Alexandre Herculano

Alexandre Herculano
Alexandre Hercualno na obraze Joãa Pedrosa
Rodné jméno	Alexandre Herculano de Carvalho e Araújo
Narození	28. března 1810 Lisabon
Úmrtí	13. září 1877 (ve věku 67 let) Vale de Lobos, Santarém
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Klášter jeronymitů, Lisabon
Povolání	historik, politik, novinář, prozaik, dramatik, básník
Národnost	portugalská
Stát	Portugalské království
Alma mater	Královská námořní akademie (Academia Real de Marinha)
Žánr	historický román, historiografie
Literární hnutí	romantismus
Významná díla	História de Portugal (Dějiny Portugalska)
Manžel(ka)	Mariana Hermínia de Meira
Rodiče	Teodoro Cândido de Araújo a Maria do Carmo Carvalho de São Boaventura
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandre Herculano de Carvalho e Araújo (28. března 1810 Lisabon – 13. září 1877 Vale de Lobos, Santarém) byl portugalský historik, politik a novinář a romantický prozaik, dramatik a básník. Je považován za zakladatele portugalského historického románu.

Život

Pocházel z rodiny nižšího úředníka liberálního myšlení Z finančních důvodů nemohl studovat na univerzitě. Klasické vzdělání, které zahrnovalo latinu, logiku a rétoriku, získal v letech 1821-1825 v klášteře Necessidades patřící Kongregaci oratoria svatého Filipa Neri. Od roku 1825 studoval matematiku na Královské námořní akademii (Academia Real de Marinha). Protože se chtěl stát obchodníkem, navštěvoval od roku 1830 také obchodní školu Aula do Comércio, kde získal znalosti z ekonomie, účetnictví a statistiky. V letech 1830-1831 se zúčastnil kurzu diplomatiky a paleografie, který se konal v královském archivu Torre do Tombo. Znal také jazyky, kromě latiny také francouzštinu, němčinu, španělštinu a italštinu. Jeho literární nadání bylo velmi obohaceno účastí v literárním kruhu markýzy de Alorna, kterou navštěvoval se svým přítelem Almeidou Garrettem.

Liberální myšlení jej vedlo k tomu, že se roku 1831 připojil k povstání proti absolutistické vládě krále Miguela I. Po jeho potlačení musel uprchnout do Anglie a odtud do Francie, kde se seznámil s díly francouzských historiků a romantických spisovatelů. Roku 1832 se jako dobrovolník zúčastnil vylodění vojska Pedra IV. poblíž Porta. Po jeho zabrání se zúčastnil dalších vojenských operací včetně ročního obléhání města silami věrnými Miguelovi I.

Od roku 1833 působil jako knihovník v portské knihovně a v letech 1834 až 1835 publikoval důležité články o literární teorii v časopise Repositório Literário v Portu, Místo knihovníka opustil roku 1836 na protest proti vládě vzešlé z tzv. říjnové revoluce. Roku 1837 založil literární týdeník O Panorama, který významně přispěl k šíření romantismu v Portugalsku a ve kterém publikoval své první historické povídky a romány. Roku 1839 byl jmenován ředitelem královských knihoven. V letech 1840-1841 krátce působil v parlamentu jako poslanec za tzv. Chartistickou stranu (Partido Cartista).

Alexandre Herculano na svém statku ve Vale de Lobos

Během diktatury Costy Cabrala se stáhl do ústraní a věnoval se literatuře a svému historickému výzkumu, jehož výsledkem byly čtyři svazky História de Portugal (Dějiny Portugalska), publikované v průběhu následujících dvou desetiletí. Roku 1851 se vrátil zpět na politickou scénu, ale brzy se opět ocitl v opozici. Založil časopisy O País (1851) a O Português (1853), ve kterých kritizoval nově vzniklou vládu. Roku 1852 se stal členem a roku 1855 viceprezidentem Královské akademie věd (Real Academia das Ciências de Lisboa) a byl pověřen shromažďováním historických středověkých dokumentů, což vyústilo v publikaci Portugaliae Monumenta Historica (Portugalské historické památky), jejíž vydávání bylo zahájeno v roce 1856. V tomto roce se také stal spoluzakladatelem Pokrokové historické strany (Partido Progressista Histórico) a kritizoval konkordát se Svatým stolcem. Snažil se také prosadit občanský sňatek vedle církevního v rámci práce ve výboru revidujícího návrh občanského zákoníku, což vše opět vedlo k jeho kontroverzi s duchovenstvem.

