Alexander Okolicsányi
Alexander Okolicsányi | |
---|---|
![]() Erb rodu Okolicsányiů | |
Rakousko-uherský vyslanec v Nizozemí | |
Ve funkci: 26. října 1894 – 30. května 1905 | |
Předchůdce | Otto Walterskirchen |
Nástupce | Otto Brandis |
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku | |
Ve funkci: 26. května 1889 – 26. října 1894 | |
Předchůdce | Gabriel von Herbert-Rathkeal |
Nástupce | Theodor Zichy |
Narození | 31. ledna 1838 Strážske |
Úmrtí | 30. května 1905 (ve věku 67 let) Haag |
Profese | diplomat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alexander Okolicsányi von Okolicsna (maďarsky okolicsnai Okolicsányi Sándor) (31. ledna 1838 Strážske – 30. května 1905 Haag) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil ve službách ministerstva zahraničí a zastával nižší posty v různých evropských zemích, nakonec byl vyslancem v Nizozemí.[1][2]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starého šlechtického rodu Okoličianských z Horních Uher, který se na svém nejstarším sídle v Okoličném připomíná od 13. století. Alexander se narodil na zámku Strážske v Zemplínské župě. Od mládí působil ve státních službách, v éře ministra zahraničí Gyuly Andrássyho a zvýšené participace uherské šlechty v rakousko-uherské diplomacii přešel na ministerstvo zahraničí. Na pozici ministerského tajemníka patřil k blízkým spolupracovníkům ministra Andrássyho.[3] Po Andrássyho rezignaci začal zastávat funkce na zahraničních ambasádách, od roku 1879 byl vyslaneckým radou v Haagu, od roku 1883 v Drážďanech, kde mu byl udělen titul legačního rady II. kategorie.[4]
Od roku 1887 pobýval v Římě, kde byl u Svatého stolce velvyslaneckým radou, respektive legačním radou I. kategorie a zároveň diplomatickým agentem pro církevní záležitosti.[5] V letech 1889–1894 byl vyslancem ve Stuttgartu, kde byl diplomatickým zástupcem pro Württemberské království a Bádenské velkovévodství.[6] Nakonec byl v letech 1894–1905 rakousko-uherským vyslancem v Nizozemí a zároveň v Lucembursku.[7][8] Sídlil v Haagu, kde také zemřel.[9]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1872 jmenován c. k. komořím[10] a v roce 1898 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[11] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.[12][13]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]rytířský kříž Leopoldova řádu (1880)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
velkokříž Řádu zähringenského lva (Bádensko)
velkokříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko)
komtur Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
komtur Řádu Karla III. (Španělsko)
komtur Řádu Albrechtova (Sasko)
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
Řád červené orlice III. třídy (Německo)
rytíř Řádu nizozemského lva (Nizozemsko)
rytíř Řádu polární hvězdy (Švédsko)
Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 398 dostupné online
- ↑ Personální obsazení diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 201 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 7 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 257 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 262, 265 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1899; Vídeň, 1899; s. 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 233 dostupné online
- ↑ Budapesti Czim- és Lakásjegyzék, 1905-1906, s. 267 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 177 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 213 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Okolicsányiho in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1905; Vídeň, 1905; s. 46 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Okolicsányiho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 249 dostupné online
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Uherští šlechtici
- Tajní radové
- Císařští komoří
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu zähringenského lva
- Nositelé Řádu Karla III.
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu polární hvězdy
- Nositelé Řádu Medžidie
- Narození 31. ledna
- Narození v roce 1838
- Úmrtí 30. května
- Úmrtí v roce 1905
- Úmrtí v Haagu
- Komtuři Řádu svatého Řehoře Velikého