Akrotiri (archeologické naleziště)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Akrotiri
Akrotiri minoan town.jpg
Poloha
Souřadnice
Stát ŘeckoŘecko Řecko
Akrotiri
Akrotiri
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 355 (2011)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akrotiri (řecky Ακρωτήρι) je archeologické naleziště na jihu řeckého ostrova Santorini (řecky Thira, starořecky Thēra). Objevil je roku 1967 archeolog Spyridon Marinatos. Jde o pozůstatky asi 3500 let starého města kykladské civilizace se silnými vlivy mínojské kultury. Město, jehož původní název není znám, bylo podobně jako Pompeje náhle pohřbeno následkem sopečného výbuchu, a tak se zde dochovala řada artefaktů včetně vynikajících fresek.

Archeologické naleziště je pojmenováno podle blízké vesnice, která leží asi 700 m severozápadně na pahorku nad nalezištěm.

Historie vykopávek[editovat | editovat zdroj]

V roce 1867 těžila francouzská společnost na ostrově pemzu a pucolánový popel pro stavbu Suezského průplavu. Geolog Ferdinand Fouqué si přitom všiml zbytků starých prehistorických zdí a keramických střepů v údolí pod vesnicí a na sousedním ostrově Thirasia. Poprvé vystoupil s tezí, že zde leží neznámé, sopkou zasypané sídliště. V roce 1870 nalezli archeologové Henri Mamet a Henri Gorceix u Balosu (Μπάλος), severovýchodně od Akrotiri, zbytky zdí s fragmenty nástěnných maleb, obsahující mimo jiné i kresbu lilie, několik zásobních nádob a měděnou pilu. Fouqué datoval tyto nálezy do doby 2000 let př. n. l.

První vykopávky provedl v Akrotiri německý archeolog Robert Zahn. Nalezl jeden dům, zbytky rybářských sítí, zlatý náhrdelník a mnoho keramických střepů. K nim patřila také rozbitá zásobní nádoba, jejíž střep obsahoval nápis, který byl později přiřazen k lineárnímu písmu typu A. Bližší zařazení nálezů nebylo v té době možné, neboť dosud nebylo nic známo o kykladské kultuře. Vzhledem k tomu, že od roku 1900 docházelo k odkrývání archeologického naleziště Knossos na Krétě, zůstaly tyto nálezy na Santorini bez povšimnutí.

Spyridon Marinatos[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 zkoumal řecký archeolog Spyridon Marinatos vrstvy hornin z vykopávek jedné vily v Amnisosu na Krétě a jako první vyslovil tezi, že tamější pemza může pocházet z výbuchu sopky na Santorini. Přílivová vlna pak podle něho způsobila na Krétě zkázu tamější mínojské kultury. Spatřoval v této katastrofě jádro legendy o Atlantidě..Jeho závěry byly ve vědeckém světě přijímány se skepsí.

O necelých třicet let později, po druhé světové válce a po ukončení občanské řecké války, kdy se stal profesorem archeologie na athénské univerzitě, se mu naskytla příležitost hledat důkazy pro svoji tezi při plošném archeologickém výzkumu přímo na Santorini. Již v roce 1966 pátral na různých místech ostrova po stopách osídlení z doby bronzové James Watt Mavor jun., nebyl však příliš úspěšný. Marinatova myšlenka o zatopené Atlantidě ho zaujala, oslovil ho a setkali se v roce 1967 přímo na Santorini. Marinatos pak na sebe převzal odpovědnost za veškeré vykopávky na ostrově.

Shodou okolností se krátce poté Marinatos dozvěděl o zedníkovi, který několik let předtím poblíž Akrotiri objevil dutinu, odkud se dalo vstoupit do podzemních prostor. Marinatos s Mavorem místo prozkoumali a zjistili, že odtud pocházejí velké kamenné hmoždíře, které místní obyvatelé využívají jako koryta ke krmení zvířat. Místo odpovídalo představám antických autorů, jakými byli Strabón a Pindaros, o osídlení položeném na planině u mořského pobřeží, které bylo kromě toho orientováno k jihu, směrem k předpokládanému kulturnímu centru na Krétě.

