Příslovce

Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností. V češtině se mezi slovními druhy řadí na šesté místo. Nejčastěji má ve větě funkci příslovečného určení, které je závislé na přísudku:

Babička seděla vzpřímeně na svém oblíbeném křesle. (podmět = přísudek + př. urč. způsobu + př. urč. místa + přívlastek)

Může být také sponou přísudku (je mu smutno) nebo přívlastkem neshodným (kotoul letmo).

Příslovce je nejčastěji odvozováno od přídavných jmen (malý – málo, rychlý – rychle, častý – často). Mnoho z příslovcí jsou ustrnulé tvary nebo původní spřežky.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Příslovce, odvozená od přídavných jmen:
- Příslovečné určení času – vyjadřuje čas, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kdy?, dokdy?, odkdy? apod.
  - ráno, večer, dnes, zítra, teď.
- Příslovečné určení místa – vyjadřuje místo, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kde?, kam?, odkud? apod.:
  - nahoře, nahoru, shora.
- Příslovce způsobu – vyjadřuje způsob, kterým děj probíhá. Odpovídá na otázku jak?:
  - špatně, dobře, pomalu.
- Příslovečné určení příčiny (důvodu) – vyjadřuje příčinu (důvod), kvůli které děj probíhá. Odpovídá na otázku proč?:
  - úmyslně, náhodou.
- Příslovečné určení míry – vyjadřuje míru, ve které děj probíhá. Odpovídá na otázky jak mnoho?, jak málo? apod.
  - málo, hodně, velmi, úplně.
Zájmenná příslovce, která pouze naznačují okolnost situace (mají k první skupině vztah jako zájmena ke jménům):
- ukazovací – zde, tam, tudy,
- tázací – kde, kam, kudy,
- vztažná – jak, proč,
- neurčitá – někde, někam, někdy,

Stupňování v češtině[editovat | editovat zdroj]

Většinu příslovcí odvozených od přídavných jmen lze stupňovat podobně jako přídavná jména. Zájmenná příslovce se nestupňují.

První stupeň (pozitiv) – je základní tvar příslovce.
- Koncovky se nejčastěji tvoří z přípon přídavných jmen (-ský → -sky, zký → -zky, -ký → -ce, -cký → -cky, -ý → -ě, -ý → -e).
  - jemný → jemně, řídký → řídce
Druhý stupeň (komparativ) – přípona se tvoří z prvního stupně.
- Přidávají se zde přípony -štěji, -čeji, -čtěji, -ěji a -eji.
  - jemně → jemněji, řídce → řidčeji
Třetí stupeň (superlativ) – přípona se tvoří tak, že před příslovce ve druhém stupni přidáme předponu nej-.
- jemněji → nejjemněji, řidčeji → nejřidčeji

Existují také nepravidelná příslovce, jejichž stupňování se neřídí žádným pravidlem.

dobře → lépe → nejlépe, špatně → hůře → nejhůře, málo → méně → nejméně, hodně → více → nejvíce, snadno → snáze → nejsnáze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 67.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Slovníkové heslo příslovce ve Wikislovníku
Kategorie Příslovce ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Adverbium v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích