Alexandra Pachmutovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexandra Pachmutovová
V roce 2004
V roce 2004
Základní informace
PřezdívkaČlověk-píseň
Narození9. listopadu 1929 (94 let)
Sovětský svaz Beketovka u Stalingradu
Žánrypopulární hudba
Povoláníhudební skladatelka
Nástrojeklavír
Významná dílapísně, filmová hudba, Koncert pro trubku a orchestr
OceněníCena leninského komsomolu (1966)
Řád rudého praporu práce (1967 a 1971)
zasloužilý umělecký pracovník RSFSR (1971)
Státní cena SSSR (1975 a 1982)
národní umělec RSFSR (1977)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Nikolaj Dobronravov (1956–2023)
Webpakhmutova.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandra Nikolajevna Pachmutovová (rusky: Алекса́ндра Никола́евна Па́хмутова, * 9. listopadu 1929, Beketovka u Stalingradu) je ruská a sovětská hudební skladatelka, zejména populárních písní tzv. sovětské estrády.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v obci Beketovka u tehdejšího Stalingradu (nyní je součástí Volgogradu). Její otec byl zaměstnán v lesním závodě a byl hudebník-amatér.[2] Už ve třech letech začala hrát na klavír a ve čtyřech letech komponovat.[2][3] Hudební vzdělání jí přerušila druhá světová válka; její stalingradskou učitelku hudby Marii Troickou zabila bomba v listopadu 1941, malou Alju nedlouho poté ze Stalingradu evakuovali.[4] Studia dokončila na Moskevské státní hudební konzervatoři, kde ji vyučoval Vissarion Šebalin.[3] Absolvovala ji v roce 1953 jako diplomovaná skladatelka[5] a následující postgraduální studium ukončila s disertací věnovanou hudbě Michaila Glinky v roce 1956.[3] Začala se věnovat profesionálně povolání skladatelky.

V roce 1956 se seznámila s budoucím manželem, básníkem Nikolajem Dobronravovem. Ke 40 letům od založení Komsomolu byl v roce 1958 natočen film Po tu storonu (rusky: По ту сторону), do něhož napsala píseň Píseň o neklidném mládí (rusky Песня о тревожной молодости), která ji nasměrovala k její budoucí hlavní sféře umělecké tvorby.[4] Definitivně se proslavila od 60. let,[6] její písně se staly klíčovou součástí sovětské oficiální populární hudební kultury,[2] stala se jedním z „advokátů“ komunistického režimu, např. na různých cestách po budovatelských stavbách na Sibiři a jinde, kde vystupování umělců napravovalo nedostatky v sociálním zajištění tamních pracujících.[4] Písně interpretovali je přední zpěváci, zpěvačky a hudební skupiny, ale třeba také sbor Alexandrovci a další. Sama nikdy nebyla členkou komunistické strany a některé její písně (paradoxně včetně Písně o Leninovi) byly zakázány.[2]

V letech 1968 až 1991 byla tajemnicí Svazu skladatelů SSSR, do roku 1995 tajemnicí Svazu skladatelů Ruska.[7] V letech 1980 až 1990 byla poslankyní Nejvyššího sovětu RSFSR.[7]

Napsala několik písní pro Letní olympijské hry 1980 v Moskvě, píseň Na shledanou, Moskvo! (rusky До свидания, Москва!), která zazněla poprvé na slavnostním zakončení a doprovázela odlet maskota olympiády medvěda Mišky, ji proslavila na celém světě.[2] Byla též autorkou hudby k oficiálnímu dokumentárnímu filmu o olympijských hrách O sport, ty – mir! (rusky О спорт, ты – мир!), za kterou dostala svou druhou Státní cenu. Po nástupu perestrojky a po rozpadu Sovětského svazu se její tvorba začala vytrácet z rozhlasu a televize, a přestože se pouštěla i do nových žánrů taneční hudby nebo rapu, zůstala i v této oblasti věrná svým zásadám nezklouzávat k lehkomyslnosti.[1]

Byla přezdívána člověk-píseň[5] a označována za žijící legendu.[8]

V mládí s manželem často cestovali,[5] v posledních letech žijí v Moskvě.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Její dílo zahrnuje skladby různých žánrů. Věnovala se i klasické hudbě (tři desítky symfonických děl,[2] např. Ruská suita, Koncert pro trubku a orchestr, kantáta Vasilij Ťorkin, „pionýrské“ kantáty pro dětský sbor, balet Osvícení), napsala hudbu k dlouhé řadě filmů, základ její tvorby ale tvoří písňová tvorba.