Podmínky pro výkopové práce byly příznivé, neboť vrstva pemzy zde byla díky vysoké erozi zeslabena na méně než 15 m. Dne 25. května 1967 bylo poprvé kopnuto. Již v hloubce čtyř metrů byly nalezeny nádoby z doby bronzové. Druhý den narazili na místnost se zásobami, část dvoupodlažní budovy – místo, které je dnes označeno jako sektor Alfa. První výkopová sezóna přinesla neobvyklé výsledky. Marinatos a jeho tým nalezli sice město z doby bronzové, které vykazovalo blízkost minojské kultuře známé z Kréty, ale mělo svoje vlastní charakteristické znaky. Sopečný výbuch přerval život ve městě a zasypal ho pemzou a sopečným popelem, takže zůstalo zakonzervováno stejně jako Pompeje a Herculaneum v Itálii.

Na místě vykopávek přišel Spyridon Marinatos 1. října 1974 o život. Spadl naznak ze zdi, ze které pozoroval výkop, a hlavou narazil na kámen, zraněním později podlehl. Poblíž místa neštěstí byl pohřben, připomíná ho tu náhrobní deska. Po jeho smrti byly výkopové práce přerušeny jen nakrátko a pokračují dodnes, a to pod vedením jeho tehdejšího asistenta Christose Doumase, který se mezitím stal profesorem archeologie na athénské univerzitě. Úspěch vykopávek u vesnice Akrotiri nebyl Marinatovou smrtí snížen, jeho teze o zničení krétské mínojské kultury v důsledku výbuchu sopky na Santorini však vzhledem k pozdějším výsledkům archeologického výzkumu na Knossu ztratila platnost.

Dnešní stav[editovat | editovat zdroj]

Po čtyřiceti letech soustavného výzkumu jsou odkryty zhruba dva hektary z předpokládaného mnohem většího města. V době zkázy se jednalo o sídliště z poloviny druhého tisíciletí před Kristem, přičemž toto datování není zcela jisté. Ranější stratigrafické vrstvy jsou prozkoumány jen zčásti, v místech, kam byly zasazeny podpěry střechy. Zde byly objeveny keramické střepy a jiné artefakty pocházející z období od mladší doby kamenné přes raná stádia doby bronzové až po nálezy příslušející kykladské kultuře.

Zatímco nad dosavadními nálezy byla vybudována střecha na ocelových pilotech a lze si je prohlédnout, na okraji areálu vykopávky pokračují. Nálezy byly zakryty střechou hned krátce po svém objevení, bylo třeba je ochránit před výkyvy počasí a intenzivním slunečním zářením. V letech 2002 až 2005 se dosavadní zakrytí postupně nahrazovalo novou konstrukcí, kterou požadovala Evropská unie. V září 2005 došlo k neštěstí, kdy se část nové střechy bezprostředně před dokončením zřítila, jednoho turistu zabila a šest dalších zranila. Kvůli pochybnostem o stabilitě střechy bylo naleziště uzavřeno. V době přerušení vykopávek se archeologové věnovali vyhodnocování dosavadních nálezů, zejména z hlubších šachet, a získávali nové poznatky o prehistorii města. V letech 2009 až 2011 byla vybudována nad nalezištěm nová střecha, odpovídající nejnovějším standardům. V průběhu roku 2011 byly obnoveny výkopové práce a od dubna 2012 je archeologické naleziště opět přístupné turistům.

Akrotiri doby bronzové[editovat | editovat zdroj]

Vykopaná část města leží na svahu vzdáleném zhruba 200 m od dnešní linie mořského pobřeží. Nejstarší nálezy odkazují na období mladší doby kamenné z 5. tisíciletí před Kristem. Nejstarší keramické nálezy jsou příbuzné těm, které byly nalezeny také na jiných kykladských ostrovech (Naxos a Saligalos). Podrobnosti v dekoru je pak řadí do blízkosti nálezů z Dodekanských ostrovů, zejména z ostrova Rhodos. V tomto okruhu byly také nalezeny keramické střepy z období rané a střední kykladské kultury.

