Ahe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ahe
Ahemaru
Snímek atolu Ahe pořízený NASA
Snímek atolu Ahe pořízený NASA
Ahe
Ahe
Ahe, Francouzská Polynésie
Lokalizace Tichý oceán
Stát FrancieFrancie Francie
• zámořské společenství Francouzská PolynésieFrancouzská Polynésie Francouzská Polynésie
• souostroví Tuamotu
Topografie
Rozloha 150 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka 24 km
Šířka 11 km
Nejvyšší vrchol  (3 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel 552 (2012)
Hustota zalidnění 46 obyv./km²
Největší sídlo Tenukupara
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ahe (někdy též Ahemaru nebo Omaru[1]) je velký atol v západní části souostroví Tuamotu ve Francouzské Polynésii. Nejblíže od Ahe je atol Manihi (14 km na východ) a Tahiti (456 km na jihozápad).

Geografie atolu[editovat | editovat zdroj]

Mapa atolu

Jeho lagunu obklopuje pás nepravidelně roztroušených větších i menších ostrůvků. Na severní straně se táhne souvislý, téměř 20 km dlouhý pás souše s bohatou vegetací. Tu tvoří většinou kokosové palmy a jiné menší tropické stromy nebo keře. Do laguny vede jediný splavný vstup, široký zhruba 150 m a označen námořními navigačními bójemi.

Z geologického hlediska je to korálový atol na vrcholu podmořské sopky, která je pouze těsně pod hladinou. Ta má z oceánského dna na výšku 2,76 km a její stáří se odhaduje na 57,7 až 60,9 mil. let[2].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pláž na ostrově Ahe

První písemnou zmínkou o návštěvě atolu je od nizozemských cestovatelů Willema Schoutena a Jacoba Le Maire z roku 1616.[3] Atol pojmenovali „Vliegen Eyland“. Po nich to byl 11. prosince 1840 Charles Wilkes se svou velkou americkou expedicí z let 1838-1842. Atol nazval „Peacock Island“, po jedné z lodí expedice.[4]

V 19. století se ostrov stal francouzským územím.

Významnou místní osobností je francouzský námořník, dobrodruh a spisovatel Bernard Moitessier, který na atolu žil od roku 1975. Jeho inspirací byl Novozélanďan Tom Neale, jehož osobně navštívil na atolu Suwarrow a viděl, jak tam žije sám a soběstačně. S partnerkou Ileanou Drăghiciovou se proto usadil na jižní části atolového prstence, na opuštěném ostrůvku Poro Poro a začal pěstovat ovoce a zeleninu. Podařilo se mu dokázat, že i v těchto odlehlých končinách je možná potravinová a existenční soběstačnost. Na ostrůvku vybudoval cestu a infrastrukturu. V roce 1978 se Bernard přestěhoval na ostrov Moorea.

V současnosti je Poro Poro nejhustěji obydleným místem z celého atolu. Nachází se zde komunitní centrum Tenukupara s přibližně 200 obyvateli.

Ekonomika a demografie[editovat | editovat zdroj]

Na atolu žije více než 500 obyvatel a tímto se řadí k nejobývanějším atolům Francouzské Polynésie. Ekonomika ostrova je postavena většinou na pěstování černých perel na místních perlových farmách. Menší složkou příjmu je turistika, potápění, rybolov a příjmy z produkce kopry

V roce 1997 zde bylo postaveno letiště s 1 240 m dlouhou přistávací dráhou.

Demografický vývoj obydlení atolu[5]:

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1977 a 2012
1977 1983 1988 1996 2002 2007 2012
109 142 162 377 441 561 552

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Na atolu se vyskytuje endemický druh holub atolový.[6]

Administrativní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Geograficky patří atol Ahe k subskupině ostrovů krále Georga (anglicky King George Islands, francouzsky Îles du Roi Georges) společně s atoly Manihi, Takapoto, Takaroa a Tikei.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ahe na slovenské Wikipedii.

  1. Seznam původních názvů ostrovů Puamotu
  2. Ahe Atoll [online]. Seamount Catalog [cit. 2015-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. TOULLELANA, Pierre-Yves. Tahiti et ses archipels. [s.l.]: KARTHALA Editions, 1991. 230 s. Dostupné online. ISBN 2-86537-291-X. S. 61. (francouzsky) 
  4. EXPLORERS OF THE PACIFIC: EUROPEAN AND AMERICAN DISCOVERIES IN POLYNESIA
  5. Sčítání obyvatelstva - ISPF
  6. LYON DAHL, Arthur. Review of the Protected Areas System in Oceania. [s.l.]: The Union, 1986. 239 s. Dostupné online. ISBN 9782880325091. S. 202. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]