Přeskočit na obsah

Al-Azhar aš-Šaríf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
al-Azhar aš-Šaríf
الأزهر الشريف
Sídlo al-Azhar aš-Šaríf
Sídlo al-Azhar aš-Šaríf
Zakladatelal-Mu'izz li-Dín Alláh
Vznik972 jako mešita
1911 jako instituce
Typnáboženská, výzkumná
SídloKáhira, Egypt
Souřadnice
PůsobnostEgypt, celosvětově
Úřední jazykarabština
Velký imámAhmad at-Tajíb[1]
Zástupce velkého imámaMuhammad Abd ar-Rahman al-Duwajní
Rozpočet19,9 miliardy EGP (2021)[2]
OceněníCena krále Fajsala za službu islámu (2000)[3]
Oficiální webazhar.eg
Mapa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Al-Azhar aš-Šaríf (arabsky الأزهر الشريف‎, doslova „ctihodný al-Azhar“) je islámský výzkumný institut a největší náboženská organizace v Egyptě. Jeho sídlo se nachází v budově šejchátu al-Azhar v centru Káhiry. Jeho historie začíná v roce 970, kdy začala z nařízení fátimovského chalífy al-Mu'izze stavba mešity al-Azhar v nově založené Káhiře, která se měla stát základnou pro šíření ismá'ílítského islámu. K mešitě přidružená univerzita je považována za jednu z nejstarších na světě.

Al-Azhar jako instituce byla do své nynější formy reorganizována zákonem č. 10 z roku 1911[4] a její status byl dále upravován zákony č. 32 a 33 z roku 1923 a zákonem č. 103 z roku 1961,[5] které stanovily, že al-Azhar je hlavním islámským výzkumným institutem s úkolem studia a zachování islámského dědictví. Al-Azhar aš-Šaríf je nezávislou právnickou osobou v jejímž čele stojí velký imám al-Azhar, kterým je od roku 2010 šejch Ahmad at-Tajíb. Institut se skládá z několika podřízených orgánů a institucí.

Podrobnější informace naleznete v článku Al-Azhar (mešita).

Po revoluci v roce 1952, vedené Hnutím svobodných důstojníků Muhammada Nagíba a Gamála Násira, která svrhla egyptskou monarchii, se škola začala oddělovat od mešity.[6][7] Řada budov obklopujících mešitu byla do roku 1955 zbourána, aby se vytvořil prostor pro moderní kampus. Samotná mešita již nesloužila jako škola a z vysoké školy se v roce 1961 oficiálně stala univerzita.[8][7] Zákon z tohoto roku jasně oddělil role univerzity a náboženské instituce respektované po celém muslimském světě.[9] Stejný zákon rovněž zakládal sekulární fakulty v rámci univerzity, jako fakultu medicíny, inženýrství a ekonomie, čímž podpořil modernizační snahy, které se prvně objevily za francouzské okupace.[10][11] Reformy učebních osnov vedly k masivnímu nárůstu počtu egyptských studentů navštěvujících zejména základní a střední školy v rámci systému al-Azhar. Počet studentů navštěvujících základní a střední školy řízené al-Azhar vzrostl z méně než 90 000 v roce 1970 na 300 000 na počátku 80. let, téměř jeden milion na počátku 90. let a v roce 2001 přesáhl 1,3 milionu studentů.[12][13]

Revoluce v roce 2011, která sesadila Husního Mubáraka z funkce egyptského prezidenta, nezanechala mešitu nedotčenou. Volby do studentské samosprávy, konané v prvních měsících po revoluci, skončily drtivým vítězstvím kdysi zakázaného Muslimského bratrstva.[14] Vypukly protesty požadující, aby vládnoucí vojenská junta obnovila nezávislost mešity na státu a sama mešita si nechala vypracovat návrh zákona, který by jí poskytl větší nezávislost na vládě.[14] V rámci al-Azhar debata o budoucí roli ve státě nahradila dosavadní jednotný hlas podporující politiku Mubárakova režimu.[15] Názory na roli mešity se různí – od islamistických organizací, jako je Muslimské bratrstvo, přes liberální hlasy volající po tom, aby al-Azhar stála jako bašta odporu proti ultrakonzervativním islamistům a těch, kteří doufají, že se mešita stane zcela nezávislou, obnoví plnou kontrolu nad svými financemi, vedením a bude pověřena řízením náboženských ministerstev státu.[16]