Rozvoj zdejšího osídlení je kladen do období rané kykladské kultury, zhruba 3000 let před Kristem, svědčí o tom založení hřbitova v této době. Zpracování kovů lze doložit od cca 2500 let před n. l. Z porovnání stylů lze soudit, že nová technologie dorazila na ostrov ze severu a z východu.Svého největšího rozkvětu dosáhlo město v období střední kykladské kultury po r. 2000 před n. l., kdy se zhodnocovala jeho výhodná poloha na obchodní cestě mezi Kyprem a Krétou. Pohřební komory bývalého hřbitova byly vyplňovány sutí z rozbořených zdí, aby bylo možné rozšířit město tímto směrem. Získávalo městský charakter, domy rostly do výšky a byly napojeny do kanalizační sítě. Keramika byla zdobena dvojí barvou, objevoval se tu geometrický dekor, ale i zobrazení rostlin a zvířat.

Město[editovat | editovat zdroj]

Dosud odkryté části zatím nedovolují soudit, o jak velké město šlo ani o počtu jeho obyvatel. Jisté je, že nejde o vesnickou strukturu osídlení. Odhady počtu obyvatel se pohybují od 1500/2000 až po 9000.

Několik století před zkázou bylo město těžce poškozeno zemětřesením. Obyvatelé je znovu postavili a využili k tomu základy původních budov. Část zříceného materiálu použili ke zvýšení úrovně ulic, domy zvedli o jedno patro, takže původní přízemí se stalo suterénem, zřídili nové vchody i schodiště.

Ulice byly vydlážděny kamennými deskami, pod nimi byl veden kanalizační příkop rovnoměrného profilu, který se táhl celým městem. Rozdílné úrovně byly řešeny rampami a schodišti.

Jediná zatím delší odkrytá ulice směřuje v mírném stoupání od jihu k severu. Vzhledem k tomu, že v přízemí jednoho zdejšího domu byla objevena kovodílna, začali ji nazývat ulicí Telchinů. V řecké mytologii to byl prastarý národ, jehož členové uměli dovedně pracovat s kovy (údajně vyrobili trojzubec pro Poseidóna). Ulice se vícekrát lomí kolem rohů jednotlivých budov, je široká 2 až 2,5 m a několikrát se rozšiřuje v různě velké rozlehlejší prostory, o kterých se lze domnívat, že tu při dobrém počasí pracovali pod širým nebem řemeslníci, jejichž dílny ulici lemovaly. Tato náměstíčka byla jedinými otevřenými prostory ve městě, nejsou tu žádné soukromé zahrady či dvorky.

Domy měly dvě až tři podlaží, stavěly se z nepřitesaných tufových bloků, které byly spojeny hlínou, někdy smíchanou se slámou, Dřevěné trámy nesly stropy, zpevňovaly okna a dveře. Dnes po nich zbyly jenom stopy, kvůli zajištění stability budov byly nahrazeny kovovými či betonovými překlady. Opracované kameny tvořily rohy budov, objevovaly se na fasádách řady domů, stavěly se z nich schodiště apod.. Některé stěny zpevňovaly dřevěné rámy, představovaly patrně ochranu při eventuálním zemětřesení. Domy s fasádami z opracovaných kamenů pojmenoval Spyridon Marinatos jako Xesti (řecky Ξεστή von ξεω (xeo) = opracovaný, hladký).

U dosud odkrytých domů lze rozlišovat dva typy:

• Většina budov má v přízemí či v suterénu umístěny dílny, hospodářské či zásobní prostory; v horních podlažích se obvykle nachází jedna bohatě zdobená místnost jako poloprivátní sféra a řada dalších vyzdobených místností, sloužících evidentně jako sféra soukromá. Tento typ domu může stát osamocen, případně stojí v jeho sousedství další domy, v takových případech se ale o sousední stěnu domy nedělí, ale každý dům má svoji vlastní stěnu, takže obě stěny se dotýkají.

• Atypické domy, označované někdy jako „panské“, mají v přízemí kromě hospodářských prostor ještě jednu bohatě zdobenou místnost, do které měla patrně přístup veřejnost. Tyto domy stojí vždy osamoceně. Dům označovaný jako Xesti 3 sloužil pravděpodobně jako místo iniciačních obřadů, dům Xesti 4 měl zřejmě správní funkci.

