Aleksandra Krunićová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Alexandra Krunićová)
Aleksandra Krunićová
Александра Крунић
Krunićová na French Open 2018
Krunićová na French Open 2018
StátSrbskoSrbsko Srbsko
Datum narození15. března 1993 (31 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko
BydlištěMoskva, Rusko
Výška167 cm
Hmotnost48 kg
Profesionál od2008[1]
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek3 461 705 USD
Dvouhra
Poměr zápasů361–268
Tituly1 WTA, 1 WTA 125K, 9 ITF
Nejvyšší umístění39. místo (18. června 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledon3. kolo (2015)
US Open4. kolo (2014)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů206–169
Tituly6 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění35. místo (30. září 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2021)
French Open3. kolo (2016)
Wimbledončtvrtfinále (2021)
US Open3. kolo (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022)
Wimbledon2. kolo (2022)
Týmové soutěže
Fed Cupfinále (2012)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220926a26. září 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Během wimbledonské kvalifikace 2016

Aleksandra Krunićová (srbsky Александра Крунић; narozená 15. března 1993 Moskva) je srbská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový a šest deblových turnaje. K nim přidala jeden singlový triumf v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červnu 2018 na 39. místě a ve čtyřhře pak v září 2019 na 35. místě. Od sezóny 2018 ji trénuje bývalá australská tenistka Sarah Stoneová. V letech 2016–2018 tuto roli plnila Nizozemka Elise Tamaëlaová a předtím Mojmir Mihal.[3]

V srbském fedcupovém týmu debutovala v roce 2009 baráží Světové skupiny proti Španělsku. V roce 2012 byla členkou týmu, který poprvé postoupil do finále proti České republice. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupila k dvaceti pěti mezistátním utkáním s bilancí 12–7 ve dvouhře a 12–5 ve čtyřhře.[4]

Srbsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v ženské dvouhře startovala jako náhradnice. Vypadla v prvním kole, když ve dvou setech nestačila na Francouzku Kristinu Mladenovicovou. Do ženské čtyřhry nastoupila s Jelenou Jankovićovou. Soutěž opustily po prohře v úvodním kole od britského páru Johanna KontaováHeather Watsonová.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Moskvě v březnu 1993 do rodiny Bratislava a Ivany Krunićových, srbských imigrantů v Rusku. Má sestru Anastasiu Krunićovou.[5] Domovským oddílem je Červená hvězda Bělehrad.[1] Žije v Moskvě a hovoří srbsky, rusky, anglicky a slovensky

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na juniorce čtyřhry Australian Open 2009 si zahrála s Polkou Sandrou Zaniewskou finále, v němž podlehly americko-chorvatskému páru Christina McHaleová a Ajla Tomljanovićová. Deblový debut na okruhu WTA zaznamenala na turnaji Banka Koper Slovenia Open 2010.[6] První dvouhru pak v nejvyšší úrovni ženského tenisu odehrála v sezóně 2011 na turnaji v Budapešti.

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála na červencovém Baku Cupu 2013, když ve finále čtyřhry s Řekyní Eleni Daniilidouovou podlehly dvojici Iryna Burjačoková a Oxana Kalašnikovová až v rozhodujícím supertiebreaku. První titul pak vybojovala na zářijovém Tashkent Open 2014, na němž se její spoluhráčkou stala Češka Kateřina Siniaková. V závěrečném duelu zdolaly ruský pár Margarita Gasparjanová a Alexandra Panovová. Druhou trofej přidala na rabatském Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2016 po boku švýcarské hráčky Xenie Knollové a výhře nad německo-rumunskou sestavou Tatjana Mariová a Ioana Raluca Olaruová.[3]

V rámci nejvyšší grandslamové kategorie si zahrála osmifinále ženské dvouhry US Open 2014, když zvládla tříkolovou kvalifikaci. V hlavní soutěži postupně vyřadila Polku Katarzynu Piterovou, dvacátou sedmou nasazenou Američanku Madison Keysovou a českou turnajovou trojku Petru Kvitovou. Ve čtvrté fázi však nenašla recept na šestnáctou nasazenou Viktorii Azarenkovou. V úvodním kole US Open 2017 přehrála britskou světovou sedmičku Johannu Kontaovou. Soutěž opustila ve třetím zápase po porážce od Julie Görgesové.[3]

