Adolf Vilém Straka
| Prof. Adolf Vilém Straka | |
|---|---|
| Narození | 27. listopadu 1825 Krabčice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 17. února 1872 (ve věku 46 let) Londýn  Spojené království |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Univerzita v Lipsku |
| Povolání | vysokoškolský pedagog, revolucionář a politický emigrant |
| Zaměstnavatel | University of London (1856–1872) |
| Příbuzní | Gustav Arnošt Straka (1824–1909), Julius Rudolf Straka (bratři) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Adolf Vilém Straka (27. listopadu 1825 Krabčice – 17. února 1872 Londýn) byl český politický aktivista, student teologie, účastník revolučních událostí roku 1848 a 1849 v Rakouském císařství, pozdější politický emigrant v zahraničí a univerzitní profesor. Podílel se na tzv. Pražském červnovém povstání, posléze fuguroval jako jeden z hlavních strůjců tzv. Májového spiknutí v květnu roku 1849, za což byl rakouskými úřady odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti (tzv. in contumaciam).
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Krabčicích nedaleko Roudnice nad Labem do rodiny zdejšího evangelického faráře Pavla Straky,[1] který později přesídlil jako pastor do vsi Kovánec. Vystudoval gymnázium v saské Žitavě a stejně jako jeho starší bratr Gustav Arnošt (1824–1909) začal studovat teologii na Univerzitě v Lipsku. Identifikoval se s českým vlasteneckým a slovanským národním hnutí a s dalšími studenty z Lužice se pokusil o založení slovanského studentského spolku, který byl však vedením školy zakázán. I to Straku přiblížilo k příklonu k radikálnímu liberalismu. V Lipsku se též roku 1848 důvěrně seznámil s ruským myslitelem Michailem Bakuninem.[2]
V Praze se pak seznámil mj. s Josefem Václavem Fričem, Václavem Hodkem, Johannem Rittigem a dalšími revolučně smýšlejícími studenty. Řadil se k radikálním liberálům ze studentského vlasteneckého spolku Slávie.
Revoluční dění v letech 1848 a 1849[editovat | editovat zdroj]
S počátkem roku 1848 sílila v řadě evropských zemích potřeba garance řady občanských svobod, mj. prostřednictvím ústavy. Situace v Rakouském císařství byla zjitřena už od tzv. Březnové revoluce, při které v ulicích Vídně zahynulo po zásahu vojska několik desítek lidí. ve dnech 2. do 12. června byl do Prahy svolán tzv. Slovanský sjezd, kam přicestoval mj. také Bakunin. Napětí v Praze zvyšovala rovněž přítomnost vojenských jednotek Alfréda Windischgrätze, které měly ve městě udržet pořádek. Straka se patrně zúčastnil též tzv. Pražského červnového povstání. Po jeho potlačení pak pokračoval ve studiích v Lipsku.
Májové spiknutí a emigrace[editovat | editovat zdroj]
Ve své politické a revoluční činnosti však neustal. Zapojil se roku 1849 do příprav tzv. Májového spiknutí připravující v Praze liberální převrat, počítající s přemožením pražských vojenských posádek. Dalšími členy spiknutí byli J. V. Frič, Václav Hodek, jeho bratr Gustav Straka, Maxmilián Maux, Johann Rittig, František Girgl, Václav Pavel Kleinert a další, především mladí pražští studenti. Maux, stejně jako ostatní pro účely konspirace užíval krycí jméno. Podílel se především na šíření zpráv o povstání mimo území Čech a také za komunikaci s Bakuninem,[3] který byl do povstání rovněž zapojen a Prahu v březnu 1849 také incognito navštívil.[4] Povstání navíc měly podpořit ozbrojené milice z Drážďan. Straka byl také spoluzodpovědný za nákup střelného prachu a výrobu patron.
Spiknutí bylo však okolo 9. května 1849 prozrazeno a po jeho členech vyhlášeno pátrání. Straka, kterému se podařilo odjet do Lipska, byl posléze označen za jednoho z hlavních strůjců spiknutí a stíhán pro velezradu, s hrozbou trestu smrti. Zadržena byla velká část spiklenců, včetně Hodka či Gustava Straky.
V Anglii[editovat | editovat zdroj]
Aby se vyhnul možnému dopadení a vydání do Rakouského císařství, rozhodl se Straka vycestovat do Anglie. Zde se později doslechl o odsouzení zadržených spiklenců k vysokým trestům vězení a několik, posléze zmírněných, rozsudků smrti. K popravě byl v nepřítomnosti odsouzen také on. Sem posléze přesídlilo několik dalších českých politických emigrantů, včetně Maxmiliána Mauxe a posléze i J. V. Friče či Karla Jonáše. Jeho bratr Gustav, původně odsouzený na 20 let vězení, byl potom v 50. letech spolu s dalšími propuštěn na amnestii.
Ve Spojeném království se po několika náročných letech naučil anglicky a posléze začal vyučovat latinu a němčinu na jedněch z prvních soukromých škol v zemi, mj. Lawns House.[5] Roku 1856 se pak stal odborným asistentem německého jazyka na Londýnské univerzitě, roku 1858 zde pak získal doktorát z filosofie. O tři roky později pak obdržel anglické občanství. Posléze obdržel na univerzitě také profesuru.[6] V Londýně se rovněž účastnil českého krajanského života: spoluzaložil zdejší českou čítárnu, přispíval do česky psaného krajanského tisku a vydal stručnou česko-anglickou mluvnici.[7]
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Adolf Vilém Straka zemřel 17. února 1872 v Londýně po krátké nemoci ve věku 46 let. Ještě před smrtí jej navštívil jeho mladší bratr Julius Rudolf, který po zprávě o jeho nemoci přijel.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LUKÁŠEK, Josef. Bedřich Vilém Košut: a náboženské poměry v revoluční době r. 1848 : a za vlády absolutismu. [s.l.]: Nákl. V. Horák 194 s. Dostupné online. Google-Books-ID: WaEAAAAAMAAJ.
- ↑ BĚLINA, Pavel. Kronika Českých zemí. [s.l.]: Fortuna Print 1010 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86144-33-7. Google-Books-ID: NQoQAQAAMAAJ.
- ↑ FREITAG, Sabine; MUHS, Rudolf. Exiles From European Revolutions: Refugees in Mid-Victorian England. [s.l.]: Berghahn Books 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78238-979-8. (anglicky) Google-Books-ID: _RPdCwAAQBAJ.
- ↑ KLÍMA, Arnošt. Revoluce 1848 v českých zemích. [s.l.]: SPN 246 s. Dostupné online. Google-Books-ID: oQ22AAAAIAAJ.
- ↑ Časopis Českého museum. [s.l.]: W knihkupectwj J.G. Calve 1014 s. Dostupné online. Google-Books-ID: cLMDAAAAYAAJ.
- ↑ Svoboda: politický časopis. [s.l.]: Barák 828 s. Dostupné online. Google-Books-ID: wWNbAAAAcAAJ.
- ↑ LANY, Karel E. Evangelický Církevník: časopis věnovaný zájmům evanjelické církve A. V. v zemích koruny České a koruny Uherské. [s.l.]: Böhm 312 s. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TRAUB, Hugo. Květnové spiknutí v Čechách roku 1849. Praha: Šolc a Šimáček, 1929.
- DENIS, Ernest. Čechy po Bílé Hoře, II: Probuzení. K federalismu. Praha: Bursík a Kohout, 1905. s. 333.