Každá dosud odkrytá budova má vchod umístěný poblíž rohové hrany domu a vedle něho je malé okénko, které umožňovalo identifikovat osobu přede dveřmi a zároveň osvětlovalo vnitřní prostor. Za nimi se nacházelo hlavní schodiště budovy. Velké prostory měly uprostřed pilíř tvořený dřevěným trámem, který spočíval na kovovém soklu. Stěny v horních podlažích byly slabší, často je tvořily – podle minojského vzoru – dřevěné rámy vyplněné mazaninou, případně to byla jen řada oken. Pokud se objevily takové dřevěné rámy u vnitřních stěn, tvořily její dolní polovinu často vestavěné skříně nebo je cele vyplňovaly dvoukřídlé dveře. Stěna tvořená souvislou řadou takových dveří se označuje jako polythyron, sloužila k volnému propojení dvou přilehlých prostor a je typickým znakem mínojské kultury doby bronzové v Řecku. Jiným prvkem mínojské architektury je světelná šachta, která zatím byla objevena pouze u jednoho domu v Akrotiri.

V dolním podlaží byly umístěny v řadě vedle sebe dílny, obchody a skladové prostory. U typického domu se poblíž budovy se schodištěm nacházela řada prostor, kde se připravovalo jídlo. Byly zde nalezeny mlýnské kameny, nádrže na vodu i tzv. pithoi, do podlahy či do lavice vsazené velké nádoby se zásobami potravin. Stranou se nacházelo ohniště i další místa pro otevřený oheň, což vedlo ke spekulacím, že jídla byla ve veřejně přístupných prostorách připravována společně. Z některých místností vedla velká okna do ulice, u nich se předpokládá, že sloužila k obchodování.

Podlahy byly běžně z udusané hlíny, prostory určené k ceremoniím jsou naproti tomu dlážděny břidlicovými deskami, případně ozdobeny jednoduchou mozaikou z kamenů a mušlí. Vnitřní stěny byly opatřeny omítkou, dílny a skladové prostory hliněnou, obytné prostory vápennou, která byla někdy tónována do růžové nebo béžové barvy. Střechy se nedochovaly. Patrně se jednalo o ploché střechy z větví či z rákosu, které byly pokryty udusanou zeminou s oblázky a tvořily tak izolaci před horkem v létě a chladem v zimě. Střechy mohly sloužit také jako dodatečný obytný prostor, jak je dodnes obvyklé ve Středomoří, byly patrně opatřeny hrazením a na jednom či více místech z nich vedly kamenné odtoky, odvádějící dešťovou vodu.

Stavby prokazují vysokou úroveň tehdejší civilizace. Domy mají v horním podlaží koupelnu, která je napojena odpadní rourou na kanalizaci. Nejprve je vedena po stěně, v přízemí pak prochází stěnou a před domem ústí pod zemí do kanalizační stoky.

Stáje ve městě nebyly, v dosud vykopaných budovách se nenašlo nic, co by prokazovalo existenci domácích zvířat. Je pozoruhodné, že zatím nebyl objeven žádný palác, žádné panovnické sídlo, ale také žádné opevnění ani jiný objekt spojený s vojenskými aktivitami.

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Charakter města určovala námořní doprava a obchod. Obyvatelé města si vyměňovali výrobky s Krétou, s pevninským Řeckem a s Malou Asií. Vykonávali různá řemesla, v domech se našly dílny, kde se zpracovávaly kovy, hrnčířská dílna, prostor, kde byl vinařský lis, dva mlýny. Zatím se ale žádný nález nevztahoval jednoznačně k loďařství. Přesto je jisté, že v přístavu, který dosud nebyl objeven, byla loděnice a byly zde vykonávány profese spojené se stavbou lodí. Z vysoké úrovně nástěnných maleb lze soudit, že je vytvářeli profesní umělci. Téměř v každém domě stál jednoduchý tkalcovský stav, jak o tom svědčí množství nalezených tkalcovských závaží. Početné nálezy ulit purpurových měkkýšů (Bolinus brandaris) a vysoce ceněného šafránu ukazují, že oděvy z vlny a lnu zde byly nákladně barveny. V okolí města se rozvíjelo zemědělství.

