Adrian von Arburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adrian von Arburg

Adrian von Arburg (Portmann; 2013)
Narození 29. prosince 1974 (42 let)
Wolhusen, Švýcarsko
Vzdělání Universität Bern
Vídeňská univerzita
Univerzita Karlova
Povolání historik
Titul Ph.D. Mag.phil.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adrian von Arburg (* 29. prosince 1974 Wolhusen, Švýcarsko),[1] od roku 2011 občanským jménem Adrian Portmann,[2] je švýcarský historik dlouhodobě působící v Česku. Věnuje se dějinám migrací, především vysídlení Němců z českého pohraničí a souběžnému osídlování těchto oblastí. Působil na Masarykově univerzitě. Řídí občanské sdružení Conditio humana. V roce 2015 se vrátil do Švýcarska.

Studium a život v ČR[editovat | editovat zdroj]

Adrian von Arburg se narodil v roce 1974 v předalpské části kantonu Luzern a ještě jako student se v roce 1993 během školní výměny seznámil skrze českou studentku a její prarodiče s prostředím severozápadních Čech, s krajinou, jak sám říká, poznamenanou extenzivní těžbou uhlí a znečištěním životního prostředí, ale i poválečnou výměnou obyvatelstva. Vysídlení sudetských Němců se tak stalo jeho životním tématem. Vystudoval historii, politologii a kombinaci oborů se zaměřením na balkánské země na univerzitách v Bernu a ve Vídni (2001, Mag. phil.). Po ukončení magisterského studia absolvoval postgraduální studium na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (2004, Ph.D.), kde také obhájil disertační práci o české politice vůči zůstavším sudetským Němcům v letech 1947–1953.[3] Devatenáct let žil v České republice, bydlel v Brně a vyučoval na Masarykově univerzitě. V roce 2011 upřednostnil občanské jméno Portmann, pocházející z druhé části rodiny.

Odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Badatelsky se věnuje tématu vysídlení Němců z českého pohraničí, proměnám českého pohraničí a ostatních území republiky, kde žil větší počet Němců, od konce války v roce 1945 až do první poloviny padesátých let. Výzkum, který se týká nejen nuceného vysídlení, ale také dalšího vnitrostátního přesídlování, probíhá v šedesáti českých archivech a podílí se na něm více než padesát lidí. Od roku 2010 vydává k tomuto tématu spolu s Tomášem Staňkem rozsáhlou edici archivních dokumentů nazvanou Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951.[4] Mělo by se dohromady jednat o vydáním osmi svazků. Zatím vyšly čtyři publikace. Ačkoliv je téma vysídlení německého etnika velmi zásadní kapitolou českých i německých dějin, Tomáš Staněk a Adrian von Arburg jsou prvními historiky, kteří se rozhodli zpracovat rozsáhlé archivní fondy, které zatím (do konce 20. století) systematicky a vyčerpávajícím způsobem nikdo nezpracoval.[5] Adrian von Arburg se zabývá také fenoménem přistěhovalectví, nacionalismem, výzkumem identit a multikulturním soužitím v moderních evropských dějinách.

Od roku 2008 do roku 2015 působil jako vědecký pracovník a vyučující na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity[6] a v redakčních radách několika odborných časopisů (např. Soudobé dějiny, Slezský sborník). Od ledna do července 2012 byl členem přípravného výboru při zřizování občanského sdružení Conditio humana, v letech 2012–2015 jeho předsedou a od roku 2015 je předsedou Správní rady. Conditio humana se prostřednictvím vydávání knih a pořádání veřejných přednášek snaží o prohloubení znalostí a popularizaci soudobých dějin střední Evropy.[7] Dále je členem kuratoria Akademie Mitteleuropa.[8] V letech 2013–2014 zastával post předsedy Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).[9] Po zkušenostech s ÚSTRV se Adrian Portmann rozhodl v roce 2015 vrátit zpátky do Švýcarska. Po návratu do Švýcarska působil od října 2015 do června 2017 ve funkci vedoucího azylového zařízení (Deputy Camp Executive) organizace „ORS Service AG”. Od června 2017 pracuje v kantonu Lucern pro státní úřad „Gesundheits- und Sozialdepartement (oddělení Asyl- und Flüchtlingswesen)”.[10][11][12]

Edice VNPČP[editovat | editovat zdroj]

Edice Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 (zkratka VNPČP) předkládá odborné i širší veřejnosti poprvé od konce druhé světové války rozsáhlou dokumentaci novodobých českých dějin: zpřístupňuje dokumenty, doprovodné texty a komentáře k poměrům a českoněmeckým vztahům v pohraničních oblastech českých zemí. Jak svou koncepcí tak i svým obsahem a šíří je zcela výjimečným počinem a výsledkem dlouholeté spolupráce mezinárodního týmu historiků, kteří bádali v 60 archivech České republiky. Hlavními editory jsou Adrian Portmann a Tomáš Staněk. Celkově se však v minulých letech na projektu podílelo více než čtyřicet osob.[13]

První publikační fáze[editovat | editovat zdroj]

