Alexander Horák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexander Horák, dr. h. c.

poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1948 – 1976

poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971

pověřenec pošt (spojů)
Ve funkci:
1948 – 1955

pověřenec místního hospodářství
Ve funkci:
1956 – 1958

pověřenec - předs. Slovenského výboru pro výstavbu
Ve funkci:
1958 – 1960
Stranická příslušnost
Členství bezpartijní

Narození 23. ledna 1911
Halič
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. listopadu 1994
Bratislava
SlovenskoSlovensko Slovensko
Profese politik a pedagog
Ocenění čestný doktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alexander Horák (23. ledna 1911 Halič okr. Lučenec25. listopadu 1994 Bratislava[1]) byl slovenský a československý římskokatolický kněz spolupracující s komunistickým režimem, vysokoškolský učitel teologie, politik, bezpartijní poslanec Slovenské národní rady v letech 1948–1976, člen Sboru pověřenců a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V letech 19291934 studoval teologii v Rožňavě. V roce 1940 se stal správcem Spolku sv. Vojtěcha v Maďarsku. Vydával tam časopis Sloboda a redigoval časopis Duchovný pastier. Po válce se v roce 1945 stal kulturním referentem Spolku sv. Vojtěcha na Slovensku.[2]

V poúnorové době působil jako prokomunistický římskokatolický kněz.[3] Od konce 40. let 20. století se angažoval v prorežimních organizacích. V roce 1949 se stal předsedou slovenského Výboru obránců míru. Ve funkci byl potvrzen roku 1958.[4] Byl rovněž aktivní v organizaci Mírové hnutí katolického duchovenstva, která navazovala na obdobně prokomunistickou Katolickou akci.[5] V roce 1950 mu Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy udělila doktorát teologie. V letech 1959-1990 přednášel katechetiku a pedagogiku na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Ve svém díle se pokoušel spojit tradice křesťanstva s vlivy marxismu.[2]

Po volbách roku 1948 zasedl ve Slovenské národní radě a byl zároveň členem Sboru pověřenců (10. Sbor pověřenců – pověřenec pošt). Kvůli svým politickým aktivitám čelil koncem 40. let suspendování z církevních funkcí. Mandát v SNR obhájil ve volbách roku 1954. Po nich se uvádí v 11. Sboru pověřenců do roku 1955 coby pověřenec spojů, v letech 1956–1958 v 12. Sboru pověřenců jako pověřenec místního hospodářství a v letech 1958–1960 coby člen Sboru pověřenců s funkcí předsedy Slovenského výboru pro výstavbu. Opětovně se poslancem SNR stal i ve volbách roku 1960 a volbách roku 1964.[6][7][8][9] Ve Sboru pověřenců zasedal v letech 1948–1960 (pověřenec pošt, spojů, místního hospodářství a výstavby), v Slovenské národní radě v letech 1948–1976.[2]

Po federalizaci Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Nominovala ho Slovenska národní rada. Ve federálním parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Alexander Horák [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Teologické vedomie na Slovensku pod vplyvom marxizmu (1/2) [online]. teoforum.sk [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Horák Alexander [online]. litdok.de [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 501, 521. (česky) 
  5. Cirkev, Mierové hnutie katolíckeho duchovenstva a Dielo koncilovej obnovy v roku 1968 [online]. impulzrevue.sk [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. 12. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  7. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  8. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  9. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]