Akce B (1945–1948)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Akce B
trvání: 13. srpna 1945 – srpen 1948 [1][2]
místo: Slovensko
výsledek: Vítězství ČSR
strany
Československo ČSR Vlajka Organizace ukrajinských nacionalistů UPA
velitelé
Edvard Beneš
Július Nosko
Volodymyr Ščyhelskyj

síla
13 502 mužů[3][2]
Z toho:
8044 vojáků
1960 partyzánů
5458 příslušníků SNB
400-500 mužů[3]
ztráty
49 padlých [4]
z toho:[5]
30 vojáků
asi 20 Židů
2 civilisté
350 mužů padlých a zajatých[3]

Akce B byla vojenská operace československých bezpečnostních jednotek, která byla vedena proti ukrajinské povstalecké armádě (UPA).

Příčiny a předehra ke střetu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Organizace ukrajinských nacionalistů.

Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vznikla v roce 1929 na vídeňské konferenci ukrajinských exulantů a postupně si získala přízeň u ukrajinských emigrantů ve střední Evropě.[1] Jelikož byla organizace extrémně nacionalistická, rasistická a hluboce antisemitská, byla v Československu v prvním roce své existence zakázána.[2] Ve třicátých letech organizovali ukrajinští nacionalisté teroristické útoky v Polsku a Sovětském svazu za účelem nezávislosti Ukrajiny. V roce 1934 úspěšně podnikli atentát na polského ministra vnitra Bronisława Pierackiho. Mnoho ukrajinských organizací navázalo spolupráci s nacistickým Německem.[1]

V roce 1938 po Mnichovské dohodě získali ukrajinští nacionalisté zastoupení v autonomní vládě Podkarpatské Rusi.[1] V září roku 1938 se v Podkarpatské Rusi vytvořila tzv. Ukrajinská národní obrana, která usilovala o získání zbraní československé armády a která byla později přejmenována na Karpatskou Sič.[1] Její představitelé stupňovali požadavky na pražskou vládu a připravovali puč, který však byl odražen.[1] Po okupaci zbytku Československa se Sičovci stáhli před postupujícími Maďary do Polska a Rumunska.[1]

Při napadení Sovětského svazu v roce 1941 došlo ke střetu mezi OUN a Rudou armádou. Ve Lvově vyhlasilo OUN samostatnou Ukrajinu, ve které mimo jiné došlo násilí na Volyňské Čechy. Německo nezávislost neuznalo a členové ukrajinské vlády byli zastřeleni nebo internováni v koncentračním táboře.[1] OUN bylo rozpuštěno. Na přelomu let 1942 a 1943 vznikla Ukrajinská povstalecká armáda, za jejímž vznikem stál Stepan Bandera. Od této doby se jim též začalo říkat banderovci, kteří v průběhu války zabíjeli desítky tisíc příslušníků národnostních menšin, především Poláků, a vedli partyzánskou válku s rudoarmějci, v menší míře i s Němci. Ke konci války Bandera vyhlásil válku Sovětskému svazu, Polsku, Československu ale i Německu.[1]

Po válce se banderovci přemístili do jihovýchodního Polska, kde žila početná ukrajinská menšina, odkud později začali pronikat do Československa.

Průběh operace[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci tzv. banderovci se snažili přes Československo probít do Rakouska. Během celé akce zahynulo 49 příslušníků československých bezpečnostních složek. Nejtěžší ztráty byly v prohrané bitvě u Partizánské Ľupči, kde padlo 6 mužů. Do 17. listopadu 1947, kdy byla operace ukončena, byla většina ukrajinských nacionalistů zneškodněna.

V listopadu 1948 byli čtyři banderovci odsouzeni k trestu smrti a popraveni.[6]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Československá armáda byla naposledy nasazena pro ochranu Československa.
  • Byl to největší konflikt Československa po druhé světové válce, v žádném jiném konfliktu nebylo nasazeno a nezemřelo tolik československých či českých vojáků. (2019)
  • Poslední banderovec byl chycen na Ukrajině až v roce 1961, byl ve vězení do roku 1991, kdy Ukrajina získala nezávislost.
  • 24. prosince 2018 podepsal ukrajinský prezident Petro Porošenko zákon, který označuje banderovce za válečné veterány.

Zobrazení v literatuře a filmu[editovat | editovat zdroj]

Podle románu Eduarda Fikera Akce B byl natočen v roce 1951 stejnojmenný film Josefa Macha.[7] Ve filmu, stejně jako v dobovém tisku, byla snaha banderovců projít na západ interpretována jako pokus o pozdější návrat ve službách žoldnéřských armád.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i http://www.vhu.cz/vpad-banderovcu-na-uzemi-ceskoslovenska-v-letech-1945-1947/
  2. a b c https://is.muni.cz/th/sxzbv/Pronikani_banderovcu_do_Ceskoslovenska_v_letech_1945_-_1948.txt
  3. a b c František Čapka, Dějiny zemí koruny české v datech,2010, Libri, str. 731
  4. http://www.detektorweb.cz/index.4me?s = show&i = 3532&mm = 1&vd = 1&PHPSSIDWx = 02155e7ba940258fee259695003aa862
  5. http://www.gymnzidlo.cz/wp-content/uploads/2015/11/Valentina-Aulisa-Banderovci.pdf
  6. Spravedlivý rozsudek nad banderovci. Rudé právo. 23. 11. 1948, s. 2. Dostupné online. 
  7. CsFD: Akce B (film)
  8. František Kubka: Akce B (recenze filmu). Rudé právo. 20. 3. 1952, s. 3. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]