Zpracovávala se cibule, fazole, čočka, cizrna, hrachor, pšenice a ječmen. Z ovoce byly oblíbené fíky a hrozny, také pistácie. Jedli také maso, zejména skopové a kůzlečí, chovali rovněž vepře a skot. Vysoký podíl v potravě měly ryby, mořští korýši a mušle. Olej získávali z oliv a ze sezamových semen. Včelí úl zhotovený z hlíny je dokladem včelařství. Víno se tu tehdy lisovalo stejně jako dnes.

Keramické nádoby byly rozličných tvarů a i v různé kvalitě. Tvary a dekory z počátku pozdního kykladského období pocházely z výměny s jinými kykladskými ostrovy, zejména z ostrova Melos, který byl centrem hrnčířství. Vlivy na místní keramiku lze vystopovat na mínojské Krétě a mykénské pevnině. Cizí tradice byly přejímány, napodobovány a přetvářeny ve vlastní styly.

Nástroje jako kladiva a hmoždíře se zhotovovaly z kamene, stejně jako nádrže na vodu a ohniště. Drobnější nástroje, jako rybářské háčky, nože, dláta, srpy a misky na váhu, byly vyráběny z bronzu. Z olova se zhotovovala závaží. Nábytek byl dřevěný. Jeho negativní otisk v sopečném popelu se vyplnil sádrou a takto se například podařilo zrekonstruovat „nejstarší evropskou postel“: šlo o dřevěný rám se sítí, pokrytý kusem kůže či kožešiny.

Významnou roli mělo košíkářství, zhotovovaly se různé koše a rohože, a to jak velké koše, ve kterých se dopravovaly hrozny k lisům, tak i středně velké koše, v nichž byly nalezeny zbytky vápence, o němž není známo, k čemu tehdy sloužil.

Není rovněž jasné, jakým způsobem si obstarávali obyvatelé vodu. Nebyly tu žádné cisterny. Dešťová voda se sváděla do ulic a do kanalizace. Jedna z fresek ukazuje nízkou stavbu se dvěma džbány a dvě ženy, které mají stejné džbány na hlavách. Kromě toho zde byl nalezen krátký úsek keramického vedení, který by mohl ukazovat na rozvod vody z nějakého blízkého pramene, případně pramenů.

Kultura a náboženství[editovat | editovat zdroj]

K čemu sloužila místnost s freskami, která se vyskytuje v domech vždy minimálně jednou, není zcela jasné. Nápadně často se nacházely v těchto prostorách předměty, které se používaly k přípravě pokrmů. Také tu byla, nikoli zřídka a hlavně v těchto malovaných místnostech, objevena rhyta (picí rohy), další nádoby ve tvaru zvířat sloužící k pití, obětní kameny a umělecky zdobené misky. Lze se jen domnívat, že byly využívány ke kulturním či rituálním účelům, podrobnosti nejsou známy.

V jihozápadní části vykopávek byly objeveny dosud nejvýznamnější nálezy s liturgickým či náboženským obsahem. Při hloubení šachty základů pro podpěrný pilíř střechy uvnitř „domu s lavicemi“ byly nalezeny početné rohy skotu a koz, včetně jednoho páru jeleního paroží. Západně od nich byla nalezena malá hliněná schránka, zvaná též larnax, se zvířecí modlou, idolem kozy, zhotovenou ze zlata. Figurka je 11 cm dlouhá, 9 cm vysoká a váží 180 gramů. Hlava a tělo byly odlity za pomoci voskové formy, nohy, krk a pravoúhlá podložka byly připevněny bronzem. Modla kozy byla původně ještě vložena do červeně malované dřevěné schránky, otisky a zbytky barvy se na vnitřku larnaxu zachovaly. V budově Xesti 3, která se nachází severovýchodně odtud, byl nalezen vyhloubený prostor, který byl původně považován za místo pro očistnou lázeň, po důkladnějším zkoumání se jeho funkce nyní klade do souvislosti s adytonem a měl tedy odlišné využití. Podobná místa jsou zatím známa pouze z Kréty. V této budově Xesti 3 se našly rovněž nástěnné malby, mezi ně patří freska se sběračkou šafránu. Na východní straně se zachovala nika, jejíž stěny jsou zdobeny stylizovanými „kultovními rohy“, jak je nazval Arthur Evans a které měly v mínojské kultuře blíže neznámý význam.

