledu v zimním období, a byla sestavena sbírka minerálů, předaných následně do důlního institutu v Sankt-Petěrburgu a sbírka flóry. 27. ledna 1849 byl Butakov přijat za člena Ruské geografické společnosti.

V roce 1850 byla na základě Butakovových výzkumů Hydrografickým oddělením Ministerstva námořnictva vydána první námořní mapa Aralského jezera. V roce 1853 publikoval tuto mapu ve zmenšené podobě jako přílohu článku «Survey of the Sea of Aral» ve věstníku Královské geografické společnosti «The Journal of the Royal Geographical Society» v Londýně.

V témž roce 1850 byl Butakov vyslán do Švédska z důvodu objednávky 2 lodí pro Aralskou flotilu. V roce 1852 byly parníky „Perovskij“ a „Obručev“ dodány v rozebraném stavu do pevnosti Raim.

Další aralské výpravy[editovat | editovat zdroj]

Další výzkumy Aralského jezera byly prováděny současně s vojenskými operacemi při obsazování středoasijských území Ruskem, kterých se Aralská flotila zúčastnila. V roce 1853 se „Perovskij“ účastnil obsazení kokandské pevnosti Ak-Mechet. Na podzim 1854 byla aralská loděnice přenesena do Kazalinsku, a v roce 1855 byl podrobně popsán tok řeky Syrdarji až do vzdálenosti 85km za Ak-Mechet. Aralská válečná flotila chránila lodní dopravu, zabezpečovala vojenské transporty, prováděla hydrografické práce. Všechny parníky i pomocné lodě byly vybaveny děly. V červnu 1858 se Butakov vydal na parníku „Perovskij“ po řece Amudarje do města Kungrad. Odtud poskytoval podporu ruskému vyslanectví v Chivě. Když se v roce 1859 Butakov s výsadkem 140 mužů účastnil bojových akcí u Kungradu, byl proveden výzkum a popsán tok Amudarji až do Nukusu.

V lednu 1860 byl A. I. Butakov vyslán do Anglie a USA z důvodu objednávky dvou parníků, plovoucího doku a nákladní lodi pro Aralskou flotilu. V roce 1862 byly oba parníky „Aral“ a „Syrdarja“ spuštěny na vodu v Kazalinsku. V průběhu léta 1863 byl popsán tok Syrdarji od Perovsku v délce 807km.

Poslední léta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1864 Butakov přijel do Sankt-Petěrburgu a pokračoval ve službě na Baltském moři. V roce 1865 byl jmenován mladším velitelem křižníkové eskadry Baltské flotily, v roce 1867 byl povýšen na kontradmirála.

Za výzkum Aralského jezera byl jmenován čestným členem Berlínské geografické společnosti a v roce 1867 obdržel zlatou medaili Londýnské geografické společnosti za výzkum Aralského jezera a ústí Amudarji.

Zemřel v Německu, ve městě Schwalbach, kde pobýval z léčebných důvodů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Butakoff, Alexey. Survey of the Sea of Aral. In: The Journal of the Royal Geographical Society. – Vol. 23. – London : John Murray, 1853. – P. 93-101 : 1 map.
  • Dněvnikovyje zapisi plavanija A. I. Butakova na šchuně Konstantin dlja issedovanija Aralskogo morja v 1848-1849 gg. Taškent : Vydavatelstvi AV UzSSR, 1953. – 52 [5] s.
  • Drbal, Alexandr; Raděj, Karel. Taras Ševčenko : učast v expedicijach ta nauky pro Zemlju i Vsesvit. In: Visnyk geodeziji ta kartografiji (Kyjev). – ISSN 2311-9780. - 2014. - Č. 6. – S. 34-42.
  • Lymarev, Vasilij Iosifovič. Alexej Ivanovič Butakov 1816-1869. Moskva : Nauka, 2006. 180, [2] s. ISBN 5-02-034065-0
  • Ševčenkivskyj slovnyk. Ve dvou dílech. Díl 1. Кyjiv, 1976. 416 s.; Díl 2. Кyjiv, 1978. 412 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бутаков, Алексей Иванович na ruské Wikipedii.