Herculanův hrob v Klášteře jeronymitů

Roku 1867 se oženil se svou láskou z mládí Marianou Hermínií de Meira a zklamaný politikou a veřejným životem odešel na svůj statek ve Vale de Lobos blízko Santarému, zakoupený z výtěžku prodeje svých děl, Věnoval se zde téměř výlučně venkovskému životu a stal se producentem známého olivového oleje Azeite Herculano. Přesto pokračoval v práci na Portugalských historických památkách, roku 1871 vystoupil proti zákazu Konferencí v kasinu (Conferências do Casino, což bylo fórum mladé portugalské intelektuální generace pro veřejnou diskusi o politice, společnosti, literatuře, vzdělání a náboženství s cílem přinést do Portugalska nové myšlenky.), v letech 1873 až 1876 řídil vydání prvních tří svazků svých esejí, kritik a studií Opúsculos (Drobná dílka) a také udržoval korespondenci s několika osobnostmi politického a literárního života.

Zemřel bezdětný roku 1877 na zápal plic a za celonárodního smutku byl pochován v Klášteře jeronymitů (Mosteiro dos Jerónimos) v Belému (dnes součást Lisabonu).

Dílo

Herculano je považován za zakladatele portugalského historického románu. Svou literární činnost však v mládí začal jako básník hloubavé politicko-náboženské lyriky vyznačující se romantickou obrazotvorností a sklonem k filozofické meditaci. Napsal také několik divadelních her. Jako prozaik se představil koncem třicátých let v časopisech O Panorama a A Ilustração, kde začal vydávat nejprve romantické historické povídky a novely a později na pokračování i romány z portugalského středověku, ve kterých se projevuje vliv Waltra Scotta a Victora Huga. Zobrazuje v nich významné momenty národních dějin: období arabské nadvlády, formování samostatného státu a upevnění jeho nezávislosti. Prolíná se v nich majestátní epopej s tragickými motivy, s tématy boje dobra a zla, msty, svatokrádeže a pokání, rytířského kultu a nepřátelství různých společenských skupin. Jsou napsány s básnickým zabarvením a s citem pro historický a místní kolorit.

Ve svých odborných historických pracích vycházel z teorií francouzských historiků Augustina Thierryho a Françoise Guizota a z německé školy Friedricha Carla von Savignyho. Usiloval o vědecký přístup oproštěný od pověr a spekulací a o zobrazování společenských problémů projevujících se ve společenských konfrontacích. Kritizoval také státní a církevní absolutismus. Významné jsou i jeho polemické a teoretické práce i protiklerikální články, v nichž se obráží cítění liberála žijícího problémy své doby.

Výběrová bibliografie

Poezie

Básně, druhé vydání z roku 1860

• A Voz do Profeta (1836-1837, Hlas proroka), dvoudílný básnický pamflet s politicko-mesiášským obsahem, který vyjadřuje protest proti vládě po tzv. říjnové revoluci v Portugalsku a nese vliv francouzského kněze a filozofa Lamennaise.
• A Harpa do Crente (1838, Harfa věřícího), básnická sbírka s politickými, morálními a náboženskými tématy zabývající se problémy jako je vliv divoké a grandiózní přírody na lidský život, exil a samota, krutost války a kontrast mezi malostí člověka a velikostí Boha.
• Poesias (1850, Básně), souborné vydání autorových básní. Obsahuje Harfu věřícího a další básně.

Divadelní hry

• O Fronteiro de África ou três noites aziagas (1838, Africký hraničář aneb Tři zkázonosné noci), historické drama o třech dějstvích odehrávajíí se v Africe v době římské nadvlády. Hlavním hrdinou je mladý římský voják, který se zamiluje do Afričanky, ale je zrazen svým nejlepším přítelem a nakonec je zajat nepřítelem. Během vězení má mystické vize, které ho vedou ke zpochybňování jeho víry a loajality k Římské říši.
• Os Infantes em Ceuta (1844, Infanti v Ceutě), lyrické drama o jednom dějství týkající se dobytí Ceuty roku 1415 (název je odvozen od přítomnosti synů portugalského krále Jana I.. (Eduard, Petr a Jindřich) ve vojsku. Hra byla složena výslovně pro zpěv v Lisabonské filharmonické akademii v den výročí jejího založení.