Zhudebňovala texty nejrůznějších autorů, úzce spolupracovala s básníkem Nikolajem Dobronravovem, který se stal jejím manželem.[5]

Základem jejích písní je originální, lyrická a citlivá, ale prostá zpěvnost,[1] souznějící s ruskou lidovou tradicí, kvůli které jsou mnohé její písně považované za lidové.[5]

Psala zejména lyrické písně, ale zejména v mládí se věnovala též písním hrdinským a budovatelským, celou řadu písní napsala o prvním kosmonautovi Juriji Gagarinovi[5] a později o sportu, zejména v období kolem roku 1980.

Celkem napsala více než 400 písní,[6] z nichž mezi nejoblíbenější patří[6][7][8]: 

  • Bělověžskaja pušča (Беловежская пуща, česky: Bělověžský les, spadá do tzv. běloruského období tvorby, mnozí muzikologové ji považují za vrchol její tvorby[1])
  • Do svidaňja, Moskva! ( До свиданья, Москва!, česky: Na shledanou, Moskvo!; k zakončení Letních olympijských her 1980)
  • Geologi (Геологи, česky: Geologové)
  • Glavnoje, rebjata, serdcem ně starjeť! (Главное, ребята, сердцем не стареть!, česky: Hlavní je, děti, srdcem nestárnout!)
  • I vnov' prodolžaetsja boj (И вновь продолжается бой, česky: A znovu pokračuje boj)
  • Kak molody my byli (Как молоды мы были, česky: Jak mladí jsme byli)
  • Komanda molodosti našej ( Команда молодости нашей, česky: Družstvo našeho mládí; z filmu Balada o sportu z roku 1980)
  • Naděžda (Надежда, česky: Naděje)
  • Něžnosť (Нежность, česky: Něžnost; o Antoinu de Saint-Exupérym[4])
  • Obnimaja něbo (Обнимая небо, česky: Objímaje nebe; o letcích)
  • Orljata učatsja letať (Орлята учатся летать, česky: Mladí orli se učí létat)
  • cyklus Sozvězdie Gagarina (Созвездие Гагарина, česky: Souhvězdí Gagarina)
  • Staryj kljon (Старый клен, česky: Starý javor)

Vydala několik sborníků písní a alb, ať už jde o soundtracky s její hudbou k filmům, nebo o autorská alba populárních písní. Album Písně Alexandry Pachmutovové získalo Zlatou desku vydavatelství Melodija.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Alexandra Pachmutovová přebírá od Dmitrije Medveděva Řád za zásluhy o vlast. (2009)

V roce 1967 byla oceněna Cenou Leninského Komsomolu. V roce 1984 byla jmenována národní umělkyní Sovětského svazu. V roce 1990 získala titul Hrdina socialistické práce.[3] Dvakrát obdržela Leninův řád (1979 a 1990).[2] Dvakrát dostala Státní cenu SSSR.

V roce 2000 ji ruský prezident Vladimir Putin vyznamenal řádem Za zásluhy o vlast druhého stupně a v roce 2009 jeho nástupce Dmitrij Medveděv řádem Za zásluhy o vlast prvního stupně.[9] V dubnu 2010 obdržela cenu Společenství nezávislých států Hvězda Vítězství.[5]

Je čestnou občankou Volgogradu, Bratsku a Moskvy.[7]

Astronomka Ljudmila Černychová po ní v roce 1976 pojmenovala asteroid 1889 Pakhmutova.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d RETINSKIJ, Stanislav. Pachmutova i Dobronravov: «Zapovednyj napev, zapovednaja dal'…». Odna rodina [online]. 2013-12-01 [cit. 2013-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-15. 
  2. ↑ a b c d e f g CHOROŠEVSKIJ, Andrej. 100 znamenitych simvolov sovětskoj epochi. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Aleksandra Pachmutova i Nikolaj Dobronravov. 
  3. ↑ a b c d e Pakhmutova Alexandra Biography [online]. Russians Abroad : Russian Music [cit. 2013-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-08-2007. 
  4. ↑ a b c d Pachmutova Aleksandra [online]. Muzykanty XX věka (ormn.net). (rusky) 
  5. ↑ a b c d e f g Alexandra Pachmutovová: Člověk-píseň. Hlas Ruska [online]. 2009-11-09 [cit. 2013-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-15. 
  6. ↑ a b c Aleksandra ("Alya") Pakhmutova [online]. Famous Russian Women. 
  7. ↑ a b c d e Pachmutova Aleksandra Nikolajevna. Biografičeskaja spravka. RIA Novosti [online]. 2009-11-09. Dostupné online. (rusky) 
  8. ↑ a b Aleksandra Pachmutova otmečaet děň rožděnija. Komsomolskaja pravda v Ukraině [online]. 2013-11-09 [cit. 2013-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-12. 
  9. ↑ Rozhodnutí Archivováno 23. 4. 2013 na Wayback Machine. prezidenta Ruské federace o vyznamenání řádem Za zásluhy o vlast. Kremlin.ru, 9. 11. 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandra_Pachmutovová&oldid=22234026“