Přeskočit na obsah

Aepyornis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxAepyornis
Stratigrafický výskyt: Čtvrtohory
alternativní popis obrázku chybí
Aepyornis - rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádaepyornisové (Aepyornithiformes)
Čeleďepyornisovití (Aepyornithidae)
RodAepyornis
I. Geoffroy Saint-Hillaire, 1851
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aepyornis je vyhynulý rod velkých ptáků z čeledi epyornisovití (Aepyornithidae), řazený do skupiny běžců, tedy například po bok pštrosů. V angličtině je označován jako Elephant Bird („sloní pták“), v češtině někdy jako pštros.[1] Vyhynul po kolonizaci ostrova Madagaskar lidmi přibližně před 2000 lety.[2] Podle jiných údajů však žil ještě někdy kolem roku 1000–1200 n. l.[3]

Aepyornis byl obří nelétavý pták a žil na území Madagaskaru. Jedná se patrně o největšího známého ptáka v historii. Vážil běžně asi 350 až 500 kg a kladl největší známá ptačí vejce v historii (větší než většina dinosauřích vajec).[2] výjimkou jsou však obří vejce oviraptorosaurů, z nichž některá měří až kolem 61 cm na délku.[4][5] Největším dnes známým druhem épyornitida byl zřejmě taxon Vorombe titan, dorůstající hmotnosti 650 až 1000 kilogramů.[6] Výzkumy mozkovny dokazují, že tito obří ptáci měli poměrně slabý zrak a žili zřejmě převážně nokturnálně (byli aktivní pouze v noci).[7]

Interakce s člověkem

[editovat | editovat zdroj]

Objevy člověkem modifikovaných kostí velkých ptáků včetně Aepyornis z vrstev o stáří kolem 10 500 let ukazují, že obyvatelé Madagaskaru lovili tyto ptáky již před více než 10 tisíci lety.[8]

Podle odborné práce publikované roku 2022 vyhynuli obří ptáci a lemuři na Madagaskaru přibližně před 1000 lety (tedy v průběhu 11. století n. l.), když se spojily dvě velké vlny příchozích lidských kmenů. Lovecký tlak ze strany člověka v kombinaci s přírodními faktory (vysoušení ekosystémů, nástup horkého a suchého klimatu, apod.) pak vedlo k relativně rychlému vyhubení velké části tehdejší madagaskarské megafauny.[9]

  1. Aepyornis. www.biolib.cz [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online.
  2. 1 2 BREATHING LIFE INTO THE EXTINCTION OF AEPYORNIS WITH EGGSHELL AMINO ACIDS AND STABLE ISOTOPES. http://gsa.confex.com/gsa/inqu/finalprogram/abstract_55549.htm Archivováno 18. 3. 2012 na Wayback Machine.
  3. Hawkins, A. F. A.; Goodman, S. M. (2003). Goodman, S. M.; Benstead, J. P., eds. The Natural History of Madagascar. University of Chicago Press. str. 1026–1029. ISBN 0-226-30307-1.
  4. Simon, D. J. (2014). "Giant Dinosaur (theropod) Eggs of the Oogenus Macroelongatoolithus (Elongatoolithidae) from Southeastern Idaho: Taxonomic, Paleobiogeographic, and Reproductive Implications." Archivováno 15. 7. 2023 na Wayback Machine. (Doktorská dizertace, Montana State University, Bozeman).
  5. SOCHA, Vladimír. Největší vejce všech dob. OSEL.cz [online]. 18. duben 2019. Dostupné online. (česky)
  6. HANSFORD, James P.; TURVEY, Samuel T. Unexpected diversity within the extinct elephant birds (Aves: Aepyornithidae) and a new identity for the world's largest bird. S. 181295. Royal Society Open Science [online]. 2018-09. Roč. 5, čís. 9, s. 181295. Dostupné online. doi:10.1098/rsos.181295. (anglicky)
  7. TORRES, Christopher R.; CLARKE, Julia A. Nocturnal giants: evolution of the sensory ecology in elephant birds and other palaeognaths inferred from digital brain reconstructions. S. 20181540. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [online]. 2018-11-07. Roč. 285, čís. 1890, s. 20181540. Dostupné online. doi:10.1098/rspb.2018.1540. PMID 30381378. (anglicky)
  8. HANSFORD, James; WRIGHT, Patricia C.; RASOAMIARAMANANA, Armand. Early Holocene human presence in Madagascar evidenced by exploitation of avian megafauna. Science Advances. 2018-09-07, roč. 4, čís. 9. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 2375-2548. doi:10.1126/sciadv.aat6925. PMID 30214938. (anglicky)
  9. JOOSSE, Tess. Human population boom may have doomed Madagascar’s giant animals. Science [online]. 2022-11-04. Dostupné online. doi:10.1126/science.adf6564. (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]