Přidružené orgány a subjekty

[editovat | editovat zdroj]

Rada starších učenců

[editovat | editovat zdroj]

Rada starších učenců (arabsky هيئة كبار العلماء‎, Haj'a kibár al-ulamá) je nejvyšší náboženskou autoritou al-Azhar aš-Šaríf. Byla založena v roce 1911 pod vedením šejcha Salíma al-Bišrího a rozpuštěna v roce 1961 prezidentem Násirem. V roce 2012 byla obnovena pod vedením šejcha Ahmada at-Tajíba, ale již v roce 2013 byly její pravomoci omezeny. Její současná role je volba velkého imáma al-Azhar a velkého muftího Egypta.[17]

Nejvyšší rada al-Azhar

[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší rada al-Azhar (arabsky المجلس الأعلى للأزهر‎, al-Madžlis al-a'lá lil-Azhar) je zřízena zákonem č. 103 z roku 1961 a skládá se z:[5]

  • velkého imáma al-Azhar, který je předsedou Rady,
  • zástupce velkého imáma,
  • rektora univerzity al-Azhar,
  • zástupců rektora univerzity,
  • nejstarších děkanů jednotlivých fakult univerzity a vzdělávacích institucí v egyptských guvernorátech,
  • generálního tajemníka Islámské výzkumné akademie,
  • právního poradce velkého imáma,
  • náměstka ministra pro záležitosti institutů al-Azhar,
  • generálního tajemníka Nejvyšší rady al-Azhar,
  • čtyř členů Islámské výzkumné akademie, kteří jsou jako členové Rady potvrzeni na základě nominace od velkého imáma prezidentem na dvouleté funkční období,
  • zástupce z každého z ministerstev pro náboženské nadace, školství, spravedlnosti a financí, přičemž z každého ministerstva je příslušným ministrem jmenován členem Rady právě jeden zástupce.

Zákon stanovuje, že Rada je zodpovědná za formulaci obecné politiky vedoucí k dosažení cílů institutu, tedy zachování a rozvíjení islámského dědictví. Dále je v její pravomoci stanovovat vzdělávací politiku jak univerzity al-Azhar, tak jednotlivých podřízených vzdělávacích institucí ve všech záležitostech týkajících se islámských a arabských studií a navrhovat zřízení fakult a vzdělávacích institucí. Rada přezkoumává návrh rozpočtu pro jednotlivé orgány al-Azhar aš-Šaríf a jakékoliv jiné návrhy zákonů či prezidentských dekretů souvisejících s institutem. Je zmocněna nakládat s finančními prostředky institutu včetně přijímání darů.[5]

V záležitostech spadajících do kompetencí jednotlivých ministerstev Rada rozhoduje až po vydání rozhodnutí příslušného ministerstva. V případě, že Rada nevydá stanovisko do šedesáti dnů od vydání rozhodnutí ministerstva, toto rozhodnutí zůstává v platnosti. Nejvyšší rada al-Azhar má generálního tajemníka, který je jmenován dekretem prezidenta republiky. Ten stojí v čele dozorčího orgánu Rady, který dohlíží na provádění jejích rozhodnutí.[5]

Islámská výzkumná akademie

[editovat | editovat zdroj]

Islámská výzkumná akademie (arabsky مجمع البحوث الإسلامية‎, Madžm'a al-buhuth al-islámíja) je nejvyšší autoritou islámského výzkumu. Zabývá se všemi záležitostmi souvisejícími s tímto výzkumem a pracuje na obnově islámské kultury, odstraňování nadbytečností, nečistot a vlivů politického a sektářského fanatismu. Spolupracuje s univerzitou al-Azhar při dohledu nad postgraduálním studiem islámu na specializované i globální úrovni a podílí se na jejích zkouškách. Povinnosti Islámské výzkumné akademie jsou podrobně specifikovány zákonem č. 103 z roku 1961.[5]

Mešita al-Azhar

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Al-Azhar (mešita).

