Akúsilaos
| Akúsilaos | |
|---|---|
| Narození | Argos |
| Bydliště | Argos |
| Povolání | historik a mytograf |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Akúsilaos byl řecký historik, logograf a filosof. Žil kolem roku 500 př. n. l.[1] Z jeho díla se zachovaly jen zprostředkované fragmenty. Nejstarším, kdo o Akúsilaovi psal, byl Platón. Po Hekataiovi byl prvním Řekem, který nepsal svá díla ve verších, nýbrž v próze.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Traduje se, že byl synem Kabův či Skabrův. U jeho jména se někdy uvádí přídomek "z Argu" podle města na Peloponésu. Díogenés Laertios píše, že někteří Akúsilaa počítali k Sedmi mudrcům.[2] Platón v dialogu Symposion dává Akúsilaa do souvislosti s Hésiodem, když říká, že oba považovali za prazáklad Chaos.[3] Dalšími zprostředkovateli Akúsilaových názorů byli Apollodóros z Athén, Kléméns Alexandrijský, epikurejec Filodemos z Gadary či novoplatonik Damaskios. Spolu s Hekataiem z Milétu a dalšími je řazen mezi logografy, učence, kteří se ještě před Hérodotem zabývali historií a mýty, které jim často splývaly v jedno. Akúsilaos měl napsat tři knihy s názvem Genealogiai, ze kterých se dochovaly jen zlomky. Pojednávaly o genealogii bohů, heroů a lidí, z níž se Akúsilaos snažil vytvořit ucelený systém. Proto se někdy definuje i jako genealog.
Akúsilaova kosmogonie se stále pohybuje v mezích jeho předchůdce Hésioda a jen zřídkakdy zde nalezneme náběhy k racionálnímu myšlení.[4] Ukázky Akúsilaovy kosmogonie: Podle Apollodóra Akúsilaos tvrdil, že město Argos vytrysklo ze země. Dále měl napsat, že Deukalión, za jehož časů došlo k potopě světa, byl synem Prométhea a Hésioné, jež byla dcerou Okeana. Filodemos uvádí další Akúsialovo vyprávění, že totiž Úranos ze strachu, že by ho mohli sesadit, uvrhl své syny Hekatoncheiry, což byli storucí obři, do hlubin Tartaru. Přišel také s myšlenkou, že Foróneus byl první člověk.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Slovník antické kultury. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974. 717 s. S. 30.
- ↑ DIOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 492 s. Kapitola I, 41, 42, s. 54.
- ↑ PLATÓN. Symposion. Praha: Jan Laichter, 1947. 94 s. Kapitola 178b, s. 22.
- ↑ CAPELLE, Wilhelm. Die Vorsokratiker. Stuttgart: Alfred Kroner Verlag, 1938. 501 s. S. 30.(Dále jen Capelle 1938.)
- ↑ Capelle 1938, s. 55–58.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Andolfi, Ilaria, An Ambiguous Literary Genre. The Origins of Early Greek Mythography, in: Mnemosyne 70, 2017, s. 183–201.
- Andolfi, Ilaria, Preplatonic Epic Exegesis. Hecataeus of Miletus and Acusilaus of Argos, rhapsodes in prose, disertace na Sapienza Università di Roma.
- Fontana, Federica, Sul metodo storiografico di Acusilao di Argo, Historia 61, 2012, č. 4, s. 383–413.
- Pàmias, Jordi, Acusilaus of Argos and the Bronze Tablets, in: Harvard Studies in Classical Philology 108, 2015, s. 53–75.
- Pàmias, Jordi, Auis nunc unica, Caeneu! El mito de Ceneo de Acusilao a Ovidio, in: Álvarez M. Consuelo & Iglesias, Rosa (ed.), Y el mito de hizo poesía, Madrid 2012 s. 49–68.
- Pàmias, Jordi, Eros en el pensament cosmogònic d’Acusilau d’Argos, in: Borrell, E. & Gómez, P. (ed.), Artes ad Humanitatem, sv.. 1. Actes del XVI Simposi de la Secció Catalana de la SEEC, Barcelona 2010, s. 61–68.
- Pàmias, Jordi, Acusilau d’Argos i els primers mitògrafs: entre oralitat i escriptura, Faventia 30, 2008, s. 161–170.