Próza

• De Jersey a Granville (1831, Z Jersey do Granville), cestopisná povídka, v níž autor satirizuje anglickou povahu a zvyky.
• O monge de Cister (1840, Cisterciácký mnich), historický román z období upevňování samostatnosti Portugalského království za vlády krále Jana I.. Poprvé byl publikován na pokračování v časopise O Panorama, knižně byl vydán roku 1844. Hlavním hrdinou je rytíř Frei Vasco, který se sice stal mnichem, ale neustále v sobě živí nenávist ke svému sokovi v lásce a touhu po pomtě.
• O Pároco da Aldeia (1843, Vesnický kněz), román, který předjímá venkovské romány Júlia Dinise. Poprvé byl zveřejněnna pokračování v časopise O Panorama, knižně byl vydán roku 1847. Dílo je založeno na autorových vzpomínkách na venkovského faráře Lázara Tomé a je v něm vyzdvihován život na vesnici a sociální i emotivní význam náboženství.
• O Bobo (1843, Šašek), historický román z období formování nezávislého portugalského státu. Dílo bylo původně publikováno na pokračování v časopise O Panorama a poté autorem přepracováno a rozšířeno a po jeho smrti vydáno knižně roku 1878. Román se odehrává roku 1128 několik dní před bitvou na São Mamede, v níž se střetla vojska Afonsa Henriquese s armádou jeho matky, hraběnky Teresy de Leão, a jejího milence, hraběte Fernãa Perese de Trava, který se pokoušel získat vládu v Portugalském hrabství. Vlastní děj plný romantických a machiavellistických intrik se odehrává v prostoru hradu Guimarães a hraje v nich klíčovou roli zdánlivě bezvýznamný muž, kterým všichni opovrhují, dvorní šašek Bibas.
• Eurico, o Presbítero (1844, Presbyter Eurich), historický román, ve kterém se autor na pozadí morálního a politického rozvratu na konci vizigótské monarchie na Pyrenejském poloostrově po prohrané bitvě u Guadalete roku 711 s invazními silami muslimského umajjovského chalífátu zabývá eticko-náboženským problémem celibátu prostřednictvím hlavní postavy Euricha, který se stal knězem kvůli nemožné lásce k Hermengardě pocházející z královské rodiny.
• Lendas e narrativas (1851, Legendy a vyprávění), dvoudílná sbírka historických povídek a novel z portugalského středověku, které byly publikovány v letech 1837 až 1845 v časopisech O Panorama a A Ilustração. První díl obsahuje díla O Alcaide de Santarém (1845, Starosta Santarému), Arras por Foro de Espanha (1841-2, Věno podle španělského soudu), O Castelo de Faria (1839, Hrad Faria) a A Abóbada (1839, Klenba). Ve druhém dile je Destruição de Áuria (1838, Zpustošení Áurie), A Dama Pé de Cabra ('1843, Paní Kozonožka), O Bispo Negro (1839, Černý biskup), A Morte do Lidador (1839, Smrt bojovníka), O Emprazado (1837, Boží soud), O Mestre Assassinado (1838. Zavražděný mistr), Mestre Gil (1838, Mistr Gil), Três Meses em Calecut (1839, Tři měsíce v Kalkatě) a O Cronista (1839, Kronikář).

Dějepisné práce

Dějiny vzniku a zavedení inkvizice v Portugalsku

• História de Portugal (1846–1853, Dějiny Portugalska), čtyřsvazkové dílo, ve kterém Herculano uplatnil vědecký přístup oproštěný od pověr a spekulací. Výchozím bodem byly autorovy Cartas sobre a História de Portugal (Dopisy o historii Portugalska), které vyšly roku 1842 v časopise Revista Universal Lisbonense. Jednotlivé svazky byly pak vydány v letech 1846, 1847, 1849 a 1853 a pokrývají dějiny od počátku portuglaské monarchie až do vlády krále Alfonse III. Již vydání prvního dílu vyvolalo autorův spor s duchovenstvem, když v knize zpochybnil zázrak zjevení Krista v bitvě u Ourique v roce 1139. Původní záměr autora bylo dovést dějny do obnovy nezávislosti Portugalska roku 1640, ale kontroverze z duchovenstvem vedla k tomu, že dílo zůstalo nedokončeno.
• História da Origem e Estabelecimento da Inquisição em Portugal (1854–1859, Dějiny vzniku a zavedení inkvizice v Portugalsku), třísvazkové antiklerikální dílo věnované dějinám náboženské netolerance a krtitice státního a církevního absolutismu. Herculano se ve spise zabývá vznikem inkvizičního systému, zkoumá vztahy mezi inkvizicí a politickou mocí, popisuje situaci Židů v zemi i krutosti prováděné inkvizitory.
• Portugaliæ Monumenta Historica (1856–1873, Portugalské historické památky), sbírka latinských a galicijsko-portugalských středověkých písemných pramenů k dějinám Portugalska vydaná Lisabonskou akademií věd. Herculano, inspirován německou sbírkou Monumenta Germaniae Historica uspořádal tři svazky: Scriptores (Autoři), Leges et Consuetudines (Zákony a zvyky) a Diplomata et Chartae (Diplomy a listiny). Roku 1917 byla sbírka rozšířena o čtvrtý svazek Inquisitiones (Vyšetřování).