Mešita al-Azhar (arabsky الجامع الأزهر‎, al-Džámi' al-Azhar) je káhirská páteční mešita nacházející se v historickém jádru města známém jako Islámská Káhira. Ta byla v roce 970 ustanovena novým hlavním městem Fátimovského chalífátu a al-Azhar se stala její první mešitou. Předpokládá se, že jméno mešity vychází z titulu az-Zahrá („zářící“) přisuzovaném Mohamedově dceři Fátimě.

Během své více než tisícileté historie byla mešita střídavě zanedbávána a vysoce ceněna. Protože byla založena jako ší'itská ismá'ílítská instituce, Saladin a sunnitská dynastie Ajjúbovců, kterou založil, se al-Azharu vyhýbali, odebrali jí status páteční mešity a odepřeli stipendia studentům a učitelům její školy. Tyto kroky byly zvráceny za vlády mamlúckého sultanátu, během níž došlo k četným rozšířením a renovacím. Pozdější vládci Egypta projevovali mešitě různou míru úcty a poskytovali velmi rozdílnou finanční podporu.

Univerzita al-Azhar

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Univerzita al-Azhar.

Univerzita al-Azhar (arabskyجامعة الأزهر‎, Džám'a al-Azhar) je veřejná univerzita v Káhiře. Je nejstarší univerzitou v Egyptě udělující akademické tituly a je známá jako jedna z nejprestižnějších univerzit pro studium islámu.[18][19] Kromě vysokoškolského vzdělávání dohlíží na celostátní síť škol s přibližně dvěma miliony studentů.[20] V roce 1996 bylo s univerzitou spojeno více než 4 000 vzdělávacích institucí v Egyptě.[21]

Univerzita byla založena v roce 989 jako centrum islámského vzdělávání. Její studenti studovali Korán a islámské právo, logiku, gramatiku, rétoriku a výpočet fází měsíce. Dnes je hlavním centrem arabské literatury a islámského vzdělávání na světě.[22] V roce 1961 byly do jejího vzdělávacího programu přidány další nenáboženské předměty. Její knihovna je považována za druhou nejdůležitější v Egyptě po Egyptské národní knihovně a archivu.[23]

Instituty al-Azhar

[editovat | editovat zdroj]

Instituty al-Azhar jsou částí al-Azhar založenou zákonem č. 103 z roku 1961.[5] Jedná se o zastřešující organizaci pro skupinu škol zahrnujících všechny stupně nižšího vzdělávání od mateřských škol po střední školy. Studium na školách institutů představuje jedinou cestu k zápisu na univerzitu al-Azhar a její pobočky. Kromě předmětů zahrnutých v osnovách egyptského ministerstva školství jsou vyučována islámská studia. Instituty al-Azhar sídlí v samostatných budovách obvykle respektujících tradiční islámskou architekturu, případně jsou součástí mešit. Počet institutů přesáhl v roce 2018 deset tisíc po celém Egyptě.[24]

Observatoř al-Azhar pro boj proti extremismu

[editovat | editovat zdroj]

Observatoř al-Azhar pro boj proti extremismu (arabsky مرصد الأزهر لمكافحة التطرف‎, Marsad al-Azhar li-mukáfahatu al-tataruf) byla založena 30. června 2015 a jejím úkolem je monitorovat publikace a dostupné zdroje o islámu a muslimech se zaměřením na dezinformace a mylné představy šířené extremisty.[25] Snaží se o jejich analýzu a následnou objektivní reakci s cílem šíření správného chápání islámu. Kromě arabštiny funguje v angličtině, francouzštině, španělštině, hebrejštině, urdu, perštině, afrických jazycích, italštině, turečtině, čínštině a řečtině.[26]

Kromě subjektů vypsaných výše jsou součástí al-Azhar aš-Šaríf také:

  • Islámská misijní města v Káhiře a Alexandrii – zajišťují ubytování a stravování pro zahraniční studenty univerzity a institutů al-Azhar,
  • knihovna al-Azhar,
  • Mezinárodní akademie al-Azhar pro výcvik imámů, kazatelů a vydavačů fatvy,
  • Světové centrum al-Azhar pro digitální fatvy,
  • Překladatelské středisko al-Azhar,
  • Egyptské centrum pro zakát a charitu,
  • týdeník Hlas al-Azhar (صوت الأزهر‎, Saut al-Azhar),
  • měsíčník Magazín al-Azhar (مجلة الأزهر‎, Madžálatu al-Azhar).