Na zářijovém Guangzhou International Women's Open 2017 v Kantonu se po výhře nad Yaninou Wickmayerovou poprvé probojovala do finále dvouhry na túře WTA. V něm pak podlehla druhé nasazené Číňance a světové třicítce Čang Šuaj po třísetovém průběhu.[7] Skalp světové dvojky Garbiñe Muguruzaové si připsala ve druhém kole lednového Brisbane International 2018, když soupeřka v průběhu třetího setu duel skrečovala. Následně podlehla Lotyšce Anastasiji Sevastovové. První singlovou trofej na túře WTA si odvezla z travnatého Libéma Open 2018 v Romalenu u 's-Hertogenbosche, kde prošla do finále přes nejvýše nasazenou Američanku Coco Vandewegheovou. Utkání rozhodl až tiebreak závěrečné třetí sady a odvrácený mečbol Srbky. V boji o titul pak zdolala belgickou tenistku Kirsten Flipkensovou po třísetovém průběhu. Belgičanka přitom ve druhé sadě šla za stavu 5–4 podávat na vítězství v turnaji, ale hru ztratila čistou hrou. Triumfem se Krunićová stala po Ósakaové druhou hráčkou v probíhající sezóně, která vybojovala debutovou kariérní trofej.[8]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (2–0 Č)
International / WTA 250 (1–2 D, 4–5 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 23. září 2017 Kanton, Čína tvrdý Čína Čang Šuaj 2–6, 6–3, 2–6
Vítězka 1. 13. června 2018 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Belgie Kirsten Flipkensová 6–7(0–7), 7–5, 6–1
Finalistka 2. červenec 2022 Budapešť, Maďarsko antuka USA Bernarda Peraová 3–6, 3–6

Čtyřhra: 11 (6–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 28. července 2013 Baku, Ázerbájdžán tvrdý Řecko Eleni Daniilidou Ukrajina Iryna Burjačoková
Gruzie Oxana Kalašnikovová
6–4, 6–7(3–7), [4–10]
Vítězka 1. 13. září 2014 Taškent, Uzbekistán tvrdý Česko Kateřina Siniaková Rusko Margarita Gasparjanová
Rusko Alexandra Panovová
6–2, 6–1
Vítězka 2. 29. dubna 2016 Rabat, Maroko antuka Švýcarsko Xenia Knollová Německo Tatjana Mariová
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
6–3, 6–0
Finalistka 2. 11. června 2016 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Švýcarsko Xenia Knollová Gruzie Oxana Kalašnikovová
Kazachstán Jaroslava Švedovová
1–6, 1–6
Vítězka 3. 11. ledna 2019 Sydney, Austrálie tvrdý Česko Kateřina Siniaková Japonsko Eri Hozumiová
Polsko Alicja Rosolská
6–1, 7–6(7–3)
Vítězka 4. 16. června 2019 Rosmalen, Nizozemí tráva Japonsko Šúko Aojamová Nizozemsko Lesley Kerkhoveová
Nizozemsko Bibiane Schoofsová
7–5, 6–3
Vítězka 5. 21. května 2021 Bělehrad, Srbsko antuka Srbsko Nina Stojanovićová Belgie Greet Minnenová
Belgie Alison Van Uytvancková
6–0, 6–2
Finalistka 3. září 2021 Portorož, Slovinsko tvrdý Nizozemsko Lesley Pattinama Kerkhoveová Rusko Anna Kalinská
Slovensko Tereza Mihalíková
6–4, 2–6, [10–12]
Finalistka 4. říjen 2021 Kluž, Rumunsko tvrdý (h) Nizozemsko Lesley Pattinama Kerkhoveová Rumunsko Irina Baraová
Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová
6–4, 1–6, [9–11]
Vítězka 6. 25. června 2022 Eastbourne, Spojené království tráva Polsko Magda Linetteová Ukrajina Ljudmyla Kičenoková
Lotyšsko Jeļena Ostapenková
bez boje
Finalistka 5. 27. srpna 2022 Cleveland, Spojené státy tvrdý Kazachstán Anna Danilinová USA Nicole Melichar-Martinezová
Austrálie Ellen Perezová
5–7, 3–6

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D)

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 11. června 2017 Bol, Chorvatsko antuka Rumunsko Alexandra Cadanțuová 6–3, 3–0skreč