Výsledky první publikační fáze, která zahrnuje úvodní I. díl a II. díl (rozdělen do tří svazků), začaly vycházet díky soukromým prostředkům editorů, jejich rodin a přátel od prosince 2010. Vydání Edice VNPČP podpořil také Václav Havel, který pro první svazky napsal krátkou zdravici.[14]

  • I. díl Češi a Němci do roku 1945, Úvod k edici
  • II. díl, svazek 1, Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování
  • Díl II., svazek 2, Srpen/září – prosinec 1945: Příprava organizovaného odsunu a postup osídlování
  • Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování

Zdravice Václava Havla[editovat | editovat zdroj]

Vysídlení Němců a celková proměna českého pohraničí po 2. světové válce jsou podle mého mínění velmi důležitá témata naší moderní historie. Edici dokumentů a svědectví rozmanitě s tím souvisejících proto podporuji a vysoce oceňuji. Sami sobě jsme hlubší rozbor dlužni a já přeji vašemu úsilí úspěch.

—Václav Havel, Praha 19. října 2010[15]

Druhá publikační fáze[editovat | editovat zdroj]

Druhá publikační fáze, zahrnující čtveřici děl (díly III. až VI.), se nachází ve stavu pokročilého rozpracování a její realizace závisí na podpoře sponzorů. Jedná se o díla:[16]

  • Díl III. 1946: Rok transferu
  • Díl IV. 1947–1951: Závěrečná etapa migrací a nová realita pohraničí
  • Díl V. Výsledky migrací – Situace menšin – Kulturně společenské poměry
  • Díl VI. Soudobý tisk 1945–1951

Ohrožení badatelské práce a projektu[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2011, kdy vyšel třetí svazek Edice VNPČP, začal být projekt vážně ohrožen. Projekt není dostatečně finančně podporován a práce na něm je několik let financována soukromě či formou „dobrovolné“ spolupráce editorů a dalších osob. Druhá řada svazků se nalézá podle editorů v značně rozpracovaném stavu. Od roku 2012 financuje práce na projektu občanské sdružení Conditio humana se sídlem v Brně. Po odchodu Adriana Portmanna z ČR, jednoho z hlavních editorů, je otázkou, zda bude projekt vůbec v dohledné době dokončen. 

Důvody k opuštění České republiky[editovat | editovat zdroj]

Kandidatura na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. května 2013 byl jmenován do Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů a následně byl zvolen jejím předsedou.[17] Dne 3. ledna 2014 ohlásil svoji kandidaturu na funkci ředitele ÚSTR,[18] téhož dne oznámil svůj záměr (vzhledem ke kandidatuře na funkci šéfa ÚSTR), co nejdříve rezignovat na funkci předsedy Vědecké rady[19] (k účinností rezignace došlo 10. ledna 2014).[20] Jako jediný kandidát zveřejnil svoji koncepci o dalším směřování ÚSTR dnem vyhlášení kandidatury na vlastním webu.[21] Během kandidatury kladl důraz na transparenci a vedení veřejných diskuzí s kandidáty,[22] přičemž vyjádřil námitky proti Radou ÚSTR až dodatečné vyhlášenému utajování jmen kandidátů a změně systému hodnocení kandidátů.[23] Zásadní pravidla konkursu Rada ÚSTR totiž vyhlásila až poté, co jejím členům již byla známa jména všech uchazečů.[24]

Dne 9. dubna 2014 byl v prvním kole vyřazen z probíhající volby ředitele ÚSTR,[25] podle jeho názoru nezákonně, protože Rada ÚSTR při volbě nepostupovala podle tehdy platného Jednacího řádu. Neprodleně poté se začal ke konkurzu kriticky vyjadřovat v médiích. V rozhovorech[26][27] a vlastních příspěvcích zdůvodnil, proč podle jeho názoru výběrové řízení na funkci ředitele ÚSTR neproběhlo regulérně a spravedlivě.[28][29][30] Dne 23. října 2014 podal ve věci výběrového řízení proti ÚSTR žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 3,[31] ten 5. srpna 2015 při prvním stání tuto žalobu zamítl. [32]

„Česko budu mít nadále rád. Vážím si všech lidí dobré vůle, se kterými jsem se zde během mnoha let mohl seznámit. Ta země má určitě ještě šanci (a tu má snad také ještě i ÚSTR, za podmínky brzké novelizace zákona a jeho transformace do jiné formy). Klíčové bude, aby zde bylo postupně více lidí, kteří nemlčí a jsou odhodlaní se postavit proti všelijakému jednání, které není slučitelné s demokracií a zásadou o rovných příležitostech.”

