Alexej Alexandrovič Gubarev
Šablona:Infobox Kosmonaut Alexej Alexandrovič Gubarev (rusky Алексей Александрович Губарев 29. března 1931obec Gvardějcy,[1] Kujbyševská oblast SSSR – 21. února 2015 ) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut. Do vesmíru letěl dvakrát jako velitel kosmických lodí Sojuz.
Život
Mládí a výcvik
V roce 1936 mu zemřel otec a přestěhovali se k Moskvě, do sovchozu Čašnikovo. Zde se zastavila fronta v II. světové válce a na desetidenní boje ve vsi stále vzpomínal.[2] Měl tři sestry. Celá rodina tvrdě pracovala na poli kvůli dodávkám na frontu. V roce 1950 ukončil střední školu v Krjukově a dostal se do Vojenského leteckého učiliště námořnictva. Po třech letech výuky jej poslali na Dálný východ do základní vojenské služby. V roce 1957 odešel studovat Vojenskou leteckou akademii J. A. Gagarina. V době startu Gagarina byl velitelem letky v hodnosti 1. třídy u Černého moře. Po nalétání 2000 hodin jej velitel v roce 1963 doporučil do oddílu kosmonautů. Na svůj první let čekal přes 10 let. Nejdříve byl cvičen pro sovětské lunární programy a pro vojenské mise Sojuzu Almaz. Letěl poprvé v roce 1975.
Lety do vesmíru
Startoval se Sojuzem 17 v lednu 1975 na palubě s kosmonautem Grečkem z kosmodromu Bajkonur, spojili se jako první expedice s orbitální stanicí Saljut 4 a po měsíci práce (a trápení se zaměřováním dalekohledu) se vrátili v pořádku na Zemi.
O tři roky později v rámci programu Interkosmos odstartoval s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem na stanici Saljut 6, dolů se vrátil za 8 dní. Byla to první mezinárodní posádka ze Země na oběžné dráze.[3]
Po letech
Při návštěvě ČSSR byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny ČSSR, je dvojnásobným držitelem vyznamenání Hrdina Sovětského svazu, má Gagarinovu zlatou medaili. Je čestným občanem měst Kaluga, Arkalyk, Celinograd, Praha a České Budějovice. Je ženatý a má dvě děti. V roce 1980 po něm byla pojmenována jedna z planetek, objevená na Kleti (ČSSR).
Svoji kariéru kosmonauta ukončil v roce 1981 a přijal administrativní místo v Gagarinově výcvikovém středisku. V roce 1990 byl povýšen na generálmajora. V letech 1990 – 1996 byl náměstkem generálního ředitele společnosti „Ščelkovavtotrans“.
V roce 1982 vydal knihu Притяжение невесомости (Priťaženije něvěsomosti, Přitažlivost beztíže).
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 4, s. 25.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Alexej Alexandrovič Gubarev, s. 90.
Literatura
- GUBAREV, Alexej; REMEK, Vladimír. Splněné naděje. Praha: Panorama, 1979..