Aleos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aleos
Herakles na dvoře krále Alea spatřil jeho dceru Auge (Telefův vlys pergamonského oltáře).
Herakles na dvoře krále Alea spatřil jeho dceru Auge (Telefův vlys pergamonského oltáře).
ZeměStarověké Řecko - Arkádie
Povoláníkrál
Domovské městoTegea
PředchůdceAfeidas
Manžel(ka)Neaira
DětiAuge, Alkidike, Kefeus a Likurg
RodičeAfeidas
PříbuzníSteneboia (bratr)
Funkcemythological king of Arcadia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleos (řecky.: Ἀλεός , Aleos), král Tegei, postava řecké mytologie. Je mu připisováno založení města Tegea,[1] je eponymním oikistem města Alea v Arkádii a zakladatelem tegejské svatyně Athény Alea. Někdy je zobrazován jako král celé Arkádie.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Aleos byl synem Afeidase, krále Tegei v Arkádii a vnuk Arkase, krále Arkádie. Afeidasovi bratři, Azan a Elatos vládli každý v jim určených oblastech. Jeden v Azanii, druhý v Kyllini. Po Azanově smrti se jeho syn Klitor stal nejmocnějším vládcem Arkádie. Po Klitorově bezdětné smrti ho následovali Aipytos a Stymfalos, synové Elatose. Když byl Stymfalos zavražděn falešným přítelem Pelopsem a Aipytos zemřel při lovu, uštknutý hadem, vládl dále Aleos. Oženil se s Neairou, dcerou jednoho z Elatosových synů, Pereuse.[2] S Neairou měl dcery Auge a Alkidike a syny Kefea, Lykurga a možná také Amfidama[3] Jeho dcera Alkidike byla ženou krále Salmóna z Elidy.[4] Aleos postavil chrám Athény Alea v Tegea

Problémy s dcerou[editovat | editovat zdroj]

Když Auge dospívala, předpověděla Aleosovi Pýthia v Delfách, že syn jeho dcery zabije dva bratry jeho manželky Auge. Aby tomu zabránil učinil Auge kněžkou v chrámu Athény Alea, který sám nechal postavit.[5] Také vyhrožoval, že ji zabije, pokud poruší slib cudnosti. O něco později se v Tegei zastavil Héraklés, který jel proti králi Augiovi nebo se vracel ze Sparty. Aleus ho přivítal v Athénině chrámu. Héraklés, opojený vínem, pannu kněžku poblíž fontány severně od chrámu znásilnil.[6] [7]

Po odchodu Hérakla bylo město Tegea zasaženo katastrofou sucha. Aleos opět požádal Pythii o proroctví a dozvěděl se, že v Athénině chrámu byl spáchán zločin. Ve chrámu našel Auge ve velmi vysokém stupni těhotenství. Nevěřil jejím ujištěním, že ji Héraklés znásilnil. Odtáhl ji na tržiště v Tegei, kde Auge klesla na kolena.[8] Aleos se však neodvážil ji na veřejnosti zabít. Přesvědčil proto sousedního krále Nauplia, aby ho zachránil a Auge utopil. Nauplios vzal těhotnou Auge, ale ta cestou na hoře Parthenion dostala porodní bolesti. Pod záminkou odešla do lesa a porodila syna, kterého schovala v lesní houštině. V Naupliu se král místo utopení princezny rozhodl ji dobře prodat na otrokářském trhu. Zakoupil ji obchodník z Kárie, který ji poté dále prodal Teuthrasovi, králi mýsijské Teuthranie. Když si Teuthras koupil Auge, oženil se s ní. Aleos otočit kolo osudu nedokázal. Telefos, nalezený na hoře Parthenion, odkojen laní a vychován pastevci, nevědomý svého původu, náhodně zabil své dva strýce.[9] [10][11]

Podle jiné verze mýtu zavřel Aleus Auge a její dítě do truhly a hodil je do moře. Pod ostražitým okem bohyně Athény odplula truhla směrem k Malé Asii a zastavila se u ústí řeky Kaikos. Teuthras, který našel Auge v truhle, se s ní oženil a jejího syna adoptoval.[12][13] [11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aleos na německé Wikipedii a Aleos na polské Wikipedii.

  1. Pausanias 8,45,1
  2. Parada 1997 several kingdoms
  3. Graves 1974, s. 499
  4. Graves 1974, s. 317.
  5. Apollodoros, III.9.1; Pausanias, VIII.4.5-6 a 47.2
  6. Alkamidas, Odyseus, 14-16; Diodor ze Sicilie, 4.33; Apollodoros, II.7.4; Pausanias, VIII.4.6 i 47.3.
  7. Graves 1974, s. 499-500.
  8. Diodor ze Sicílie, 4.33; Apollodoros, II.7.8; Pausaniás, VIII.48.5.
  9. Kallimach, Hymn do Delos, 70; Diodor ze Sicílie, 4.33; Apollodoros, I.7.4 a III.9.1
  10. Graves 1974, s. 500.
  11. a b Grimal 1987, s. 50.
  12. Eurypides cit. přes Strabona, XIII.1.69.
  13. Graves 1974, s. 501.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fritz Graf: Aktaios,v encyklopedii Der Neue Pauly sv. 1, Sp. 450.
  • Eduard Thraemer: Aleos 2. Ve: Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft. Svazek I,1, Stuttgart 1893, Sp. 1365 f.
  • Robert Graves: Mity greckie. Varšava. Státní vědecké vydavatelství („Państwowe Wydawnictwo Naukowe"), 1974.
  • Pierre Grimal: Słownik mitologii greckiej i rzymskiej. Wrocław: Národní knihovna Ossolinských („Zakład Narodowy im. Ossolińskich"), 1987. ISBN 83-04-01069-0.
  • PARADA, Carlos. Genealogical Guide to Greek Mythology – Arcadia [online]. Carlos Parada and Maicar Förlag., 1997 [cit. 2014-02-21]. Dostupné online.  (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]