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 12 (9–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 6. července 2008 Prokuplje, Srbsko antuka Bulharsko Tanja Germanljeva 6–4, 6–1
Finalistka 1. 12. července 2009 Prokuplje, Srbsko antuka Bulharsko Dalia Zafirova 3–6, 6–7(3–7)
Vítězka 2. 29. srpna 2009 Velenje, Slovinsko antuka Chorvatsko Nika Ožegovićová 6–3, 6–1
Vítězka 3. 18. října 2009 Dubrovník, Chorvatsko antuka Slovensko Karin Morgošová 6–0, 6–3
Vítězka 4. 10. ledna 2010 Kanton, ČLR tvrdý Čína Čou I-miao 6–3, 7–5
Vítězka 5. 22. května 2010 Moskva, Rusko antuka Rusko Natalija Ryžonkovová 6–4, 4–6, 6–2
Finalistka 2. 19. května 2012 Caserta, Itálie antuka Peru Bianca Bottová 1–6, 0–6
Vítězka 6. 24. června 2012 Lenzerheide, Švýcarsko antuka USA Chiara Schollová 6–3, 6–3
Vítězka 7. 10. března 2013 Irapuato, Mexiko antuka Ukrajina Olga Savčuková 7–6(7–4), 6–4
Vítězka 8. 8. září 2013 Trabzon, Turecko tvrdý Francie Stéphanie Foretzová 1–6, 6–4, 6–3
Vítězka 9. 20. prosince 2014 Ankara, Turecko flagicon Uzbekistán Akgul Amanmuradovová 3–6, 6–2, 7–6(8–6)
Finalistka 3. 18. června 2017 Manchester, Spojené království tráva Kazachstán Zarina Dijasová 4–6, 4–6

Čtyřhra (6 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 11. července 2009 Prokuplje, Srbsko antuka Srbsko Ema Polićová Makedonie Aleksandra Josifoská
Rumunsko Cristina Stancuová
6–2, 7–6(7–3)
2. 23. června 2012 Lenzerheide, Švýcarsko antuka Chorvatsko Ana Vrljićová Rusko Xenija Lykinová
Bulharsko Isabella Šinikovová
6–2, 6–4
3. 26. dubna 2013 Tunis, Tunisko antuka Polsko Katarzyna Piterová Maďarsko Réka Luca Janiová
Rusko Jevgenija Paškovová
6–2, 3–6, [10–8]
4. 10. srpna 2013 Smyrna, Turecko tvrdý Polsko Katarzyna Piterová USA Kristi Boxxová
Nový Zéland Abigail Guthrieová
6–2, 6–2
5. 13. září 2013 Trabzon, Turecko tvrdý Gruzie Oxana Kalašnikovová Arménie Ani Amiraghjanová
Slovinsko Dalila Jakupovićová
6–2, 6–1
6. 26. července 2014 Sobota, Polsko antuka Česko Barbora Krejčíková Ukrajina Anastasija Vasyljevová
Ukrajina Maryna Zanevská
3–6, 6–0, [10–6]

Finále soutěží družstev[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek
Finalistka 1. 3.–4. listopadu 2012 Fed Cup
PrahaČesko
tvrdý (h) Srbsko Ana Ivanovićová
Srbsko Jelena Jankovićová
Srbsko Bojana Jovanovská
Česko Petra Kvitová
Česko Lucie Šafářová
Česko Lucie Hradecká
Česko Andrea Hlaváčková
1–3

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Finalistka[editovat | editovat zdroj]

Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Vítězky Výsledek
2009 Australian Open tvrdý Polsko Sandra Zaniewská USA Christina McHaleová
Chorvatsko Ajla Tomljanovićová
6–1, 2–6, 10–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleksandra Krunić na anglické Wikipedii.

  1. a b Tenis: Krunićeva samo profesionalno. www.sportal.rs [online]. [cit. 14-03-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-08-2009. 
  2. Aleksandra Krunićová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220926a26. září 2022
  3. a b c Aleksandra Krunićová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20190113a13. ledna 2019
  4. Aleksandra Krunićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220926a26. září 2022
  5. Aleksandra Krunić Archivováno 3. 1. 2012 na Wayback Machine. at the International Tennis Federation
  6. Banka Koper Slovenia Open 2010 / Doubles Draw. www.sonyericssonwtatour.com [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-24. 
  7. Petr Pokorný. Shuai Zhang ovládla podruhé turnaj v Guangzhou [online]. Tenisportal.cz, 2017-09-23 [cit. 2017-09-26]. Dostupné online. 
  8. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Kruničová na trávě v Hertogenboschi vybojovala premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-17 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]