Nejasná zůstává zatím funkce specifických nálezů na velkém náměstí. Již na přelomu let 1969/70 našel Marinatos na tomto místě, které později pojmenoval Kenothapovo náměstí, vyhloubené prostory ve skále, jež byly později označeny jako pohřební komory z raně kykladského období. Některé z nich jsou ploché a otevřené, jiné se nacházejí více než metr hluboko pod náměstím, mají kamennou klenbu a jsou propojené chodbou. V době největšího rozkvětu města byly vyplněny hlínou a sutí, která obsahuje keramické střepy.

Nad komorami na jižní straně náměstí, před komplexem Delta a západně od budovy Xesti 5, narazil Marinatos na místo, které pravděpodobně sloužilo kultovním účelům. Vykopal zde cosi, co označil jako obětiště: byla to prohloubenina s popelem a se zbytky zvířecích kostí. Byly zde nalezeny také kozí rohy a čtyři figurky skotu. Kromě toho různé keramické nádoby a velká amfora, která obsahovala fazole. Na západ od obětiště se našla plochá kamenitá vyvýšenina, kde byly vykopány další nálezy. Mezi nimi asi 1,30 m vysoký pithos, který byl vyroben z jednoho kusu vulkanického kamene, a malé přenosné ohniště z téhož materiálu.

Trochu dále na východ byla na náměstí nahloučena vrstva z plochých kamenů, větších kamenných bloků i drobnějších kamenů, která tvořila pahorek s plochou na temeni. Původně byl považován za kenotaph a dal tedy celému náměstí jméno. Na okraji tohoto pahorku byla objevena železná mísa s oblázky. Uvnitř pahorku se pak našel depot kykladských idolů. Prostřednictvím keramických střepů byly tyto nálezy včetně výplně komor datovány do třetí fáze rané kykladské kultury staré 2200 až 2000 let před n. l,, jsou tedy o 500 až 600 let starší než město zničené katastrofou.

Dosud nebyla nalezena nekropole, pohřební areál, který by náležel městu v době katastrofy. V pohřebních komorách z raně kykladské doby nezůstaly stopy po pohřbených dospělých jedincích, ale v jedné z komor byl v keramických nádobách objeven popel a dětské kosterní pozůstatky, které svědčí o tom, že šlo o žárový ritus.

Hospodářství a sociální struktura[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byly vykopány artefakty, které vypovídají o obchodních aktivitách obyvatel města. V jednom z „panských domů“ se nalezly zlomky hliněných tabulek s lineárním písmem typu A, které vypovídají o tom, že Akrotiřané ve střední době bronzové obchodovali ve velkém s ovčí vlnou a olivovým oleje. Protože se na ostrově vzhledem k jeho podmínkám nedařilo chovat jakýkoli skot, lze i podle nálezů závaží k tkalcovským stavům a zbytků textilních barev soudit, že Akrotiri bylo místem, kde se vlna a len, které se sem dovážely ze severu, zpracovávaly, tkaly se z nich látky, které se zde barvily, a ty pak byly dodávány do jiných obchodních center, pravděpodobně zejména na Krétu. Takováto dělba práce se v předmonetárním období vyskytovala jen ojediněle.

Olivy se na Egejských ostrovech pěstovaly ve větší míře než dnes. V prvním období pozdní kykladské kultury pocházela téměř polovina všech nalezených nádob na olej a víno z kykladské oblasti, včetně Kréty a Kypru, právě ze Santorini. O hospodářské orientaci ostrova rozhodla jeho ideální poloha na obchodních trasách. Byl jedinou pevninou, která byla z Kréty dosažitelná za jeden den plavby. Protože obchodní lodě se tehdy v noci neodvažovaly zůstat na moři a hledaly útočiště v nejbližším zálivu, stal se ostrov Santorini prostředníkem při všech obchodních aktivitách mínojských Kréťanů se severními trhy.

Zemědělství na ostrově spočívalo na rozptýlených malých dvorcích, z nich byly dosud objeveny jen tři. Ve dvou případech je tvořila stavba z kamene o jedné místnosti (třetí statek měl tyto místnosti dvě), obezděný dvůr a sklad či stáj. Osídlení ostrova je kvůli lávové vrstvě probádáno jen málo, kromě zmíněných dvorců byly na různých místech objeveny zbytky zdí a keramické střepy z doby existence Akrotiri.

