Alexander Chira

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexander Chira
papežský prelát
biskup eparchie mukačevské
Církevřeckokatolická
DiecézeEparchie mukačevská
Svěcení
Kněžské svěcení19. prosince 1920
světitel Anthony Papp
Biskupské svěcení30. prosince 1945
světitel Teodor Romža
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřadyrektor Užhorodského kněžského semináře
Osobní údaje
Datum narození17. ledna 1897
Místo narozeníIrhóc
Datum úmrtí26. května 1983
Místo úmrtíKaraganda
Místo pohřbeníkostel sv. Josefa v Karagandě
Národnostrusínská
Alma materKatolická univerzita Petra Pázmánye
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Chira, maďarsky Chira Sándor (17. ledna 1897 Irhóc 26. května 1983 Karaganda) byl řeckokatolický duchovní, od 30. prosince 1945 do 26. května 1983 ilegální biskup eparchie mukačevské, papežský prelát. rektor Užhorodského kněžského semináře, rusínský sociální aktivista.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl řeckokatolický kněz, farář v Irhócu (Zakarpatská Ukrajina). Vystudoval piaristické gymnázium v Marmarošské Sihotě. Poté studoval na užhorodském teologickém semináři a pak studoval na budapešťské Katolické univerzitě Petra Pazmana (teologická fakulta), po jejím absolvování byl dne 19. prosince 1920 vysvěcen na kněze ordinárním biskupem Anthonym Pappem.

Po vysvěcení byl zpočátku kaplanem-spolupracovníkem biskupské rezidence a archivářem v tehdy československém Užhorodu (1920-1922). Poté v letech 1922–1923 působil jako farář v rodné obci a v letech 1923–1924 jako kaplan-kooperátor v obci Ternovo v Ťachovském okrese. Dělal misionáře.[1] V roce 1924 ho biskup Anthony Papp jmenoval spirituálem Užhorodského teologického semináře a biskup Pjotr ​​Gebei jej jmenoval profesorem církevních dějin a kanonického (církevního) práva na teologickém semináři. V roce 1933 další biskup Alexander Stoyka povýšil Alexandra Chiru do hodnosti kanovníka a krátce nato jej jmenoval rektorem semináře, tuto funkci zastával až do 1. září 1939.

Maďarská vláda donutila biskupa Stoiku, aby propustil Alexandra Chiru z rektorátu a obvinil ho z ukrajinského nacionalismu (do roku 1934 byl členem vedení Křesťanské lidové strany, kterou vytvořil Augustin Vološin) a dalí ho do domácího vězení pod dohledem maďarské policie. Po intervenci od papeže mu bylo dovoleno vrátit se na profesuru na teologickém semináři, kde učil morálku a pastorační teologii.[1]

V dubnu 1943 mu papež Pius XII. udělil titul papežského preláta. Pro rusínského zpovědníka to byla v té době vzácná pocta. Před příchodem Rudé armády byl vysvěcen biskup Teodor Romža, který v očekávání represí proti řeckokatolické církvi a se získáním povolení Apoštolského stolce v prosinci 1944 tajně jmenoval Alexandra Chiru svým generálním vikářem a 30. prosince 1945 jej tajně vysvětil na pomocného biskupa, od té doby působil jako ilegální biskup mukačevské eparchie až do své smrti v roce 1983.[1][2]

Po vraždě Teodora Romži sovětské úřady požadovaly po Alexandru Chirovi, aby přestoupil k pravoslaví a spolupracoval při organizaci Mukačevské řeckokatolické diecéze Moskevského patriarchátu. Jelikož svého cíle sovětské úřady nedosáhly, byl 10. února 1949 zatčen a obviněn z činnosti v Křesťanské lidové straně, protisovětské a protikomunistické agitace a z práce pro zahraniční rozvědku. 6. srpna 1949 ho zvláštní soud odsoudil k 25 letům nucených prací v táborech Gulag a ke konfiskaci jeho majetku. Chira byl v táborech Tajšet (uhelná ložiska poblíž jezera Bajkal), Kemerovo (nebo Kuzněck - pracovní tábor v Kuzněcké pánvi) a poté v Omské oblasti (koncentrační tábor na řece Irtyš). 6. září 1956, když Nikita Chruščov vyhlásil po Stalinově smrti amnestii pro politické vězně, byl Chira amnestován a propuštěn. Po návratu domů obnovil kontakt s vikářem Nikolajem Muranyim a pokračoval ve své tajné biskupské službě. Ale dne 7. ledna 1957, když končil vánoční bohoslužbu, byl zadržen milicionářem a byl vyhoštěn z Ukrajiny.

Pokusil se usadit v Litvě, ale byl vyhozen. Odešel do Karagandy, kde získal práci v dolech, a tajně konal pastorační práci mezi katolíky různých národností, kteří tam byli v exilu. V roce 1977 byla v Karagandě oficiálně zaregistrována katolická komunita a otec Alexander Chira byl oficiálně jejím pomocným knězem. Tajně zůstával biskupem podzemní mukačevské řeckokatolické diecéze, jezdil čas od času do Užhorodu, pokaždé žádal o povolení k návštěvě své rodiny, a tak tajně plnil ty povinnosti, které byly v kompetenci biskupů (ostatní byli také tajně plněni od vikáře diecéze otce Nikolaje Muranije). Takto v letech 1956–1983 vysvětil 35 kněží a tři biskupy.[1]

V roce 1980 v Karagandě vysvětil nově postavený kostel sv. Josefa, založený v roce 1977 a k tomu obdržel blahopřejný telegram z Vaikánu. Dne 17. ledna 1982, v den svých 85. narozenin, obdržel blahopřejný telegram podepsaný státním sekretářem Vatikánu, kardinálem Agostinem Casarolou. Zemřel 26. května 1983 ve věku 87 let a 63 letech pastorační služby. Pohřben je v chrámu, který postavil se svými věřícími. Dne 28. dubna 1989 byl rehabilitován.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alexander Chira na anglické Wikipedii a Александер Хира na rusínské Wikipedii.

  1. a b c d Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - CHIRA Alexandr. rusyn.sk [online]. [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  2. Chira Sándor (1897–1983) hitvalló püspök pappá szentelésének 100. évfordulójára. Magyar Kurír [online]. [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. (maďarsky)