Alexander Colin
| Alexander Colin | |
 | |
| Narození |
Desetiletí od 1530 Mechelen |
|---|---|
| Úmrtí |
17. srpna 1612 Innsbruck |
| Povolání | sochař a architekt |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexander Colin (také psáno Colyn, Colins, Colyns nebo Collin; 1527 / 1529 Mechelen (provincie Antverpy) – 17. srpna 1612 Innsbruck) byl vlámský manýristický sochař.
Život[editovat | editovat zdroj]
O jeho mládí a vzdělání je známo velmi málo, předpokládá se, že po nějakou dobu pracoval ve Francii a Itálii. V roce 1558 byl už jako etablovaný umělec pověřen vytvořením postav a ornamentů na Otto-Jindřichově stavení (Ottheinrichsbau) Heidelberského hradu. Kolem roku 1560 se vrátil do Mechelenu a oženil se s Marií de Vleeschouwer. Na konci roku 1562 vstoupil do služeb Habsburků a přestěhoval se do Innsbrucku, který se stal jeho hlavním působištěm po zbytek života.
Jeho první velkou zakázkou bylo provedení soch a plastik pro hrobku císaře Maxmiliána I. v innsbruckém Dvorním kostele (Hofkirche). Další významnou objednávkou pro nově jmenovaného dvorního sochaře byla výzdoba hrobky arcivévody Ferdinanda Tyrolského a jeho první manželku Filipínu Welserovou. Dále v roce 1607 vytvořil náhrobek Jana Jiřího III. z Kuefsteinu v kostele v dolnorakouské obci Maria Laach am Jauerling. Podobnou hrobku vytvořil pro biskupa Jana Nase se sochou v životní velikosti a také svůj vlastní náhrobek na hřbitově v Innsbrucku, který představuje vzkříšení Lazara.
Pro zámek Neugebäude v dnešním 11. vídeňském obvodě Simmering byl pověřen vysocháním dvou fontán. Jedna z nich se údajně nachází v přízemí oranžerie v Schönbrunnu.
Mezi jeho velké zásluhy se počítá i objevem mramorových lomů v Obernbergu am Brenner.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Sochy pro Otto-Jindřišské stavení (1558–1559) na hradě v Heidelbergu.
- Náhrobek císaře Maxmiliána I. v Dvorním kostele (Hofkirche) v Innsbrucku. Mramorové reliéfy podle dřevořezeb Albrechta Dürera.
- Královské mauzoleum (1566–1590) v chrámu sv. Víta v Praze. Z bílého mramoru, sochy Ferdinanda I. Habsburského, jeho ženy Anny Jagellonské, jejich syna Maxmiliána II. a vzkříšeného Krista.
- Náhrobky arcivévody Ferdinanda Tyrolského a Filipíny Welserové v Dvorním kostele (Hofkirche) v Innsbrucku.
Žáci[editovat | editovat zdroj]
Kolegové a studenti v jeho dílně v Innsbrucku byli jeho syn Andreas Colin, také známý jako Andreas de Clievere, Hans Conrad, Dominik Farent a Franz Perwon.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Colin na německé Wikipedii.