V devadesátých letech 20. století byla objevena sbírka několika tuctu pečetních otisků. O jejich funkci není nic známo. Malé keramické disky se týkají 15 témat, mohly to být obchodní značky, nebyly ale přivěšeny k žádnému zboží.

Z nástěnných maleb lze odvodit dílčí poznatky o sociální struktuře města. Každý dům měl alespoň jeden vyzdobený prostor. Z některých fresek lze usoudit na povolání či původ jeho obyvatel. Majitel „Západního domu“ tak byl podle námořních motivů nejspíše námořní kapitán nebo obchodník. Je možné, že v této části města žili příslušníci jedné jediné městské vrstvy. Z Kréty víme, že na začátku pozdního mínojského období neexistovala ještě rozvrstvená společnost, ale lidé si dávali dary a vykonávali si navzájem laskavosti, jejich postavení ve společnosti se vytvářelo postupně formou podřízenosti. Budovy v Akrotiri a umístění fresek připouštějí domněnku, že tyto malby byly určeny i pohledům z ulice a kromě rituální funkce mohly být odrazem soupeření o sociální postavení majitelů těchto domů.

Fresky[editovat | editovat zdroj]

Dokladem vysokého životního standardu obyvatel Akrotiri jsou četné fresky. Jejich náplň sahá od geometrických vzorů přes obrazy z všedního života, námořní výjevy a zemědělství až po sportovní a kultovní scény. Zobrazované krajiny ukazují svět rostlin a zvířat na Santorini, ale také exotické kraje, jako je Egypt. Užití barvy jako dekorativního prvku je známo již z Kréty v období neolitu, práce s pigmenty a abstraktní motivy se tam objevují na počátku starého palácového období. S novým palácovým obdobím je spojeno na Krétě zpodobování figur.

Fresky na Akrotiri jsou silněji ovlivněny mínojskou kulturou než na jiných Kykladských ostrovech, ty ovšem zase ovlivnily nástěnné malby na jiných místech v regionu. V Ayia Irini na ostrově Keos byl objeven miniaturní vlys, který připomíná vlys ze „Západního domu“ v Akrotiri. Vlys stejného typu se našel v Tel Kabri (Palestina). velmi blízké geometrické motivy jsou rovněž známy z paláce v historickém městě Qatna (Sýrie).

Barvy se začaly zprvu nanášet na vlhkou omítku, ale malování pokračovalo i na zaschlém podkladu, tak jak to bylo později zvykem u klasických fresek. Jejich trvanlivost není tedy na všech místech stejná.

Fresky v jednotlivých domech se liší tematikou i stylem. Jejich autory byli tedy různí umělci. Společná jim je pečlivost v zobrazených detailech a barevná škála, která je zde uplatněna. Kromě bílého vápenitého podkladu jsou to převážně tyto tři barevné tóny: okrová žluť a v jednotlivých případech jarosit, temná okrová červeň a příležitostně hematit, pro výraznou modrou byla využívána egyptská modř, jednotlivě křemičitan glaukofán či podle pozdějších analýz riebeckit. Grafit a směs velmi tmavé modročerné sloužily k vytažení kontur a ke zvýraznění detailů. Používaly se pouze čisté pigmenty, jejich směsi či odstíny byly nalezeny jen u několika nástěnných maleb a i tam jen omezeně. Malachitová zeleň se objevovala jen stopově, a to tam, kde se dala očekávat, u zobrazení rostlin.

Kromě dekorativních vzorů obsahují fresky scény a motivy ze života lidí a umožňují tak rozpoznat detaily ze života tehdejší společnosti.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Několik mužů, kteří jsou patrně zpodobeni při nějakém rituálním obřadu, je oblečeno do bílého, pro egejskou kulturu nezvykle dlouhého oděvu, který je popsán v textech z Knossu a Kréty, psaných lineárním písmem typu B, a o němž se zmiňuje Homér o několik staletí později jako o chlaině (χλαινα).