—Adrian Portmann, Diskuse 25. Dubna 2014, ÚSTR rok poté, pár postřehů, Deník Referendum[33]

Konflikt s časopisem Týden a internetovým portálem Týden.cz[editovat | editovat zdroj]

V neděli 15. března 2015 požádal redaktor časopisu Týden Ivan Motýl historika Adriana Portmanna o telefonickou konzultaci týkající se znásilňování žen příslušníky Rudé armády v roce 1945. Adrian Portmann se teprve z čísla časopisu Týden z 23. března 2015 dozvěděl, že telefonická konzultace je v článku „Osvobození se rovnalo okupaci” prezentována jako rozhovor s ním a dokonce za dva dny byl tentýž „rozhovor“ uveřejněn na internetovém portálu Týden.cz. Portmann reagoval 26. března 2015 dopisem redakci Týdne, ve kterém se ohrazoval proti zveřejněným výrokům. Časopis Týden je totiž zveřejnil bez jeho vědomí a to jako neautorizovaný text. Portmann po redakci požadoval, aby byl text okamžitě odstraněn z internetového portálu. Dne 8. dubna 2015 se Adrianu Portmannovi telefonicky ohlásil mediální představitel vydavatele Týdne, který mu krátce oznámil, že zveřejnění článku bylo zcela legitimní a že žádný z jeho požadavků nebude respektován.[34]

„Původem Švýcar, mezitím občan České republiky, Adrian Portmann, PhD. je rozhodnut po devatenáctiletém působení odejít ze země, kterou si zvolil jako svůj druhý domov, protože tu – mimo jiné – narazil na tolikeré porušování demokratických pravidel, že je nad jeho síly vyrovnat se s tím. Česká historiografie jeho odchodem bude bezpochyby o něco chudší. Možná už nikdy nebude dokončena ediční řada, na níž pracoval spolu se známým, renomovaným historikem Tomášem Staňkem. Ztrpčit mu loučení se zemí, v níž chtěl žít a pracovat, jak to učinil Týden, není nedbalost, je to podlost.”

—prof. PhDr. Vilém Prečan, CSc., 8. dubna 2015[35]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 obdržel cenu Zlaté srdce pro Evropu od Klubu česko-německého porozumění.[36]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Videa s Adrianem Portmannem[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Životopis v IS MU (archiv)
  2. http://www.vnpcp.cz/arburg/Kontakt.htm
  3. http://www.vnpcp.cz/arburg/OdbornaCinnost.htm
  4. http://www.vnpcp.cz/
  5. Sudety: konec libovůle historiků, Literární noviny, 01 Březen 2012, Jan Hloušek
  6. Profil osoby v IS MU (archiv)
  7. www.conditiohumana.cz: Správní rada
  8. akademie-mitteleuropa.de: Představenstvo a kuratorium (německy)
  9. Životopis na Panelové diskusi „Švýcarská přímá demokracie: Model pro Českou republiku?“, Brno 2.6. 2014
  10. Adrian Portmann
  11. ORS Service AG
  12. Gesundheits- und Sozialdepartement
  13. Edice VNPČP: Realizační tým
  14. Edice VNPČP: První publikační fáze
  15. O Edici VNPČP: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951
  16. Edice VNPČP: Druhá publikační fáze
  17. http://www.ustrcr.cz/cs/vedecka-rada-ustavu
  18. K dispozici jen na: archive.is/www.adrianportmann.cz
  19. archive.is webpage capture: Demise z funkce předsedy Vědecké rady ÚSTR
  20. http://www.ustrcr.cz/cs/zasedani-vedecke-rady-2013-2014
  21. archive.is webpage capture: Koncepce ÚSTR
  22. archive.is webpage capture:Veřejné debaty s kandidáty
  23. archive.is webpage capture: Otazník k bodovému hodnocení Pravidel
  24. http://www.ustrcr.cz/data/pdf/rada/2014-01-03-pravidla-VR.pdf
  25. http://www.ustrcr.cz/data/pdf/rada/2014/zapis-jednani05-2014.pdf
  26. http://ceskapozice.lidovky.cz/adrian-portmann-postup-rady-ustr-byl-amatersky-budu-se-soudit-pb6-/tema.aspx?c=A140418_220955_pozice_139863
  27. http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/portmann-zhoubne-dedictvi-komunismu-je-videt-stale-vic/r~e3e2c9d0c61611e3ad22002590604f2e/
  28. http://respekt.ihned.cz/c1-62051450-adrian-portmann-hlavou-proti-zdi
  29. http://echo24.cz/a/wC7Ye/spolecna-vina-jako-pouto-aneb-proc-byl-zvolen-hazdra
  30. http://denikreferendum.cz/clanek/17855-hrobarska-realpolitika
  31. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/290146-neuspesny-kandidat-na-sefa-ustr-podal-zalobu-na-vyberove-rizeni/
  32. http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-odmitl-zrusit-vysledek-lonskeho-konkurzu-na-sefa-ustr/r~37d32dc23ba611e599c80025900fea04/
  33. Deník Referendum, ÚSTR rok poté, pár postřehů, Luboš Rokos, 25.04.2014, Diskuse k článku: Adrian Portmann - Mikulov, Uznání za uznání Pátek, 25. Dubna 2014, 12:30:39
  34. Otevřený dopis ke konfliktu historika Adriana Portmanna s časopisem Týden a internetovým portálem Týden.cz: na www.csds.cz
  35. Otevřený dopis ke konfliktu historika Adriana Portmanna s časopisem Týden a internetovým portálem Týden.cz: na www.csds.cz
  36. http://www.verstaendigung.eu/index.php/cs/informator-4-11/goldenes-hers-2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]