Náboženská ideologie

[editovat | editovat zdroj]

Historicky představitelé al-Azhar zastupovali různé myšlenkové proudy v rámci islámu. Má dlouhou tradici výuky všech čtyř škol sunnitské islámské jurisprudence – mazhabů hanífovského, málikovského, šáfi'íovského a hanbalovského. Hlavní muftí každé školy působil jako děkan zodpovědný za učitele a studenty dané skupiny.[27] Během osmanské vlády zastával děkan hanífovského mazhabu pozici prvního mezi rovnými.[27] Mezi členy patřili také zástupci sedmi hlavních súfijských řádů.[28] Naproti tomu měl a má al-Azhar antagonistický vztah k wahhábismu.[29] Podle zprávy Carnegieho nadace pro mezinárodní mír z roku 2011 je al-Azhar svým charakterem silně súfijská:

„ Příslušnost k některému ze súfijských řádů je již dlouho standardem jak pro profesory, tak pro studenty v mešitě al-Azhar a jejím univerzitním systému. Ačkoli al-Azhar není monolit, jeho identita je silně spojena se súfismem. Současný šejch al-Azhar – Ahmad at-Tajíb – je dědičný súfijský šejch z Horního Egypta, který nedávno vyjádřil podporu vytvoření světové súfijské ligy. Bývalý velký muftí Egypta a učenec Alí Gom'a je rovněž velmi respektovaným súfím. “
— Jonathan Brown, Carnegieho nadace pro mezinárodní mír[30]

Na počátku 20. století vedli modernističtí myslitelé jako Muhammad Abdo reformu učebních osnov se záměrem právní reformy prostřednictvím idžtihádu.[31][32] V rámci al-Azhar následovaly spory mezi modernistickými intelektuály a tradicionalisty.[33] V těchto sporech zvítězili modernisté a al-Azhar nyní zastává koncept wasatíja, doslova „centrismus“, jako reakci na extrémní textualismus mnoha salafistických ideologů. Wasatíja zahrnuje řadu myslitelů, od liberálních intelektuálů s náboženskými inklinacemi, přes radikálnější kazatele jako Júsuf al-Karadáví až po mnoho členů Muslimského bratrstva.[34]