Několik málo figur obojího pohlaví, představující zřejmě ceremoniáře, má na sobě oblečení, které známe z Blízkého Východu. Šátek dvojitě obtáčí tělo, jednou v podpaží, podruhé přes rameno, kde je přichycen sponou, a jeho cíp volně padá na záda. Oblečení zdobí dva široké odsazené pruhy. Žádná z figur už nenese bílý, jakkoli zdobený oděv. Několik obyvatel je sice bíle oblečeno, ale bez dalších znaků.

Ženy – nepočítáme-li kněžky – mají na sobě buď sukni v délce ke kotníkům a blůzu s rukávy až k loktům, nebo šaty s krátkým rukávem, jejichž přední část je vykrojena až pod prsa. Oblečení je z tkané látky a často je zdobeno pruhy.

Jednotlivé figury či malé skupiny jsou zpodobeny téměř v každém domě, naproti tomu nástěnná malba v Západním domě představuje rozsáhlou masovou scénu s 370 osobami, které se tu ukazují v miniaturních freskách. 120 z nich jsou jen schematicky načrtnutí veslaři v člunech, jiné jsou ve své funkci jen málo rozeznatelní. Vedle 170 mužských figur s dostatečně rozpoznatelným oblečením je tu zobrazeno jen 10 figur ženských. Zatímco většina mužských figur je individualizována, ženy jsou obvykle vyobrazeny u oken ve stejných šatech i účesech. Několik málo výjimek představují kněžky. Většina obyvatel má přes ramena přehozen pláštík v bílé, okrově červené či modročerné barvě, aniž by bylo možné rozeznat oblečení, které mají pod ním. Také ovčáci a pastevci koz mají podobné oblečení, ale jiného střihu. Řada osob má na sobě bederní roušku nebo kalhoty. Některé mají jen pásek, kterým je přichycen pruh látky v rozkroku a jejíž konce volně visí dolů. Jsou to především osoby, které jsou zobrazeny při práci – rybáři, veslaři nebo pastevci.

Nahota se tu ukazuje ve dvou kontextech. Umírající při ztroskotání lodi jsou zpodobeni nazí, aby byla zdůrazněna jejich zranitelnost. A pak je tu několik figurálních zobrazení v téměř životní velikosti, které slouží k výzdobě prostoru a kde se ukazuje nahota.

Bojovníci mají meč, kopí, štít a helmu. Bronzové meče byly drahé, vzácné a jen málo účinné. Nosily se jako bodná zbraň, v boji se používaly ale jen málo. Hlavní zbraní bylo kopí, které se dalo uplatnit také při lovu. Délka kopí je na freskách ve srovnání s těly groteskně zvětšena. Musely by mít více než 4 metry, zatímco reálně odpovídala jejich délka přibližně výšce člověka. Z doby bronzové jsou známy v Řecku dva typy štítů – forma pravoúhlá a ve tvaru osmičky. Oba tyto typy lze nalézt na vyobrazeních v Mykénách. V Akrotiri se objevuje na malbách pouze první z nich. Tento typ štítu byl příliš těžký, aby mohl být nesen jenom v ruce, proto je ještě zavěšen na řemenu. Hlavu chránily plstěné čepice s koženými řemínky. Významní bojovníci měli helmy s kančími zuby a kly, které byly přichyceny na koženém podkladu. Homér popisuje takový typ helmy v Iliadě.

Lodě[editovat | editovat zdroj]

Většina zobrazených lodí je opatřena vesly. Plachta se používala jen málo, protože se dala uplatnit jenom omezeně při větrném počasí. Velké lodě na freskách v Akrotiri mají 5 až 24 vesel. Podle dané perspektivy musí být stejný počet vesel počítán i na druhé straně lodi. Tyto čluny byly určeny k plavbě na moři a dosahovaly bez problémů i vzdálenějších cílů. Na zádi a částečně i v přední části se nacházely stanové přístřešky pro pasažéra a také pro výše postavené bojovníky. Kormidelník stál na zádi a otáčel kormidlem, které se nalézalo na pravém boku. Trupy lodi zdobily symboly zvířat – lvů, delfínů a ptáků. Lanoví jedné z lodí je bohatě ověšeno stylizovanými květy šafránu. Plachtu má jen jedna loď, třebaže všechny mají stěžeň a lanoví. Její trup je ozdoben symboly holubic.





Externí odkazy