Eseje, studie, polemické spisy

• Qual é o estado da nossa literatura? Qual o trilho que ela hoje deve seguir? (1834, Jaký je stav naší literatury? Jakou cestou by se má dnes dát?), literárně-kritická studie.
• Poesia: Imitação - Belo - Unidade (1835, Poezie: Nápodoba – Krása – Jednota), literárně-kritická studie.
• Eu e o Clero (1850, Já a klerus) a Solemnia Verba (1850, Slavnostní slova), protiklerikální Herculanovy odpovědi na útoky konzervaticních církevních kruhů proti prvnímu dílu jeho Dějin Portugalska.
• Estudos sobre o casamento civil (1866, Studie o občanském sňatku), rozsáhlá studie týkající se kontroverze s duchovenstvem ohledně přípustnosti občanského sňatku, o které uvažoval výbor revidující návrh občanského zákoníku na návrh Herculana, jedné z jeho předních osobností. Studie byla církví zakázána a zařazena do seznamu zapovězených knih Index Librorum Prohibitorum.
• A Supressão das Conferências do Casino (1871, Zrušení konferencí v kasínu), protest proti zákazu Konferencí v kasinu.
• Opúsculos (1873-1908, Drobná dílka), desetisvazkové vydání textů rozptýlených v různých novinách a časopisech věnovaných nejrůznějším tématům. První tři svazky byly v letech 1873-1876 ještě uspořádány Herculanem, zbývajících sedm bylo vydáno posmrtně. Jde o eseje a články o veřejných a kontroverzních otázkách, o historické studie a o články týkající se literární teorie a kritiky.

Filmové a televizní adaptace

• O Bobo (1987, Šašek), portugalský film, režie José Álvaro Morais, film získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu hlavní cenu Zlatého leoparda.
• A Abóbada (2021, Klenba), portugalský televizní film, režie Cláudia Clemente.

Česká vydání

• Černý biskup a jiné příběhy. Praha: Torst 2006. Přeložila Irena Kurzová, doprovodnou studii napsala Silvie Špánková, středověkou legendu Paní Kozonožka přeložila Šárka Grauová, verše přeložil Jiří Pelán. Jde o výbor z knihy Legendy a vyprávění obsahující povídky Zpustošení Áurie, Paní Kozonožka, Černý biskup, Boží soud a Zavražděný mistr.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandre Herculano na Wikimedia Commons
• Autor Alexandre Herculano ve Wikizdrojích (portugalsky)
• Plné texty děl autora Alexandre Herculano na projektu Gutenberg (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandre Herculano
• Díla Alexandra Herculana v Národní knihovně Portugalska
• Alexandre Herculano na Internet Archive
• Herculano de Carvalho e Araújo, Alexandre. Enciclopedia Treccani. Dostupné online
• Alejandro Herculano de Carvalho e Araujo. Catholic Encyclopedia. Dostupné online
• Alexandre Herculano v Databázi knih

Autoritní data	NKC: jn20000602896 BNE: XX967541 BNF: cb11886532s (data) CANTIC: 981058615464606706 GND: 11898389X ICCU: MILV072735 ISNI: 0000 0001 0862 369X LCCN: n50051418 NLA: 36515238 NLI: 987007262509205171 NTA: 069232490 PLWABN: 9810541420705606 SELIBR: 190550 SNAC: w69p4bhw SUDOC: 026658615 Trove: 1266484 VcBA: 495/130655, 495/174399 VIAF: 2464795 WorldCat Entities: E39PBJmhK9M9DwqdpYb4JgPmh3

Portály: Portugalsko | Literatura