Al-Azhar se na druhou stranu staví proti otevřeně liberálním reformám islámu. V roce 2017 byla například vydána fatva namířená proti berlínské liberální Ibn Rušd-Goethově mešitě z důvodu jejího zákazu šátků zakrývajících obličej, jako je burka a nikáb, při společných modlitbách mužů a žen. Tato fatva cílí na všechny současné i budoucí liberální mešity.[35]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků الأزهر الشريف‎ na arabské Wikipedii a Al-Azhar al-Sharif na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MAGD, Nadia Abou el. Mubarak appoints a new chief of Al Azhar. The National [online]. [cit. 2025-10-05]. Dostupné online.
  2. ↑ يوسف, محمد. ننشر موازنة المؤسسات الدينية للعام المالي الجديد: 20 مليار جنيه للأزهر. الوطن [online]. 2021-05-01 [cit. 2025-10-05]. Dostupné online. (arabsky)
  3. ↑ Al-Azhar Al-Sharif: King Faisal Prize in Service to Islam 2000 Laureate [online]. 2000-05-14 [cit. 2025-10-05]. Dostupné online.
  4. ↑ تعديل بعض مواد القانون 10 لسنة 1911 الخاص بالجامع الأزهر والمعاهد الدينية العلمية الإسلامية. منشورات قانونية. 2021-08-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-08. (arabsky)
  5. 1 2 3 4 5 6 قانون إعادة تنظيم الأزهر والهيئات التي يشملها رقم 103 لسنة 1961. منشورات قانونية [online]. 2016-11-06 [cit. 2025-10-05]. Dostupné online. (arabsky)
  6. ↑ Summerfield 1998, s. 11
  7. 1 2 Summerfield 1998, s. 13
  8. ↑ Rabbat 1996, s. 63
  9. ↑ Abdo 2002, s. 50–51
  10. ↑ Zaman 2002, s. 60
  11. ↑ Tibi 2006, s. 173
  12. ↑ Zaman 2002, s. 86
  13. ↑ Zeghal 2007, s. 110
  14. 1 2 Brown 2011, s. 10
  15. ↑ Brown 2011, s. 11
  16. ↑ Brown 2011, s. 11–15
  17. ↑ اليوم السابع | الدستور يسلب هيئة "كبار العلماء" مميزاتها بعد حذف مادتها.. صلاحيات الهيئة أصبحت مشابهة لـ"مجمع البحوث الإسلامية" ماعدا انتخاب شيخ الأزهر واختيار المفتى.. والهيئة لم تفتح العضوية بعد وفاة 4 من أعضائها. youm7.com [online]. [cit. 2025-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-12. (arabsky)
  18. ↑ DELMAN, Edward. An Anti-ISIS Summit in Mecca [online]. 2015-02-26 [cit. 2025-10-05]. Dostupné online.
  19. ↑ Aishan Ahmad Sabki. Pedagogy in Islamic Education: The Madrasah Context. [s.l.]: Emerald Group Publishing, 2018. S. 16.
  20. ↑ Brown 2011, s. 4
  21. ↑ ROY, Olivier. Globalized Islam: The Search for a New Ummah. [s.l.]: Columbia University Press, 2004. 349 s. Dostupné online. ISBN 978-0-231-13499-6. S. 92–93.
  22. ↑ Al-Azhar University | Cairo, History, & Alumni | Britannica. www.britannica.com [online]. 2025-09-23 [cit. 2025-10-05]. Dostupné online.
  23. ↑ Egyptian National Library Publications. [s.l.]: Egyptian National Library Press Dostupné online.
  24. ↑ اللواء الإسلامي. وكيل قطاع المعاهد الأزهرية: 10 آلاف معهد فى انتظار الطلاب بعد زيادة الإقبال عليها. بوابة اخبار اليوم. 2021-08-26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07. (arabsky)
  25. ↑ مرصد الأزهر يبرز جهوده في مجلة «مرصد» بمناسبة مرور 5 أعوام على افتتاحه - اليوم السابع. اليوم السابع. 2020-07-02. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-10. (arabsky)
  26. ↑ شيخ الأزهر: مرصد الأزهر لمكافحة التطرف.. حائط صد حقيقي للأفكار المتطرفة - بوابة الأهرام. بوابة الأهرام [online]. [cit. 2025-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07. (arabsky)
  27. 1 2 SKOVGAARD-PETERSEN, Jakob. Defining Islam for the Egyptian State: Muftis and Fatwas of the Dār Al-Iftā. [s.l.]: Brill S. 100.
  28. ↑ EL-HOUDAIBY, Ibrahim. The Identity of Al-Azhar and Its Doctrine. Jadaliyya - جدلية [online]. 2012-07-29 [cit. 2025-10-12]. Dostupné online.
  29. ↑ Al-Azhar’s relations with other Sunni groups | Islamopedia Online. www.islamopediaonline.org [online]. [cit. 2025-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-04.
  30. ↑ BROWN, Jonathan. Salafis and sufis in Egypt [online]. Carnegie Endowment for International Peace, 2011-12-01 [cit. 2025-10-12]. S. 12. Dostupné online.
  31. ↑ JUNG, Dietrich. Islamic Reform and the Global Public Sphere. In: STETTER, S. The Middle East and Globalization. New York: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 978-1-349-44085-6. doi:10.1057/9781137031761_9. S. 153–169.
  32. ↑ GAUVAIN, Richard. Salafism in Modern Egypt: Panacea or Pest [online]. [cit. 2025-10-25]. Dostupné online. doi:10.1558/POTH.V11I6.802.
  33. ↑ HATINA, Meir. Historical Legacy and the Challenge of Modernity in the Middle East: The Case of al-Azhar in Egypt. The Muslim World [online]. Hartford International University, 2003-02-27 [cit. 2025-10-25]. Roč. 93, čís. 1. Dostupné online. ISSN 1478-1913. doi:10.1111/1478-1913.00014.
  34. ↑ Brown 2011, s. 11–12
  35. ↑ OLTERMANN, Philip. Liberal Berlin mosque to stay open despite fatwa from Egypt. The Guardian. 2017-06-25. Dostupné online [cit. 2025-10-25]. ISSN 0261-3077.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]